Démon

17. Jeden musí z kola ven

Tommy

"Jestli jsi přesvědčený, že já jsem tu ten, který ti lže, necháme Adama, ať ti pravdu poví sám," rozhodl Gabriel a natáhl ke mně ruku. Podával mi můj telefon.

Váhavě jsem se po něm natáhl. Během předávky jsem se neúmyslně otřel svou dlaní o tu jeho. Nebyl v tom úmysl, jednoduše se mi klepaly ruce. Gabriel však před tím dotekem ucukl tak prudce a nečekaně, že mi špatně chycený mobil spadl na zem. Instinktivně jsem se pro něj v okamžení sehnul, ale naštěstí to vypadalo, že mu pád na zem nijak neublížil. Když jsem znovu zvedl zrak, přísahal bych, že jsem Gabriela přistihl, jak na onu "poskvrněnou" ruku konsternovaně zírá. Jenže jakmile si mé pozornosti všiml, nahodil opět svůj nadřazený výraz a začal si rádoby znuděně pohrávat s prstýnkem. Jeho prvotní reakci jsem nepochopil, ale upřímně řečeno, ani jsem se o to příliš nesnažil. Kolem mě byl milion důležitějších věcí, kterými jsem se v ten moment musel zabývat. A Gabriel do mého imaginárního seznamu hodlal připsat položku miliontou první.

"Aby byla zábava, pojmeme to telefonování jako hru, co říkáš?" oznámil mi vzápětí. Ta věta byla sice zformulována coby otázka, ale dokázal jsem si odvodit, že záporná odpověď v žádném případě nepřichází v úvahu.
"Jakou hru?" zeptal jsem se zdeptaně. Vzhledem k formě našeho předchozího rozhovoru jsem tušil, že Gabriel ode mě očekává nějakou verbální reakci.
"Hned ti to vysvětlím. Pravidla jsou prostá, myslím, že nebudeš mít problém je pochopit. Jeremy, byl bys tak hodný a uchopil do ruky mou dýku?" zničehonic převedl svůj zájem na dosud zcela nehybného Jerryho, sedícího na opačné straně gauče. Nyní se však jeho pravačka zvedla z opěrky a obvinula své prsty kolem zakulacené rukojeti zbraně, která se mu výhrůžně vznášela před obličejem. Hýbal se ale tak nějak nepřirozeně. Už jen to, že použil pravou ruku, Jerry byl přece vždycky levák. Připadal mi jako loutka, za jejíž provázky Gabriel tahá.
"Neposlouchej ho..." domlouval jsem mu, ale již tradičně bez jakéhokoliv efektu.

"Takže, tvůj jediný úkol je sehnat Adama. Nezajímá mě, kde je, nebo co zrovna dělá, chci ho teď hned k telefonu. A za každý pokus, kdy se ti mu nepodaří dovolat, nechám Jeremyho, aby si uřízl nějakou část těla. To je vše. Jednoduché, že?" vesele spráskl ruce a mně se zvedl žaludek. Adam by mi se svou (nyní již oprávněnou) paranoiou telefon vždy zvedl. Jenomže podle času, který ukazovala Nokie, mělo být jeho letadlo již deset minut ve vzduchu, kde musí být všechny mobily vypnuté! A během cesty do Limy tomu tak bude ještě dalších třináct hodin!
"Ne, to přece nemůžeš udělat! Adam sedí v..." snažil jsem se namítat, ale Gabriel mne rázně utnul. 
"Řekl jsem, že mě žádné okolnosti nezajímají. Žádné. A můj drahý Tommy, zvykni si, že já můžu úplně cokoliv. Tak mě nezdržuj, nebo bych také mohl začít nezávisle na tobě. Možná potřebuješ motivaci, aby..."

Nehodlal jsem ho dále poslouchat, popadl jsem mobil a co nejrychleji na něm našel Adamovo číslo. Snad ještě není příliš pozdě! Hlasová schránka.
"To je mi ale nepříjemné..." teatrálně si povzdechl světlovlasý démon sedící naproti mě.
"Gabrieli, ne!" vykřikl jsem zděšeně.
"Gabrieli, ano!" parodicky imitoval můj hlas.
"Adam mi to nemůže zvednout, letí letadlem!" snažil jsem se vysvětlit, ale jemu to bylo evidentně zcela ukradené. Možná o Adamově cestě do Limy dokonce sám dávno věděl a schválně jí využil, aby mu nikdo nepřekážel v cestě, když mě a Jerryho bude mučit.
"A je to snad můj problém? Ty jsi odehrál, teď je na řadě můj tah. Mohli bychom začít něčím malým. Třeba prstem, těch má dost..." zvedl se z křesla a pomalu se vydal k Jeremymu, aby si ho mohl zblízka lépe prohlédnout. Chtěl jsem také vyskočit na nohy v zoufalém pokusu tomu masakru zabránit, ale Gabriel směrem ke mně jen natáhl paži a neznámá síla mě zatlačila zpět do sedačky.
"Gabrieli prosím tě! Prosím, Jerryho ne... Cokoliv jiného... Udělej to mně!" nabízel jsem se, ale on jakékoliv snahy o vyjednávání ignoroval.
"Odkud mám začít? Ruce, nohy? Pravá, levá? Jaký prst si myslíš, že tvůj kamarád bude potřebovat nejméně?" kladl mi otázky, zatímco obcházel Jerryho jako nějaký kus masa.
"Gabrieli..." prosil jsem o milost, přestože jsem věděl, že se jí nedočkám.