,, Lou já nevím.. Měl by jsi být opatrný aby to dokázali pochopit nebo aby si mysleli, že to tak vážně je jen jim neříkej, za chvíli přijde. Budou na ni zbytečně čekat. " ,, Já vím jen prostě nevím... Nevím jestli jim ještě dokážu lhát.. Měli by vědět co se s ní stalo.. Byla to naše máma. ",, Loui. "Podíval jsem se na něj a usmál se.
,, Vyměníme se. Odřídím.. " ,, Ne v pohodě jen.. " ,, Jen půjdeš místo mě. " ,, To je týrání. " ,, Klíčky. " ,, Tss ty si myslíš už nějak moc ne? " ,, Naval klíčky. ",, Zapomeň. " ,, Teď už pojď. " Dám mu klíčky a pak přelezu na spolujezdce aby to vážně mohl odřídit.
,, Nenechám tě řídit když brečíš. Je mi jedno co máš v plánu, ale jedem k nám. " Za chvíli dojedeme před hezký barák a Harry zaparkuje.
Dal mi klíčky, ale neměl jsem sílu mu něco říct proto přeběhl ke mě a pevně mě obejmul.
Za pár minut si mě vzal do náruče a pomohl mi zamknout, ale klíče skončili u něj v kapse. Sedl si se mnou na schody a natiskl mě na sebe.
,, Loui. Dýchej. " Snažil jsem se dýchat. Skoro mi to šlo.
,, Zlato... Nic se neděje.. " Začal se se mnou kývat ze strany na stranu a hladil mě po zádech. Uklidňovalo mě to.
,, Notak. Dýchej.. " Přitáhl si mě k sobě blíž a já se k němu natiskl.
Nevím jak dlouho jsme takhle byli, ale už jsem celkem v klidu.
,, Loui už je ti líp? " ,, Je.. " ,, Dobře... Chceš být ještě tady? ",, Já nevím.. ",, Půjdem dovnitř? ",, Nevím.. ",, Dobře.. Až se ti bude chtít tak řekni.. Dobře? ",, Dobře.. " Ještě nějakou dobu jsme zůstali než jsme zašli dovnitř.
,, Když půjdeš nahoru a druhý pokoj zleva je můj. " ,, Dobře.. " Usmál se a já chtěl jít.
,, Jako doma.. " Usměje se a já jdu k němu a obejmu ho. Za chvíli se odtáhnu a jdu k němu do pokoje.
Má moc hezký pokoj. Zasměju se když se podívám na svojí tvář na zdi.
Jediný plakát který byl v životní velikosti. Byl rozdělený na pětkrát.
Vedle toho bylo pár malých, které byli složené do menšího srdíčka. Na druhé straně bylo velké okno otevřené dokořán.
Zeď má nabarvenou na světle modrou, která mu pasuje k světle zelenému povlečení.
Jdu k plakátu a změřím se podle něj. Nijak jsem nevyrostl jsem pořád stejný.
,, To je můj metr. " ,, Jak tvůj? Vždyť jsi mnohem větší. " ,, Měřil jsem se podle něj protože jsem nechtěl být větší.. ",, Stejně si nejmíň o deset centimetrů větší. ",, Myslím, že to není tolik. ",, Ale je. " Přijde ke mě a jemně mě chytl za boky.
,, Není.. " ,, Tak je to trochu míň.. Stejně si vyšší.. " ,, Ano.. " Usměje se.
,, Buď rád, že jsi neviděl všechno. " ,, Chci. " ,, Ne.. " Uteče k oknu a já vběhnu k němu.
,, Ale jo.. " Zčervená a ukáže na rukou jakože ne. Nejspíš je mi to jasné.
,, Jo.. " ,, Vážně ne. " ,, Ty máš plyšáky? " Skočím na postel a vezmu si k sobě největšího z nich. Je to medvěd.
,, To je Sisi. Lední medvěd.. Vedle tebe je můj nejlepší kamarád, protože se jmenuje Toby, Liška.. Ostatní už ti nebudu jmenovat, protože zešílíš.. " ,, Už se stalo.. Pojď sem. " ,, Kdo nebo co je předmětem tvého zešílení? " ,, Mmmm... Dá se říct kluk s nádhernou postavou... Hnědými vlasy... A zelenýma očima.. Znáš ho? " ,, Kdo je ten šťastný? " ,, Víš, já nechci aby jsi ho zbil.. Proto ti to nemůžu říct.. " ,, Řekni.. Slibuju, že ho nezbiju.. " Sedne si mi na stehna a sednu si abych u něj mohl být blíž.
,, Je to.. " Usměju se protože jsem ho chtěl napnout a dařilo se mi to.
,, Je to... Kluk tady z Londýna a dneska jsem ho potkal.. Víš miluju ho od prvního pohledu.. " ,, Kdo to je? " ,, To by jsi si přál vědět.. " ,, Ano.. Nezbiju ho.. ",, Proč by jsi měl zbít sám sebe? ",, Och.. Mám ti věřit? ",, Mohl by jsi.. " ,, Jenom mohl takže nemusím.. " ,, Nevěříš mi? " ,, Věřím.. " Usměju se. Dá Sisi pryč aby se na mě mohl natisknout víc.
,, Ptala se na tebe mamka.. " ,, Co jsi ji řekl? " ,, Řekl jsem ji jméno, věk a to je myslím všechno.. " ,, To jsi ji moc neřekl.. " ,, Nemusel jsem.. Pokaždé když přijde sem vidí tě.. Takže od pohledu tě zná.. Ještě jsem ji řekl možná, že jsi se narodil v Doncasteru a žiješ s rodinou v Londýně.. " ,, Ještě řekni, že jsi ji řekl můj rodokmen. " ,, Ne... Ale chtěl jsem. " ,, To jsem rád.. " Sundal mi triko a dal ho vedle nás. Já udělám to samé a rozepnu mu džíny.
Jenže než mu je stihnu sundat vběhne k nám nejspíš Harryho sestra.
