Démon

15. Zlověstná předtucha

O TŘI TÝDNY POZDĚJI

Tommy

Byl to celkem pohodový večer, chill na gauči před telkou. Akorát jsem místo televizní obrazovky strávil více času hypnotizováním své nové Nokie. Mobily sice existovaly, ale nebyly až tak obvyklé. A hlavně stály majlant. Hádáte správně, pokud tipujete, že jsem si ten telefon nekoupil sám. Nebyl jsem si sice stoprocentně jistý, že ho Adam koupil v pravém smyslu toho slova, ale považujme to za oficiální verzi. V poslední době se opravdu pustil do té věci s Gabrielem, což znamenalo spoustu různých výprav, na které mě striktně odmítal vzít s sebou. Sice mě tak podle jeho názoru nevystavoval nebezpečí v podobě setkávání se s podivnými existencemi, v tom nejlepším/nejhorším případě samotným Gabrielem, ale zároveň to znamenalo, že mě často nechával samotného. Proto nám pořídil ty mobily. Abych mu mohl kdykoliv zavolat, kdyby se něco dělo. Akorát bych ocenil, kdyby také častěji volal on mě. Dělal jsem si o něj strach, přeci jen, to co podnikal, bylo nebezpečné. Mohlo by se mu něco stát! No... zabít by ho asi nemohli, ale byl jsem si jistý, že existovala celá plejáda strašných věcí, které by mu někdo mohl udělat.

Od sledování kriminálky a pokusů o telepatický dialog s Nokií, kterým jsem se ji snažil přesvědčit, aby konečně zazvonila, mě nečekaně vyrušil Jeremy. Myslel jsem, že ho ten film nezajímá a něco si dělá u sebe v pokoji, ale jak přišel do obýváku, užasle jsem zpozoroval, že má na sobě oblek.
"Wow, na co jsi se takhle oháknul?" zeptal jsem se překvapeně.
"Jak nám do schránky někdo hodil ten letáček s reklamou na ples... beru tam Alici, ráda tancuje," řekl, zatímco si upravoval rukáv u košile.
"Alici Maretovou?" nevěřícně jsem vykulil oči a z jeho reakce jsem poznal, že můj odhad byl správný. Pokud vím, já i Jerry jsme blíže znali jen jednu Alici. Docela pěkná, na holku měla trochu kratší vlasy, chodila s námi do třídy. Byla vždycky celkem milá, když pominu, že se jí Jerry snažil zvát na maturák a ona ho s díky odmítla, protože v tu dobu zrovna s někým chodila. Věděl jsem, že se mu jednu dobu líbila, ale už dlouho jsem od něj o Alici vůbec nic neslyšel, tohle byl pro mě příjemný šok.

"No počkej, brácho, ty a Alice? Jak a kdy? Proč jsi mi o tom nic neřekl?" vyskočil jsem z gauče, s úmyslem tam Jerryho také dotáhnout a podrobit ho křížovému výslechu na téma jeho dnešní rande. Nemohl jsem uvěřit, že se přede mnou doteď ani nezmínil! My dva jsme si o svých crush a láskách přece vždycky říkali všechny novinky! Tedy vlastně... do té doby, než jsem potkal Adama, zjistil, že je démon, začaly se dít všechny ty divné věci kolem... Možná jsem o svém současném vztahu Jerrymu v jednom kuse lhal jako když tiskne, ale já jsem k tomu měl alespoň sakramentsky dobrý důvod!
"Prostě jsem si nemyslel, že by tě to zajímalo," nezúčastněně pokrčil rameny a dál se věnoval svému rozepnutému knoflíčku.
"Co blbneš? Jasně, že zajímalo! Vždyť jsme přece nejlepší kámoši, s kým jiným se tyhle věci asi drbou?" dotčeně jsem si opřel ruce vbok.
"No to fakt nevím, když na mě nejlepší kámoš v poslední době úplně kašle," poznamenal směrem ke mně vyčítavým tónem.
"O čem to mluvíš? Já na tebe přece nekašlu..." ohradil jsem se.
"Ale jo. Od té doby, co sis našel Adama, se nestaráš snad o nic jiného. Chápu to, jsi zamilovanej a tak všechno, ale když jsi chodil s Helenou, tak jsi tohle nedělal. Normálně jsme se všichni bavili, šli jsme třeba všichni společně na koncert, mohl jsem tě ztrapňovat, když jsem jí napráskal, co jsi vyváděl, když jsi to tenkrát v prváku na výletě přehnal s pitím... Ale s tím svým Adamem jsi mě ještě ani pořádně neseznámil. A kolikrát jsme si třeba jen mi dva zašli ven od té doby, co máš jeho? To se za mě teď stydíš, když máš svého úúúžasného přítele?" protáhl to slovo sarkasticky. Chystal jsem se říct něco dalšího na svou obranu, nebo ještě lépe, vrazit mému nejlepšímu kamarádovi pořádný lepanec, aby se probral a přestal vyvádět.