Démon

Epilog

Poslední večerní skupinka návštěvníků procházela zámeckou galerií a více či méně zaujatě naslouchala výkladu blonďatého kluka, který je dnes provázel.
"V této sekci vám doporučuji řádně si prohlédnout především portét prince Adama d'Lambert, který visí po vaší levé ruce. Místní legenda praví, že princova duše byla prokleta strašlivým démonem. Od té doby jeho duše nenašla pokoje a jeho přízrak je odsouzen k věčnému bloudění chodbami zámku, dokud se nedočká polibku z pravé lásky, který má jako jediný sílu nad jeho kletbou zvítězit. Pozorně se dívejte kolem sebe a třeba se ho podaří zahlédnout také vám..." udělal ve své řeči krátkou pauzu, aby se někteří z diváků stihli uchechtnout, nebo si v případě mladých nezadaných slečen po zakletém princi čekajícím na polibek toužebně povzdechnout.

Povídačkám o zámeckém strašidlu by věřilo snad jen malé dítě. A právě jedno takové v ten okamžik v zámecké galerii bylo. Čtyřletá holčička v červené sukýnce se světle hnědými vlnitými vlásky, které jí maminka česala do dvou copánků.
"Mamí, tatí! Já chci vidět stjašidlo! Půjdeme ho hledat?" bezelstně naléhala na své do dalšího výkladu zaposlouchané rodiče.
"Beruško, žádná strašidla nejsou," snažila se ji maminka pohotově utišit. Jenže děti se nikdy nechovají tak, jak byste si od nich přáli.
"Ale tamten pán žíkal, že jsou!" bránila svou pravdu obvyklou dětskou hatmatilkou, kdy jí ještě dělalo problém správně vyslovit některá z písmenek. Ve svém spravedlivém rozhořčení mluvila poněkud víc nahlas, takže se jejich dialog roznesl i okolním nejblíže stojícím lidem, z nichž se někteří po nich začali pobaveně otáčet.
"Pán si jenom dělal legraci, ty strašidlo jedno," pocuchal táta své dcerce pobaveně vlasy.
"Hloupá legjace..." povzdechla si holčička tak uraženě tónem, že se úsměvy objevily na tvářích všech přítomných, průvodce nevyjímaje, který se ale vší silou udržel a pokračoval v popisování tentokrát už jiného díla od jistého slavného mistra znázorňující krajinu ne nepodobnou té místní.

Holčička s copánky už svou nevoli nad údajnou neexistencí nadpřirozena nedávala nijak hlasitě najevo, ale nedalo jí to a bedlivě se kolem sebe rozhlížela. Co kdyby náhodou... Sledování okolí jí alespoň dávalo možnost se nějak zabavit, prohlídka na ní byla moc dlouhá, nudné povídání o tom, kdo namaloval jaký obraz ji nebavilo. V myšlenkách před sebou už jasně viděla kornoutek plný zmrzliny, který jí rodiče slíbili za to, že během prohlídky bude hodná. Jakou si vlastně dá? Vanilkovou? Šmoulí? Nebo každý koleček jiný? Když v tom se jí zdálo, že se závěs na druhé straně místnosti pohnul. To bylo podezřelé. Máma stála nejblíž, tak do ní zkusila strčit, aby upoutala její pozornost, ale bez výsledku, dostalo se jí jen napomenutí, že nemá zlobit, jinak žádná zmrzlina nebude. A teď znovu, určitě se pohnul! Chtěla znovu urgovat rodiče, když tu se zpoza závěsu vynořil přízrak prince Adama, a když si všiml, že ona jediná se dívá, zamával jí. Bouřlivá dětská odezva na sebe nenechala dlouho čekat.
"STJAŠIDLO! MAMÍÍÍÍÍÍ!!!" zavřeštěla na celé kolo. Nyní se už směrem k závěsu otočil i zbytek výpravy a v první chvíli zatrnulo i dospělým. Podoba mladého muže oblečeného v historickém kostýmu s obrazem byla vskutku neuvěřitelná. To musel být zázrak, že se vedení Chenonceau podařilo najít až tak dokonalého dvojníka. Nebo je snad ten obraz falešný, případně nějak záměrně upravený?
"Mně se nemusíš bát, já jsem hodné strašidlo," snažil se princ Adam uchlácholit vylekanou holčičku.
"Vážně?" stále si ho nedůvěřivě prohlížela.
"Čestné slovo," dřepl si k ní na zem, aby si mohli podat ruku.
"Tak já tě teda vysvobodím, když jsi hodný pan stjašidlo," rozhodla se znenadání a než stihl princ jakkoliv reagovat, dostal od ní dětskou pusinku na tvář.

Adam byl ze svého prokletí osvobozen a s poslední úklonou se za doznívajícího potlesku náležející také jeho malé zachránkyni odebral do skrytu vedlejší místnosti. Nezapomněl se však ještě ve dveřích ohlédnout, aby věnoval nenápadný pohled blonďatému průvodci, který by svého prince zachránil velmi rád a na sto způspbů, bohužel mu však házela klacky pod nohy povinnost dokončit se skupinou prohlídku.