Démon

(Prolog) Smlouva s peklem 1/2

Poznámka: Wattpad se dneska zase předvádí, takže pokud máte problémy tenhle díl zobrazit, tak to zkuste za chvíli, nebo mi dejte vědět.

●●●

Zámek Chenonceau, Francie, druhá polovina 17. století

Adam bez ustání přecházel po chodbě sem a tam. Postavení prince v tak na mezinárodním poli významné zemi, jakou byla jeho rodná Francie, mu dávalo moc dosáhnout téměř čehokoliv, co si srdce zamanulo. Leč některé věci přeci jen ovlivnit nemohl a bytostně jej ničilo být z nich vynechaný. Především v tom případě, kdy se jednalo o jistého markýze, Thomase, Tommyho, největší lásku jeho života. Svůj vysněný vztah si byl nucen vybojovat, dokonce i v doslovném slova smyslu. Nenáviděl válku, ze svého přesvědčení stál proti z jeho pohledu zbytečnému zabíjení na oltář mocenských zájmů. Býval by však nasadil svůj vlastní život a tvrdě ztrestal každého nepřítele, kterýž to by se opovážil zkřivit jeho drahému byť jen vlas na hlavě. Ovšem k tomu, aby svého drahého ochránil před vším zlým, zbraně nestačily. Udělal by cokoliv, ale ve své podstatě nakonec nemohl dělat nic jiného než chodit ode zdi ke zdi a postupovat zdrcující čekání na dnešní verdikt lékařů. Nevědět bylo ubíjející, avšak jak se vzápětí ukázalo, vědět bylo ještě horší.

"Jak... jak to myslíte, že nemůžete nic dělat?" vyklouzlo mu ze rtů, protože si jeho mysl jednoduše odmítala připustit pravý význam slov, která právě slyšel.
"Je mi to nesmírně líto, Vaše Výsosti. Obávám se však, že vašemu... ehm dobrému příteli již není jak pomoci," zopakoval své nešťastné sdělení Tommyho lékař. Nikdo to neřekl naplno, ale z Adamových reakcí, pokud šlo markýze, si sám vydedukoval, že prince s jeho pacientem pravděpodobně pojí více než pouhé přátelství. Pokoušel se mu tedy veškeré informace podávat mimořádně citlivě. Jenomže koho by nezasáhla zpráva o tom, že jeho drahá polovička s největší pravděpodobností nemá šanci na přežití?
"Vzdáváte to tedy? Hodláte ho prostě nechat... napospas osudu? A to o sobě tvrdíte, že jste lékař?!" vybuchl Adam. Leč ve všem tom křiku rozzuřeném rozhazování rukama bylo jen čiré zoufalství. Ne, po návratu z války přísahal, že nedovolí, aby je ještě vícekrát něco rozdělilo. Pro Tommyho se už tolikrát nezastavil ani v situacích, kdy by to jiní dávno vzdali! Neudělá to ani tentokrát! Na slovo smrt nechtěl ani pomyslet, natož aby jej dokázal vyslovit.

"Výsosti, učinil jsem vše, co bylo v mých silách! Žel Bohu, žádná z dosud známých metod Milordovi nezabírá," obhajoval královský lékař svou diagnózu. Běžně se staral o zdraví samotného krále, nikoho lepšího v oboru ve Francii již nebylo možné sehnat. Zdálo se však, že na Tommyho případ je i jeho léčba krátká.
"Tak toho činíte málo! Přijděte s něčím novým! Žádná situace není bezvýchodná!" Adam pocítil chuť uchopit druhého může za klopy kabátu a pořádně s ním zatřást, aby se konečně probral a začal dělat svou setsakramentskou práci pořádně. Vzhledem k princovu postavení se doktor neopovážil tomuto kroku bránit, ale zároveň přeci nemohl slíbit nesplnitelné.
"Opravdu s Vámi soucítím, leč v možnostech dnešní medicíny není nic, co by dokázalo vyléčit tuberkulózu v takovém stádiu. Můžeme dále aplikovat současnou léčbu a modlit se v Boží zázrak, avšak je v nejlepším zájmu nás všech připravit se na variantu, že..."
"Musím ho vidět!" prohlásil v tu ránu rozhodně Adam. Toto načasování si vybral mimo jiné především i z toho důvodu, aby doktorovi znemožnil dokončit větu. Nehodlal takové řeči poslouchat. Měl všeho zkrátka dost. Nestál o soucitné pohledy či chapavá gesta. Zoufale si potřeboval Tommyho vidět, přivinout si ho pevně do náručí, ujistit ho, že nikomu a ničemu nedovolí, aby mu ho vzalo... Nějakými bezpečnostními pravidly se už ani nemohl zabývat méně.
"Jako ošetřující lékař Vám rozhodně nedoporučuji..." slyšel námitky vznesené důrazným tónem, ale zněly mu v hlavě jen jako pouhá ozvěna.
"Jako ošetřující lékař máte okamžitou výpověď!" odsekl Adam vztekle a než ho mohl kdokoliv stihnout zastavit se rozešel za svým cílem.
Před očima měl jen masivní dubové dveře vedoucí do Tommyho pokoje, ve kterém již několik týdnů pobýval v podstatě zavřený, aby se od něj nikdo nenakazil. Bylo zvláštní, uvažovat o tom takto. Ten pokoj sice kdysi Tommymu opravdu patřil, ale ve vztahu lože odjakživa sdíleli, tudíž spolu obvykle oba pobývali v komnatě jediné, a to v Adamově.