Zásady společenského chování ||Drarry||

46. Kapitola - Večírek 2/2

,,Merline,'' zašeptala zděšeně Pansy a v úžasu si překryla rukou pusu.

Reakce Harryho byla dosti podobná, akorát Harry se nesnažil své překvapení skrýt. Prostě jen stál na místě a s otevřenou pusou hleděl na svého kamaráda, který momentálně plenil ústa druhého chlapce. Prakticky jej ani nenechal nadechnout i přesto, že se Terry rukama zapřel o Ronovu hruď, aby si dopřál trochu kyslíku, který mu teď, díky Ronovi, scházel.

Draco na druhou stranu na celou situaci koukal s nakrčeným obočím. Nemohl uvěřit, že někdo, jako je Ronald Weasley, tady momentálně obšťastňuje svého spolužáka i přesto, že v nějakém druhu vztahu byl a jelikož se Pansy ani Harry nechystali zakročit, tak se rozhodl, že když nenápadně odejde, nic nezkazí. Nestihl však udělat ani krok, když ho Pansy čapla za ruku a nekompromisně zakroutila hlavou.

Blonďák se na svou kamarádku zamračil a rukou ukázal na ty dva, kteří momentálně vypadali, že myslí nejsou vůbec přítomní, protože když se Draco podíval pořádně na Terryho, mohl spatřit, že Boot se mezitím do polibku taky přidal a už se vůbec nepokoušel od Rona odtáhnout.

Pansy to zpozorovala taky a v tu chvíli se konečně rozhodla zakročit. Rozešla se směrem k obou chlapcům a násilně se mezi ně vměstnala.

,,Co to mělo být?!'' vyjela okamžitě na Rona, který byl momentálně v obličeji rudý, jako jeho barva vlasů a koukal se všude možně, jen ne na Pansy.

Terry, který na tom nebyl jinak, se červenal až za ušima a stydlivě klopil zrak k botám, protože nevěděl, co by měl udělat. Původně to Ronovi vůbec nechtěl oplácet, ale copak to šlo? Takhle naléhavý polibek ještě nezažil, proto bylo dost těžké se odtrhnout, ale jakmile mu do polibku Ron zamručel tiché ,Prosím, nepřestávej,' na všechno se vykašlal a naprosto se mu poddal.

Když Ron na otázku od Pansy stále neodpovídal, dloubla ho prstem do hrudi a pozvedla své obočí o něco výš.

,,Tak bude to?!''

Ronovi momentálně pracoval mozek na plné obrátky, ale jelikož v tuhle chvíli nemohl přijít na žádné smysluplné vysvětlení, pouze pokrčil rameny a vyplázl na ni jazyk.

,,Ne,'' usmál se a rychlým krokem zamířil pryč z Velké síně.

Pansy stála zaraženější, než před chvílí a nemohla uvěřit, že si Ronald takhle drze odešel bez vysvětlení. Proto se otočila, aby si pohledem přeměřila alespoň Boota, který stále stál na místě a nevěděl, jestli může jít nebo ne.

,,Co si chtěl?'' zeptala se ho nakonec a zkřížila si ruce na hrudi.

Terry na ni chvilku zaraženě koukal, protože nevěděl, o čem mluví, ale potom se otočil směrem na Harryho.

,,Mohl by si mi prosím tě pomoct s focením žáků, Harry?'' zeptal se, ale vlastně ani nečekal na jeho reakci a svižným krokem odcházel od jejich pomyslného kroužku, protože Pansy mu naháněla hrůzu.

Než se Harry stihl omluvit, že ty dva na chvilku opustí, přiběhli k nim dva mladší kluci. Jeden z nich byl Francis, chlapec, který tehdy na náborovém tréninku spadl z koštěte a narazil si loket.

,,Ahoj Harry,'' řekli sborově a zářivě se na všechny tři usmáli.

Harry je chtěl pouze pozdravit a jít, protože nechtěl Terryho zdržovat, ale očima se zastavil na Francisovi a jeho brýlích, které normálně nenosil. Pozorně si chlapce prohlédl a následně se od srdce zasmál. Vždyť Francis vypadal jako on! A když se podíval na druhého chlapce, propukl v nezastavitelný smích, protože Francisův kamarád vypadl úplně stejně, jako Draco, když byl v prvním ročníku. Bíle platinové vlasy měl ulízané dozadu a drzý úšklebek se tomu od Draca dost podobal.