Zásady společenského chování ||Drarry||

6. Kapitola - Rozjímání

Ještě ten večer okolo páté hodiny večerní se zlaté trio společně ohřívalo u krbu ve společenské místnosti. Ron hrál s Harrym šachy a Hermiona si četla. Dneska měl Ron dobrou náladu, tak potrápil Harryho o něco déle, než to ukončil. Snad jen jednou se stalo, že Harry vyhrál nad Ronem, ale v té době byl Ron nemocný, takže se to zřejmě nepočítá, protože nebyl plně při smyslech.

Během toho, co Ron schovával figurky do krabice, si Harry prohlížel Hermionu. Od té chvíle, kdy mu řekla o té záležitosti s Malfoyem, přemýšlí nad tím, proč by to zmijozel dělal, proč by si ho sakra prohlížel? Že by měl něco za lubem? Doufal, že se to přece jen Hermioně zdálo, opravdu neměl náladu na to, aby se poslední rok štval něčím, co by na něj zmijozel popřípadě vymyslel.

Chtěl prostě jen prožít klidný školní rok. Jeden. Poslední. Přece toho nežádal hodně. Nebo ano? Ne, nežádal, sakra! Potom, co všechno zažil, si to zaslouží. Tohle prostě bude jeho oddechový a zároveň závěrečný školní rok. A jinak, než takhle o tom nehodlal uvažovat ani přemýšlet! Prostě ne.

Takže to hodí za hlavu a bude dělat, jakoby Hermiona nic neřekla. Malfoy se mu zdál vážně v pohodě, tak doufá, že to tak i zůstane, opravdu mu to takhle vyhovovalo. Neměl potřebu se s ním pořád hádat, nikdy to ničemu neprospělo, když se pak oba probudili na ošetřovně, snad jen madam Pomfreyová z toho musela mít tiše radost, že tam nebývala sama.

,,...eš Harry?'' zeptal se Ron a vytrhl tak od přemýšlení svého kamaráda.

Harry sebou škubl a podíval se na Rona. ,,Co? Eh - jo, už jdu'' Harry vstal z pohovky a společně i s Hermionou se rozešli k ložnicím. U schodiště se Hermiona s přáním na dobrou noc rozloučila a vydala se do dívčích, chlapci pokračovali do svých.

,,Už se celkem těším, až si lehnu, jsem po dnešku naprosto utahanej a to je to teprve první den.'' řekl Ron během toho, co stoupali po schodišti.

,,To máš pravdu, taky mě to celkem zmohlo, ale řekl bych, že je to i z části tím, že jsme si navykli vstávat později a hned tak brzo nezačít používat mozek.'' uchechl se Harry a otevřel dveře od jejich pokoje.

Ihned přešel ke své posteli, vzal si kartáček, ručník a čisté spodní prádlo a vydal se do koupelny. Když provedl svou večerní hygienu, vrátil se zpátky do pokoje a ručník pověsil na šprušli. Došel k posteli a z pod polštáře si vytáhl své pyžamové kraťasy, do kterých se navlékl a pak už se jen položil na matraci a hodlal se odevzdat svým snům.

°°°°°°°°°°

Zatím co Harry už spokojeně oddechoval ve své posteli, Draco se ještě na kutě nechystal. Furt přemítal nad tím, jestli dělá správně. Ano, nebelvír se mu jistojistě líbil, ale má na něj zkoušet něco víc? Šlo by to vůbec? Přenesl by se Potter přes to všechno a byl by ochoten mít Draca rád? Je pravda, že teď byli ve fázi, kdy jeden druhého respektovali, ale mohlo by z toho vzniknou přátelství nebo dokonce něco víc? To Draco opravdu netušil a dost ho to štvalo, vždyť přece - on sním chtěl být kamarád už v prvním ročníku! ,,No, ale to ses choval jako malý rozmazlený spratek.'' řekl Dracovi jeho hlásek někde uvnitř něho.

Jo, to je asi pravda, ale takhle ho rodina vychovala, s tím už nic nenadělá, čas zpátky nevrátí.

Ano.

Čas zpátky nevrátí, ale (!) může to zkusit napravit teď a to tak, že Potterovi ukáže, že se opravdu změnil k lepšímu a třeba to vyjde.

°°°°

Druhý den začal poměrně stejně, jako ten předešlý, s tím rozdílem, že se Draco probudil sám od sebe a nikdo (Zabini) ho nemusel z postele tahat.

