Nejsem v šoku, ale spíš zcela v depresi a ani jsem se nerozjel protože brečím jako malé dítě.
Podle toho co říkal doktor mám rakovinu, ale podle doktorky cukrovku. Nevím co by pro mě bylo horší. Jako z obojího se můžu dostat, ale bojím se.
Louimu to řeknu až jindy protože to nejdřív musím přijmout já. Možná zajedu k ještě jednomu doktorovi, který mě ošetřoval když jsem čekal Freddieho tak snad mi řekne jak to je.
Řekl mi totéž co doktor v nemocnici. Rakovina, ale ani jeden mi neřekl která. Rád bych to zjistil neříkám, že ne.
,, Která? Snesu to. ",, Pane Styles.. Není dobré abych vám to řekl.. Složíte se mi tady. ",, Prosím.. Chci to vědět.. Chci vědět jestli mi na ni něco pomůže a nebo jestli to mám rovnou vzdát. ",, Špatně se mi to říká.. Ale máte rakovinu slinivky břišní.. Je možné chodit pravidelně na chemoterapie a brát léky, ale ani jedno není stoprocentní.. Není vysoká šance, že se nám podaří vás zcela vyléčit.. Kdykoliv se vám může vrátit, ale jelikož je to teprve první stádium nemusela by.. Je mi to líto. " Znovu jsem se rozbrečel.
,, Nebude to mít můj syn, že ne? ",, Nemusel by mít, ale ta možnost tady stále je. ",, Co mám dělat abych to ze sebe dostal? ",, Chodit pravidelně na chemoterapie a brát léky které vám mohu předepsat jestli chcete. ",, Rád bych. ",, Dobře. Tady to máte a příští týden za mnou přijďte proberu s vámi ty chemoterapie ano? ",, Dobře. " vzal jsem si to od něj a šel jsem do lékárny kde na mě ta sestra nebo co to je koukala s jemnou lítostí v očích. Tohle zcela nesnáším protože si přijdu jako kdybych měl potřebovat někoho kdo mi pomůže přitom to tak není.
Domu jsem dojel až večer protože jsem si to musel připustit a šel jsem rovnou do sprchy a když jsem vylezl šel jsem do kuchyně, kde jsem se znovu rozbrečel.
Je to pro mě těžké taky pro koho by nebylo když je vlastně celý život zcela v pořádku bez nějakých takových nemocí. Vážně je to pro mě těžké.
,, Lásko? " Přišel ke mě Loui který mě objal a donutil mě ho obejmout nazpátek.
,, Co se děje? ",, Neřeš prosím. " zvedl mi hlavu a otřel mi slzy.
,, Podívej se mi do očí a řekni, že se nic neděje. " sklonil jsem hlavu a opřel jsem se o něj.
,, Ty víš, že ti do očí nedokážu lhát. Tak mě k tomu nenuť. ",, Tak mi řekni co se děje? ",, Neřeš to.. Mám ty výsledky. ",, Nestáčej téma jinam. ",, Říkám neřeš to. " Vzal jsem z bundy papíry s Freddieho výsledky, teda doufám, a dal jsem je Louimu který si je pročetl.
,, To není špatné. Dostane se z toho. ",, Ano. ",, Teď ty. Co s tou jizvou? ",, Je to dobré. Nic s tím nemám. " šel jsem si lehnout a přitáhl jsem si k sobě Freddieho.
Loui k nám přišel za pár minut s papíry a myslím, že to jsou ty Freddieho. Doufám.
,, Můžu s tebou mluvit? ",, Ráno. Jsem unavený. ",, Harry tohle nedělej. To máme dávno za sebou. Víš moc dobře, že ke mě můžeš být zcela upřímný a nemusíš přede mnou nic tajit. ",, Tak mi řekni co mám asi tak dělat? ",, Můžeš mi to říct. Ať je to cokoliv pochopím to. Nech mě ti pomoct. ",, Louisi já to nechci řešit chápeš mě? To, že ti nechci něco říct znamená, že nechci pomoct! Nejde mi o to aby mě někdo litoval protože nevím jestli se dožiju Freddieho narozenin! Dřív nebo později stejně umřu a všem to bude jedno! ",, Jak tohle můžeš říct!? Jak jsi na to přišel? " šel jsem na balkon aby jsme po sobě neřvali když malý spal, ale stejně už nespí.
,, Odpověz mi sakra! ",, Co ti mám odpovědět když jsem to už řekl? ",, Jestli ti vadí, že ti chci pomoct nebo něco tak nevím proč se snažím! Nebyl jsi takový takže se hodně rychle vzpamatuj! " zašel dovnitř a nezapoměl za sebou třísknout dveřmi od balkonu až je skoro vysklil. Moc k tomu nechybělo přestože to jsou plastová okna.
Zaklepala se, ale nevypadla.
