Démon

18. Doupata neřesti

Tipujete správně, pokud si říkáte, že Gabriela přece nemůžou jen tak nechat vyhrát bez boje.

Pokus o záchrannou akci #SaveAdam bude již od samého počátku vyžadovat výzvy, jejichž povaha vás dost možná překvapí, ale to už nechme na mé variantě divácky populární dvojice Tom a Jerry.

Druhého z nich Vám rovnou "představuji" na ilustrační fotce. :)

●●●

Tommy

"Tak a teď se mě zeptej."
"Ptal jsem se tě už asi milionkrát!"
"Teď je to naposledy, přísahám. Už mám ten fígl v malíčku!"
"No tak fajn. Co mám za kartu?"
"Abraka dabra, čáry máry fuk... Je tvá karta křížová osma?"
"Ehm... ne."
"Jak to, že ne?! Vždyť ses na tu kartu ani nepodíval!"
"Protože jsi mi dal líznout z karet na Prší, blbečku. Tam žádnou křížovou osmu nenajdeš."
"No to si ze mě děláš..."
"Ty jsi tak příšerný kouzelník, že bys to mohl pojmout jako parodii."

Jerryho pokusy o zvládnutí karetních triků byly tak zoufalé, že mě dokázaly téměř vždy spolehlivě rozesmát. A to bylo co říct, protože jsem většinu dní trávil tím, že jsem se do práce ploužil jako tělo bez duše, případně bezvládně polehával na gauči, prohlížel si společné fotky, které jsme s Adamem měli, a nešťastně vzdychal. Až jsem si říkal, jestli Jerry to své kouzlení někdy nekazí schválně, jen aby mi na chvíli zlepšil náladu.

A to jsem si tenkrát v koupelně myslel, že je konec. Po tom, co s ním Gabriel dělal, nemělo smysl ještě něco tajit, tak jsem mu jednoduše všechna ta dlouho střežená tajemství vyklopil. Vyprávěl jsem mu to celou pravdu o tom, že peklo existuje, po světě chodí démoni, o Adamově prokletí, našem vztahu, o mých postupně vynořujících vzpomínkách na minulý život... Jerry na mě po celou dobu zíral, jako bych mu vyprávěl nějaký pořádně nadupaný fantasy příběh. Nebýt Gabrielovy nezvané návštěvy, asi by mě s touhle storkou poslal první sanitkou do blázince. Ale když mu jeden démon přišel zaťukat přímo na dveře od bytu, posedl ho svou svádivou mocí a využil k tomu, aby mi vyhrožoval, mohl se se mnou hádat jen těžko. Přesto jsem si myslel, že mě pošle přinejmenším do prdele a ještě dál. Vždyť kvůli mě mohl umřít! Gabriel byl jen kousek od toho, aby ho přinutil uřezat si vlastní prsty! To mi teda přijde jako dost dobrý důvod na zrušení třeba i dlouholetého přátelství. Ale k mému překvapení závěrem nastal pravý opak. Ukázalo se, že mučení od Gabriela způsobilo mnohem větší trauma mně, než oběti samotné. Pod démonovou mocí sice Jerry všechny události vnímal, ale nepobíral jejich pravý význam. Gabriel by ho mohl klidně sadisticky vraždit a jemu by se to pořád líbilo. Adam mě nikdy nenechal spadnout do tranzu na dobu delší než pár vteřin, takže jsem si tohle nikdy nezažil, ale Jerry mi to popisoval asi jako nějaký drogový trip, ze kterého se druhý den ráno probudíte a teprve pak vám začne docházet, co jste předchozí večer sakra dělali. To, že mu šlo o život, si uvědomil teprve v momentě, kdy bylo bezprostřední nebezpečí pryč. Sledovat horor s předem známým koncem je o dost méně strašidelné, takže to vzal mnohem lépe, než jsem se obával. Jak jsem ho znal, kdyby to šlo, začal by se tím zážitkem časem snad i chlubit jako takovou tou siláckou historkou, které se vypráví v podnapilém stavu lidem na párty. Ty vole, přežil jsem útok démona, jsem fakt dobrej! Platím všem pití!

Za dusno, které mezi námi v posledních týdnech panovalo, byla především zodpovědná nutnost neustálého lhaní z mé strany. Ale když bylo teď tajemství konečně venku, dokázali jsme si vzájemně odpustit a naše přátelství se začalo vracet zase do starých kolejí. On se mnou hned za čerstva probíral všechny své pokroky s Alicí a já se mu mohl kdykoliv přijít vybrečet nebo vypovídat kvůli Adamovi. A že jsem to opravdu potřeboval. Nedokážu ani slovy popsat, jak vděčný jsem byl za to, že Jerryho mám. Být na své trápení zase jen sám, možná bych šel skočit odněkud z okna doopravdy. Třeba na dnešek v noci, kdy jsem se ve tři ráno vzbudil se snem, který byl zcela jistě vzpomínkou na to, jak jsem se připravoval na svou roli Élise v Molièrově divadle a Adam za mnou přišel do maskérny, aby mi pomohl s líčením. Když se mých rtů dotýkal rtěnkou, myslel jsem, že touhou snad zešílím! Jak jsem se probudil, mou prvotní myšlenkou bylo, že Adamovi udělá strašnou radost, až mu řeknu, že si konečně vzpomínám i na střípky z našeho divadelního dobrodružství. Láska k herectví mu vydržela dosud, bral mě s sebou do divadel, do kina, kde nám pokaždé sehnal jen ta nejlepší místa... Jenomže pak jsem si uvědomil, že Adam je pryč a já mu o žádné ze svých nových vzpomínek říct nemůžu. Asi po sto padesáté jsem zkusil vytočit jeho číslo na mobil, ale zahlásilo mi to jen, že volané číslo neexistuje. Ani tu blbou hlasovou schránku si už neposlechnu... Přepadl mě takový stesk a výčitky, že jsem u sebe v pokoji nevydržel. Nechtěl jsem otravovat, ale Jerryho stejně probudilo světlo v obýváku a nakonec jsme na zbytek noci skončili oba namačkaní v posteli u něj, protože jsem prostě nechtěl spát v pokoji sám.