Zásady společenského chování ||Drarry||

11. Kapitola - Nervozita

Harry upíral zrak na dveře, kterými před sekundou Pansy odešla a jen tak ho tady nechala. Samotného. S Dracem.

,Kurva, kurva, kurva, o čem si chce jako podívat?! Do hajzlu! To není dobré, to není vůbec dobré..!!!'

Harry zkoušel hrát na čas, do tohodle rozhovoru se mu absolutně nechtělo, ať už si s ním Draco chtěl podívat o čemkoliv.

Proto se zvedl a omluvil se, že si zajde jen koupit sirupové košíčky, že se hned vrátí. Když se vracel ke stolu, nacpal si jeden košíček celý do pusy a přemýšlel, jak se tomu rozhovoru vyhnout. Možnost, zkusit zahrát hlupáka, mu v téhle chvíli přišla nejlepší, proto když došel ke stolu, sehl se pro tašku, ve které měl svou novou brašnu a řekl: ,,Tak jdeme?''

Draco na něj nechápavě zíral.

,,Co?'' zeptal se poté.

,,No jestli nepůjdeme už, začíná tam být tma a tak.'' snažil se nebelvír.

,,Harry?''

,,Jo?'' Odpověděl a těkal očima po hostinci, jako by hledal někoho, kdo by ho od téhle celé situace mohl zachránit.

,,Já si chtěl přece promluvit.''

,,Fakt?'' zeptal se znova a opravdu naivně doufal, že se Draco zvedne a nechá to být.

Draco se musel několikrát nadechnout a vydechnout, aby okamžitě po Harrym nevyjel, jestli si z něj dělá srandu.

Když si myslel, že už se uklidnil, odpověděl: ,,Ano Harry, já si chtěl promluvit, takže se, prosím, posaď.'' vybídl Draco nebelvíra.

Harry ale místo toho, aby se posadil, dále stál vedle jejich stolu a těkal očima z tašky na dveře a promýšlel, jestli by nebylo lepší, si do té tašky vlézt a poprosit někoho, aby ho odlevitoval zpátky do školy.

Draca začala tahle situace už pěkně štvát. ,Copak mu chci ublížit? Bojí se snad, že bych ho chtěl kousnout? Ne, že bych si ho nechtěl označkovat, ale doufám, že na tohle dostanu ještě i jinou, vhodnější příležitost.'

Poté se Draco už po několikáté zhluboka nadechl a řekl: ,,No tak Harry, už si sedni, já si chci jen promluvit, nic víc.''

To Harryho vytrhlo z přemýšlení, jaké rozměry taška asi musí mít, aby se do ní vlezl on sám a popřípadě, které končetiny by se musel zbavit, aby se mu v ní během levitace sedělo pohodlně.

,,Co? Jo, n-no dobře.'' vykoktal Harry a konečně se posadil naproti Dracovi. Tašku si uvelebil na kolenou a majetnicky ji objal pažemi, jako by mu ji snad zmijozel chtěl sebrat.

Draco, který ho sledoval se uchechtl.

,,Neboj, já ti jí nevemu.'' řekl a kývl na tašku, kterou Harry stále pevně držel.

Harry se podíval na své ruce, vzhlédl na Draca, nervózně se usmál a stisk povolil. Poté tašku položil vedle sebe, neklidně si mnul ruce a čekal.

,,Takže..'' začal Draco. ,,..udělal jsem něco?'' vypálil hned na férovku.

,,Co-cože? Ne, proč..proč bys měl? Jdeme?'' falešně se usmál Harry a pomalu vstával a chystal se k odchodu.

,,Sedni si.'' zavrčel Draco, tohle už ho opravdu nebavilo.

,,Doufám, že máš náhubek, zlý pejsku.'' odfrkl si pro sebe a uraženě si sedl zpátky a ruce překřížil na prsou.

,,Hej, já to slyšel!'' řekl dotčeně Draco. ,,Ale to je teď jedno, takže znova, udělal jsem něco?'' zeptal se podruhé a doufal, že teď už svou odpověď uslyší.