Démon

28. Záblesk poznání

Tommy

Důkladně jsem zvážil všechny své možnosti a usoudil, že jich zrovna moc nemám. Konkrétně dvě. Buď si zkusit poradit sám a nechat se k Asmodeově nesmírné radosti při pokusu o opuštění jeho kruhu usmažit, nebo si prostě sednout na prdel a čekat, jestli mě někdo přijde zachránit. Samozřejmě, že jsem si nakonec zvolil to druhé, ale byl jsem na sebe děsně naštvaný. Věčně se jen spoléhat na ostatní mě už vážně nebavilo. Nejsem žádná pohádková princezna, čekání na spanilého prince sice mělo něco do sebe, to nepopírám, ale víc než cokoliv jiného jsem si přál být konečně schopný řešit problémy sám za sebe! Jenže co v porovnání s mocnými bytostmi, jimiž jsem obklopen, asi zmůžu? Pak bylo těžké nepovažovat se za pouhou přítěž.

Ale tentokrát jsem rozhodně nečekal se založenýma rukama, i když smysluplnost toho, co jsem dělal, byla minimálně ze začátku dost sporná. Pořád jsem u sebe měl tamtu zlevněnou knížku, kterou jsem pod oblečením propašoval z knihovny v Peru. Jak se mnou Asmodeus s oblibou házel o zem, začínal jsem byl vážně vděčný za to, že má jen měkké desky, i přesto se mi během nekontrolovatelných pádů některý z jejích rohů dost často pokoušel propíchnout některý z vnitřních orgánů. Ulevilo se mi, když jsem v místnosti osaměl a mohl The Book of Forgiveness z nepohodlného úkrytu za páskem konečně vysvobodit. Listoval jsem stránkami a hledal cokoliv, co by pro mě a Adama mohlo mít nějaký význam. Strašně jsem se snažil a bylo mi to úplně k ničemu. Nic jsem v tom neviděl.

Zběsilou honičku za tajemstvím jsem nakonec vzdal a začal si jen tak z nudy číst, protože jsem stejně neměl co jiného na práci. A právě od okamžiku, kdy jsem se na všechno vykašlal a přestal za psanými slovy úporně hledat něco dalšího, co tam nikdy nebylo, jsem teprve začal chápat poselství, které mi knížka měla sdělit.

Odpuštění je jednostranný proces dobrovolného a uvědomělého zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly. Je to jediný způsob, jakým lze důsledky provinění definitivně a beze zbytku odstranit ve smíření, obnovení vnitřního míru mezi pachatelem a obětí.

Na druhou stranu nemůže odpuštění nikdy být automatické a ani příliš snadné, protože by to znamenalo bagatelizování viny. Odpustit tedy neznamená zapomenout, neboť zapomenuté se může kdykoli připomenout a oživit, nýbrž zrušit osten nároku a výčitky, který ve vzpomínce byl.

Adamovi jsem hříchy minulosti nikdy doopravdy nezazlíval. Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a v našem případě toto pořekadlo platilo skutečně doslova. Odpuštění jsem vždy považoval za něco čistě osobního, buď odpustím, nebo neodpustím, vše záleží jen na mě. Jenomže takhle to nebyl celý proces, úplně jsem zapomněl brát v potaz břímě viníka. Připomínal jsem si šťastné chvilky našeho vztahu, jen abych si uvědomil, že jsem mu mezi všemi těmi láskyplnými slovíčky vlastně nikdy doopravdy neřekl, že mu odpouštím. Necítil jsem potřebu vyslovit to nahlas, automaticky jsem počítal s tím, že to Adamovi z mého ostatního chování prostě dojde. Ale to jsem předpokládal mylně, jak ukázal už úspěšný vpád "Gabrielovy" lsti do naší zdánlivé idylky. Já jsem možná Adamovi dávno odpustil, ale dokud o tom on neví, nemá to pro něj žádný dopad, nedovolí mu to nalézt klid, zbavit se závazku, který mu leží na bedrech jako prokletí... ŽUCH!

Mé soukromé rozjímání blížící se k heuréce narušilo čísi přistání zvenku na římse pod oknem.
"Magnusi!" vyjekl jsem nadšeně, když se odtamtud vyhoupl dovnitř do místnosti.
"Dej si pozor!" varoval jsem ho, když se na můj vkus příliš přiblížil hranicím mého vězení. Magnus ale narozdíl ode mě něco takového již viděl a měl představu, jak se s takovou věcí zachází.
"Plamenný kruh, že?" spíše zkonstatoval, než že by se mě vážně ptal.
"Jak to já mám asi vědět? Asmodeus tomu přede mnou žádným jménem neříkal," ozval jsem se přesto. Měl jsem nervy na pochodu a prostě cítil potřebu se s někým alespoň trochu hádat. Nakonec jsme se naštěstí pomocí vizuálního popisu, jak to vypadalo, když ta věc na podlaze zatočila s mým bon-parem, dostali k prvně předpokládanému výsledku.