Vstal, udělal svou ranní hygienu, upravil se a šel na snídani. Ve společenské místnosti se k němu připojila Pansy.

,,Vyspal ses dobře? Až podezřele moc se usmíváš'' řekla Pansy, když společně procházeli obrazem ven ze společenky.

,,Ale běž, neusmívám.'' odpověděl Draco. Pansy na něj hodila svůj pohled, který jasně říkal 'nedělej ze mě blbku'.

,,Dobře, tak usmívám, je to snad zakázané?'' odsekl Draco. No vážně, to se jako nemohl usmívat, když k tomu měl důvod? Vždyť dneska zase bude mít možnost si povídat s Harrym! Jako jo, uvidí ho na všech jeho hodinách, ale to není to stejné, jako s ním mluvit v počtu čtyř lidí. Ještě k tomu, když Padma moc nemluví.

,,Ne, samozřejmě, že to není zakázané, ale je to nezvyk, víš? Takhle veselého jsem tě snad ještě neviděla.''

,,Tak teď máš tu možnost.'' zazubil se Draco, jak jen nejvíc to šlo, až to vypadalo celkem děsivě. Pansy mu v tu chvíli viděla snad až do žaludku.

Když dorazili do Velké síně, bylo tam už poměrně dost lidí. Zamířili tedy ke svému stolu a pustili se do jídla. Draco zrovna dojídal svůj toast, když do síně vešlo zlaté trio. Draco se pozorně zaměřil na Harryho a sledoval, jak přechází ke svému stolu a pouští se do snídaně, když do něj drkla Pansy.

,,Co děláš?'' zeptal se nechápavě Draco.

,,Nečum tak okatě'' odpověděla Pansy a uchechtla se. ,,Nebo si toho všimne dřív, než se o něco pokusíš a vyplašíš ho.''

Draco si ani neuvědomil, že to šlo tak vidět, ale vlastně se ani nedivil, nikdy se k nebelvírskému stolu s úsměvem nedíval, tehdy ještě neměl ten důvod.

°°°°

Zbytek dne proběhl podle očekávaní skvěle. Potter se k němu během hodiny lektvarů naklonil a zeptal se ho i Pansy, jestli by jim vyhovovalo se sejít v pět u jezera. Oba přikývli a dále se věnovali své práci. No, své práci... Draco ještě dobrých dvacet minut sledoval Harryho, jak připravuje svůj lektvar společně s Weasleym než zazvonilo a hodina skončila.

Po hodině zamířili do Velké síně na oběd a poté už je čekala jen hodina s profesorem Binnsem. Nikdy nečekal, že by hodina utekla tak rychle, jako tato, zřejmě to bylo i z části tím, že většinu z toho prospal. Není se čemu divit, tahle předmět už byl od prváku naprosté utrpení.

Ovšem teď byl Draco ve společenské místnosti a co pět minut hypnotizoval svou levou ruku, na které měl hodinky, protože zrovna teď ubíhal čas opravdu pomalu. Nehorázně se to vlekle od chvíle, kdy s Pansy přišli a to zbývala ještě hodina! Po chvilce už ho to přestalo bavit a rozhodl se, že si zajde udělat úkol, který jim na konci hodiny profesor Křiklan zadal. Dostali za úkol vypsat si podrobnou přípravu Veritaséra, což mu zabralo dost času. Zrovna, když si uklízel ze stolu brk s inkoustem, do pokoje vstoupila Pansy s Blaisem.

,,Tak drahoušku, můžeme jít!'' zvolala Pansy a posadila se na Dracovu postel.

,,Jo, už jdu'' odpověděl Draco a vstal od stolu. Pansy se taky zvedla z postele (nikdo moc nepochopil, proč si sedala, když ve vzápětí hned postavila) a přešla ke dveřím.

Draco už stál vedle ní, když v tom se otočil a ještě rychle přešel ke své skříni, ze které vytáhl voňavku a nastříkal se. ,,Přece nebudu Potterovi smrdět'' pomyslel si a schoval voňavku zase do skříně. Znovu přešel ke dveřím, ve kterých už netrpělivě vyčkávala Pansy.

,,Tak, teď už opravdu můžeme jít.'' řekl a společně vyšli na schůzku s Harrym (a Padmou).