Zásady společenského chování ||Drarry||

44. Kapitola - Facka

,,A dost!'' zasyčel Harry poté, co bouchl pěstí do stolu.

Terry překvapeně zamrkal, když se jeho sklenice s Máslovým ležákem zatřásla a následně už viděl, jak Tonyho ruce vystřelily k Harrymu, neboť ten se s velmi naštvaným výrazem chystal něco Willovi udělat.

,,Pusť mě,'' zavrčel nebelvír směrem k Tonymu, ten však na jeho žádost nijak nereagoval a dále ho držel za pravou paži, aby Harry neudělal něco, čeho by později litoval.

Will od vedlejšího stolu měl co dělat, aby se nahlas nerozesmál. Pohled na vzteky rudého a žárlícího Pottera bylo snad to nejvtipnější, co kdy spatřil.

Za to Draco nevypadal, že by se zrovna dvakrát bavil, protože něco jiného bylo Harryho donutit, aby alespoň trošku žárlil, ale rozhodně nečekal, že by mohl chtít Willovi něco udělat a že tady ztropí takovou scénu, protože poté, co Harry praštil pěstí do stolu, se na něj otočila celá hospoda a teď celou situaci pozorují. Tedy samozřejmě si myslí, že jsou hrozně nenápadní, ale Draco není hloupý a ani slepý.

,,No tak Harry, uklidni se,'' přidal se do uklidňování rozzuřeného tmavovláska i Terry a konejšivě ho plácal po zádech, aby do jeho těla vyslal nějaké uklidňující vlny, které k jemu samotnému vyslal přes obětí Tony, než se vydali do Prasinek, ovšem na Harryho to zřejmě nefungovalo a byl vůči tomu evidentně imunní.

Draco nevěděl, co v téhle situaci dělat, jakoby s ním jeho mozek najednou přestal spolupracovat a když se podíval na Willa, jeho obličej se přeměnil do podobného výrazu, jako měl Harry, neboť se mu vůbec nelíbilo, že z toho má jeho společník očividně velkou srandu.

,,Takže tobě to přijde vtipné?'' obořil se do něj Draco a zase s sebou cukl, když se od vedlejšího stolu ozvalo vrznutí stolu, když se Harry vehementně snažil dostat z pevného sevření Anthonyho.

,,Nemělo by?'' cukaly Willovi koutky a i když by rád svou pozornost věnoval blonďákovi naproti němu, nemohl si pomoct, ale stále po očku sledoval Pottera, jak se snaží jednomu z chlapců vytrhnout, ale jaksi se mu to nedaří. Nepochyboval sice o tom, že Potter musí mít sílu, ale chlapec, který ho držel, vypadal o něco silnější.

,,To by tedy nemělo,'' prskl zmijozel, dopil svou sklenici a uraženě vstal od stolu. Vůbec nevěděl, co má dělat a utéct, je vždy vhodné řešení. S Harrym to později spolu osamotě jistě nějak vyřeší, ale takhle, v hospodě plné lidí a Willem a Bootem na krku, to nemá cenu, proto se rozhodl, že se vydá k hradu a počká tam na Harryho.

Will si ani nevšiml, že jeho společník odešel a místo toho už teď dost okatě sledoval Pottera, který se na něj díval s naprostou nenávistí v očích. Kde kdo by se bál, ale Will věřil, že ten druhý chlapec má sílu.

,,Pottere uklidni se, Malfoy už odešel,'' řekl Tony, ale nebelvír nevypadal, že by jeho slova nějak zaznamenal a místo toho se dále snažil dostat ze sevření, které za celou tu dobu ani jednou nepovolilo, aby mohl tomu debilnímu Lockharovi zmalovat ten jeho ksicht.

,,Letěla včelička,
vypíchla si očička,''

,,Co to meleš?'' podíval se nechápavě Tony na svého kamaráda, který melodicky začal ze svých úst vypouštět tyhle podivná slova.

,,spadla do rybníčka
a sežrala ji žabička.''

,,Zpívám, zpěv prý uklidňuje,'' pokrčil rameny Terry a chtěl ve zpěvu pokračovat, ale zavrtění hlavou v nesouhlas od Tonyho, ho zastavilo.

,,Nemyslím si, že zrovna tohle by ho uklidňovalo, raději už nezpívej,'' snažil se co nejjemněji říct Tony, aby jeho kamaráda nijak neurazil, ale u posledního slova jeho hlas zněl o něco více sarkasticky, naštěstí si Terry ničeho nevšiml a s pokrčením ramen dále pokračoval v konejšivém plácání po zádech.