Další den jsme se s Louim jen prohádali a já z toho začínal šílet. Nevím co to do nás zase vjelo, ale pevně doufám, že se to přejde jako všechno ostatní co se mezi námi předtím kdy stalo.
Po té hádce prostě Loui odešel někam ven a já chytil jemnou depresi a strach z toho co teď udělá. Napadají mě dvě věci které může udělat, to znamená, že půjde někam chlastat a nebo se šel vybít do posilky. Chodí do té posilky často a nejčastěji když je naštvaný. Chápu ho protože to vážně pomáhá. Vybijete ze sebe přebytečnou sílu a taky se tím dá dobře uklidnit. Mám tohle osobně vyzkoušené proto vím jak moc to pomáhá.
Samozřejmě mě to od něj mrzí protože mi neřekl jediné slovo a prostě zmizel pryč. Mohl aspoň naznačit kam jde abych se o něj tolik nebál. Mám o něj obrovský strach protože vím čeho je schopný když se naštve.
Nechal jsem mu asi třičtvrtě hodiny ať se vycuká aspoň z toho nejhoršího než jsem mu napsal kde je, ale na to mi neodepsal proto jsem mu napsal jestli je v pořádku a na to mi přišla odpověď, že je a nemusím se bát. Beru pozitivně, že podle zprávy je střízlivý takže šel do posilky a tak za půl hodiny by se mohl vrátit. Přestane ho to po nějaké době bavit.
No vrátil se až za další dvě hodiny domlácený se sedřenými klouby na rukou a koleny na kterých mu zasychala krev a bylo na něm vidět jak je uklidněný. Za ním šel Zayn který Louiho držel za rameno. Nechápu co ten tady dělá, ale dostanu to z něj. Jako pokaždé to z něj dostanu a hlavně mi to řekne i dobrovolně takže nepoužiju ani svojí sílu.
Jako první jsem šel Louiho obejmout abych měl jistotu, že je v pořádku a nic mu není. Taky protože už je konečně doma. Stejně jsem ho objal bezdůvodně jako pokaždé.
Jelikož mě objal nazpátek a víc se na mě natiskl došlo mi, že je v pořádku a mrzí ho to. Vlastně mě skoro udusil.
Nic jsme neřekli a jen jsme se objímali dokud jsme nešli do obýváku k televizi kde běžela nějaká pohádka nevím která, ale bavila mě.
Ze Zayna jsem dostal proč tady je a protože mě chtěl vidět a nechtěl Louiho nechávat samotného protože se o něj bál. Mohl se o něj bát, ale ne víc než já a podle mě je mu to jasné.
Taky jsem zjistil proč má Loui tolik rozedřené klouby. Dával totiž pěsti do zdi a pak do pytle bez rukavic nebo návleků. Jasně, že jsem mu vynadal protože mu odmítám ošetřovat klouby kdykoliv půjde do posilky.
Nevím jak se mu to povedlo, ale v kolenu měl sklíčka která jsem mu musel vyndat, nebyl z toho nadšený.
Když jsem mu to vyndal tak jsem mu tam jen nakapal dezinfekci a nechal jsem to být než jsem mu to zavázal.
,, Není to moc? '' ,, Ne.. Akorát. Pojď sem. " zasmál jsem se a sedl jsem si mu na klín.
,, Vypadnene zítra někam ven? " ,, Dobře. " ,, Ale jen my dva. " ,, Louisi co Freddie? Nemůžu ho tady nechat. " zhluboka se nadechl a pak se jakoby usmál.
Znovu jsme se pohádali. Nevím proč jsme po sobě tak vyletěli. Mohlo by se to nějak vyřešit. Nechci se s ním rozejít nebo tak protože ho miluju.
Stejně jako ten den jsme se hádali pořád. Už to nešlo dál proto jsem si s ním sedl aby jsme to vyřešili. Ale nevyřešilo se to proto jsme se hádali pořád dál.
Řekl bych, že to nebyl ideál a ani jsem to nechtěl ukončit, ale neměl jsem téměř jinou šanci.
Potřebovali jsme chvíli aby jsme byli zase jako dřív, ale kdykoliv jsme nějakou hádku vyřešili tak jsme se hádali znovu.
