Démon

31. Aftermath

Tommy

Najednou jsem si uvědomil, že někde ležím. A pode mnou se rozhodně nenachází sypký edomský písek. To podloží bylo rozhodně rovnější a tvrdší. Parkety. Neměl jsem ponětí, kde se nacházím a jak jsem sem dostal. Na události mezi polibkem a současným probuzením jsem měl naprosté okno. Ale upřímně řečeno, až tolik mě to zase tolik netrápilo. Objevil jsem totiž něco jiného. Ztracený díl sebe sama. Jako kdybych se díval na film, ve kterém sám hraji hlavní roli, konečně se mi dostalo přístupu ke všem svým dlouho postrádaným vzpomínkám.

●●●

Příběh mého minulého života byl příběhem šlechtického syna pokoušejícího se žít život, jenž si pro něj vysnili všichni okolo, jen ne on sám. Jednoho dne do cesty šlechticova předem nalinkovaného života vstoupil pohledný, ale svým postavením poněkud rozmazlený princ, který si naopak mohl dovolit téměř cokoliv a těžce se smiřoval s tím, když něco nemělo být podle jeho představ. A tak se stalo, že nám bylo určeno kráčet po té cestě po určitou dobu společně. Jenomže než jsme dorazili k rozcestí, byly naše osudy tak propletené, že jsme se nedokázali jeden od druhého odloučit. ...

*Pozn. autorky: V této části kapitoly měla být původně rozepsaná celá linka příběhu odehrávající se v minulosti, vyprávěná z pohledu Tommyho znovu nalezených vzpomínek. Ale nakonec jsem se to rozhodla vyškrtnout. V podstatě jsem jen v maximální stručnosti opisovala příběh, který většina z vás už zná. A pro nové čtenáře jen rychlá informačka: S Démonem je volně spojený prequel Prokletí láskou. Jestli máte zájem dozvědět se o tom, jaký byl Tommyho a Adamův život předtím, než do něj začaly zasahovat nadpřirozené síly, asi bude hezčí, když vám nezkazím požitek z četby tím, že bych vám tady celou tu knížku od začátku do konce vyspoilerovala. Prokletí láskou najdete normálně na mém Wattpad profilu.*

●●●

Vybavit si všechny ty události, o kterých jsem si od Adama nechával vyprávět, bylo najednou tak snadné... Adam! Co se stalo s ním? Má poslední vzpomínka patřila tomu, jak mu omdlévám do náruče. Jenomže nyní jsem ho nikde kolem sebe necítil. Plíživé ataky invazivní energie, kterou jsem pociťoval, kdykoliv jsem se ocitl v blízkosti démonů, se nedostavovaly. To mě nadobro vytrhlo ze slastného snění. Otevřel jsem oči a zamžoural před sebe. Vzápětí mi došlo, že ležím na zádech a ta věc, na kterou se dívám, je zhasnutý lustr visící na stropě místnosti. Nebyl jsem tu poprvé. Obývací pokoj Magnusova newyorského bytu, ale čaroděje samotného jsem nikde poblíž neviděl. Tak teď už jsem nerozumněl vůbec ničemu. Zaplavila mne úleva, když jsem Adama našel poklidně ležet vedle mne. Jenže mou radost vzápětí vystřídaly obavy. On se totiž neprobíral. Co to má znamenat? Není snad...

"Miláčku, probuď se... Teď, po tom všem mě tady přece nemůžeš nechat!" třásl jsem s ním se stále zvětšujícím se strachem, že Adamova duše došla vytouženého klidu, konečně osvobozená za nebeskými branami. Na světě strávil mnohem delší dobu, než mu byla ještě coby člověku předpovězena, prošel si doslova peklem, pokud se nyní odebral na zasloužený odpočinek, nikdo by neměl právo mu to vyčítat. Takhle řečeno to zní sice hezky, ale tenhle konec nebyl tím, za co jsem celou dobu bojoval. Nechtěl jsem nás rozdělit, zůstat zase sám. Nyní jsem si až moc dobře uvědomoval, že žít věčně není zdaleka tak romantické, jak se to zdálo v našich dávných představách. Za braní si moci, které vám nepatří, vždy nakonec musíte zaplatit a cena bývá nemilosrdná. To všechno jsem věděl a o věčnost jsem nikdy nežádal. Doufal jsem prostě jen, že nám spolu bude povoleno strávit jeden obyčejný lidský život.