Zásady společenského chování ||Drarry||

31. Kapitola - Neznámý muž

Narcissa Malfoyová celý večer pozorovala svého naštvaného syna a pokaždé, když za ním přišla ke stolu, aby ho vyzvala na tanec, tak Draco jen rázně odmítl a nehodlal se k tomu dále vyjadřovat a tak jí nezbývalo nic jiného, než z dálky pozorovat, jak se její jediný syn vzteká a prská kolem sebe. Znala ho až moc dobře na to, aby zkoušela nějaké marné pokusy o zlepšení nálady, protože dokud Draco sám nechtěl, tak se ani za Merlina neodurazil.

Když zde po sedmé hodině Draco dorazil, jeho matka ho u vchodu nadšeně přivítala a když se ho opatrně zeptala, kde má svou společnost, tak jen něco naštvaně zavrčel a odkráčel ke stolu, který byl nejvíc v rohu obrovského, nádherně vyzdobeného sálu a od té doby se odsud nehnul.

Jeho matka neměla tušení, koho měl v plánu přivést, mělo to být překvapení a proto jí to ani neřekl, kdo to měl být, protože by přišly zbytečné otázky ohledně toho, co se stalo a proč pan Potter nakonec nedorazil. Takže bylo prostě lepší, nic neříkat.

A proto si Draco znuděně podpíral hlavu rukou, kterou měl položenou na stole a naštvaně upíjel ze své sklenice, ve které měl ohnivou whisky. Stále musel přemýšlet nad tím, proč to Harry udělal. Opravdu ho vytočil. Vždyť on by přece pochopil, kdyby nechtěl jít, ale udělat to takhle? To vůči Dracovi nebylo absolutně fér.

,,Ale, ale, tak krásný chlapec a úplně sám?'' zaznělo Dracovi u ucha a když se poplašeně ohlédl, kdo to je, zůstal stál s pusou otevřenou dokořán.

,,Copak?'' promluvil znovu neznámý muž, když si ho blonďák už nějakou dobu prohlížel.

Draco jako na povel zaklapl pusu, narovnal se a odkašlal si.

,,Co potřebujete?'' zeptal se velice rezervovaně.

Muž se usmál a obešel Draca kolem stolu dokola a postavil se naproti němu. Rukou mávl na číšníka a ten okamžitě přispěchal s tácem, na kterém byli dvě sklenky vína. Obě z tácu vzal a jednu nabídl blonďákovi, ten ale jen zavrtěl hlavou a tak muž jednu sklenici položil zpět na tác a z druhé upil.

,,Už nějakou dobu jsem si říkal, že určitě budete chtít společnost, když jste zde tak sám,'' promluvil neznámý.

,,V pořádku, necítil jsem se opuštěný,'' odvětil stroze Draco. Opravdu na nikoho takového neměl náladu i když mu ten muž někoho velice připomínal. Bohužel nemohl přijít na to, koho a proto se rozhodl, že se prostě zeptá. Vždyť co, kdykoliv se může sebrat a jít.

,,Neznám vás odněkud? Někoho mi připomínáte, jako bych vás už někde viděl,'' řekl Draco s přivřenými oči.

,,Zda-li vy mě znáte, to netuším, ale já vás ano, byť jen z novin a když můj bratr jeden rok vyučoval v Bradavicích, tak se o vás i on často zmiňoval v dopisech,'' usmál se muž a upil vína.

,,Bratr?'' povytáhl obočí blonďák.

,,Ano, mé jméno je William Lockhart.''

Teď už bylo Dracovi vše jasné. Ta podoba byla neskutečná! Lehce vlnité blond vlasy, vysoká hubená postava a ty modré oči! Úplná kopie Zlatoslava Lockharta! Draco měl pocit, že toho muže zná, ale nedokázal ho v tu chvíli zařadit odkud, ale potom, co prozradil muž své jméno, to bylo evidentní.

,,Vidím, že si mého staršího bratra pamatujete,'' řekl pobaveně William, když sledoval blonďákův obličej, jak si uvědomoval souvislosti.

,,Ano, zajisté,'' přitakal Draco. Nemohl tomu uvěřit, Zlatoslav Lockhart má bratra? Ten chlap byl tak sebestředný, že všude psal jen o sobě a že by třeba někde zmínil, že má i bratra, to ne.