Zůstal jsem na balkoně a nechal jsem Louiho vychladnout a sebe taky. Vůbec nevím co se mezi námi děje, ale pevně věřím v to, že se to brzo vyřeší protože nechci aby jsme s tímhle pokračovali dál. Nikam to nevede.
Když jsem byl uklidněný šel jsem si lehnout a mám dojem, že Loui už spí. Jenom to tak vypadá, ale nejsem si tím jistý.
,, Lásko? " Nezní naštvaně, ale stejně se bojím mluvit protože nechci znovu. Pokaždé to tak mám.
,, Lásko vím, že nespíš. Viděl jsem tě. " Loui ke mě přelezl a objal mě. Rád bych s ním mluvil, ale vážně se bojím.
,, Mluv se mnou.. " pohladil mě ve vlasech a jemně si mě k sobě otočil.
,, Lásko prosím mluv se mnou. " Stekla mi slza a Loui mě pevně objal.
Freddie se probral a mám pocit, že jsme spolu nějak propojení protože kdykoliv se se mnou něco děje pozná to a probere se. Někdy začne i brečet což se stalo i teď a začal brečet takže jsem se odtáhl od Louiho a vzal jsem si k sobě Freddieho. Loui nás oba objal a nechal jsem ho s námi kolíbat ze strany na stranu.
Freddie se uklidnil docela rychle a já potom co usl šel na balkon kde jsem nebyl moc dlouho sám. Loui za mnou přišel a sedl si přede mě na zem a vzal mě za ruku. Chtěl jsem být potichu, ale nevydržel jsem to.
,, Mám rakovinu. " zašeptám a někde v hloubi duše doufám, že mi Loui nerozuměl a nebo mě neslyšel.
,, Mohl jsi mi to předtím říct.. Klidně mluv hlasitěji. ",, Nechci víc nahlas.. Bojím se protože nechci znovu. ",, Toho jsem se bál. " odešel pryč a já za chvíli šel za ním. Byl v obýváku kde seděl v rohu místnosti a když jsem byl téměř u něj zvedl ke mě hlavu.
,, Loui co se stalo? ",, Před chvilkou jsi mi řekl, že se bojíš a teď jsi za mnou přišel. Co vlastně chceš Harry? ",, Chci být s tebou protože mi v tvoji přítomnosti je dobře.. Nejde mi o nic víc než abych mohl být vedle tebe... Víš dal bych všechno pro to, abych mohl strávit jeden den s tebou.. Kdykoliv se pohádáme tak se bojím protože nechci všechno od znovu... Nechci všechno co zažívám s tebou opustit protože už to nenajdu.. Vždycky mě to raní a bolí to.. Víš chci aby jsi to byl ty vedle koho se budu probouzet a vedle koho budu usínat... Chci s tebou být dokud to půjde a nechci řešit jen hádky.. Lásko nedokážu si představit, že by se mělo něco stát mezi námi.. Miluju tě tak, že se to nedá vyjádřit, ale kdykoliv se hádáme přijde mi, že mě prostě nesnášíš a když to řekneš na mě tak to je jako kdyby jsi mi probodl srdce nožem.. Tak moc mě to bolí... Ale tobě je v tu chvíli jedno, že mě zevnitř bezcitně ničíš. " tečou mu slzy takže má taky výčitky.
,, Přestaň... Bolí mě to.. Omlouvám se ano? Nechtěl jsem." vytáhl se na koleno a já se k němu skoro rozběhl.
,, Ano. " Spadli jsme a tomu jsme se začali smát.
,, Lásko tak moc se omlouvám... Nechtěl jsem to dohnat tak daleko... Chtěl jsem ti ukázat lepší cestu a místo toho tě zraňuju.. Strašně mě to mrzí.. Nikdy jsem tě nechtěl ničit.. Nevěděl jsem, že tě moje slova tak moc ničí. " jen jsem ho poslouchal a tím to ze sebe dostal ven.
Šli jsme spát až kolem půlnoci a můžu říct, že jsme se i usmířili. Myslím a taky jsem zvědavý jak dlouho nám to vydrží. Snad dlouho protože pokaždé i když se usmíříme tak se další den jsme schopni se znovu začít hádat.
V noci jsem spadl z postele takže mě bolí bok a ruka vůbec to není příjemné. Povedlo se mi i zjistit, že mám horší srážlivost krve protože mám znát známky toho když mi Loui držel boky při včerejším sexu. Kdybych to nevěděl řekl bych, že mě někdo zbil.
Probral jsem se znovu na podlaze s ohromnou bolestí kolene a nevím co se mi stalo. Vím, že jsem spadl z postele.
