Démon

22. Počítání do tří

Tommy

Ačkoliv procházení mezi obrazy vypadalo na první pohled elegantně, měl jsem pocit, jakoby mě někdo, konkrétně Magnus, protáhl trychtýřem. Portál mne do sebe jednoduše nasál a na druhé straně zase vyplivl. Stav akutního diskomfortu naštěstí trval jen pár vteřin, ale se silnou závratí jsem sváděl boj ještě hezkých pár momentů poté, co jsem znovu stál pevně nohama na zemi.
"Napoprvé je to vždycky nejhorší, ale časem si zvykneš, už ti to ani nepřijde," ubezpečil mě Magnus, kterého jsem podezíral, že má z mého potácení především srandu.
"Jen pro tvou informaci, varování předem by mi příště vážně bodlo... Pane bože, je támhleto Brooklynský most?!" úvodní sarkastickým komentář vzápětí přebil fenomenální výhled. Nacházeli jsme se v luxusně zařízeném bytě, očividně umístěným v jakési výškové budově. Stěna naproti nám byla celá prosklená a za ní se rozprostíral fenomenální výhled, který jsem ještě nedávno obdivoval v katalogu jedné cestovní kanceláře při plánování mé vysněné dovolené.

V okamžiku jsem zapomněl na všechno ostatní a za nepřetržitého proudu užaslých blábolů se běžel namáčknout až těsně ke sklu. Dokonce jsem zapomněl i na svůj strach z výšek, závrať jsem už stejně měl, tak mě to nemuselo nijak zvlášť znepokojovat.
"No do prdele, my jsme fakt v New Yorku?" nevěřícně jsem se otočil po Magnusovi, za kterým se rozplývaly poslední zbytky potemnělé pařížské uličky.
"Koukám, že se ti u mě líbí," poznamenal pobaveně, když sledoval, jak na všechno kolem valím oči.
"Wow, ty tady bydlíš? A můžeš si prostě takhle dělat výlety, kam tě napadne? Až tohle budu vyprávět Jerrymu, tak..." nechával jsem se unést nadšením, když jsem si vzpomněl na náš přerušený telefonát. V návaznosti na to jsem z úst vypustil další, ještě horší nadávku. Ani jsem si nechtěl představovat, jak můj kamarád v tuhle chvíli musí vyvádět.
"Prosím tě, mohl bych si od tebe rychle zavolat? Jerry... On na mě čeká v autě před Pandemoniem..." udělal jsem psí oči na Magnuse, protože Nokii jsem nechal válet na zemi pár stovek kilometrů daleko.
"To byl ten kluk, jak nervózně postával u toho světle modrého Nissanu? Na, než ho napadne podobná blbost, jako tebe. Nikoho dalšího se mi dneska zachraňovat už fakt nechce," řekl a zapátral v kapse kabátu, ze kterého vylovil svůj telefon. Vděčně jsem si ho od něj převzal a jak se vyťukávat číslo mobilu Jerryho táty, které jsem se před touto hurá akcí naštěstí naučil zpaměti.
"Kouknu se po něčem na sebe, co bych ti mohl půjčit," usoudil Magnus při pohledu na můj, díky Camilliným drápům, poněkud odlehčený outfit a zmizel ve vedlejší místnosti, která alespoň při pohledu zdálky připomínala šatník monstrózních rozměrů.

"Jerry, to jsem já, žiju. Kde jsi?" vyhrkl jsem, jakmile mi to můj parťák po několikátém zazvonění zvedl.
"Já? Kde jsi sakra ty?! Lítám tu kolem toho baráku hrůzy jak magor a všude tě hledám! Ochomýtají se tu takoví dost divní týpci. A viděl jsi tu rozmlácenou výlohu? Teď jsem se vrátil k autu, jestli jsme se náhodou neminuli, ale už jsem se fakt chystal, že pro tebe půjdu dovnitř!" opět se mi dostalo odpovídajícího kázání. Dobrou zprávou ale bylo, že Jerry má, narozdíl ode mě, ještě nějaký pud sebezáchovy a já nemusím Magnuse burcovat k další záchranné akci.
"Ne, tam ať tě ani nenapadne lézt! Dějí se tam věci... Navíc, já už jsem stejně někde trochu jinde. Nejsem si teď úplně jistý, ale nejspíš někde v Brooklynu," usoudil jsem po dalším ujišťujícím se pohledu skrz stěnu.
"V jakém kurva Brooklynu?" vyletěl Jeremy, který ze mě měl nervy na pochodu a můj výklad událostí moc nepobíral.
"No, v tom, co je v New Yorku..." nadhodil jsem opatrně.
"Jako v New Yorku V AMERICE? Víš ty vůbec, kolik stojí mezinárodní hovory? Za ten kredit mě táta zabije!" zhrozil se. Alespoň s tím druhým nebezpečím jsem ho mohl uklidnit, že když volám já, jeho to nestojí ani pětník. Nejprve mě přepadly výčitky svědomí, že takhle utrácím cizí peníze, ale ono je to asi jedno, jak jsem znal od Adama, nedělal jsem si moc velké iluze, že by majitel telefonu za svůj kredit skutečně platil.
"Hele, ono je to trochu složité. Šel jsem za tou místní dominou, jenže ta mě, místo aby mi pomohla, chtěla zabít, nebo ojet, nebo možná obojí, já ani vlastně nevím... Ale teď už je to v klidu, potkal jsem takového ehm... čaroděje?" s otázkou v hlase jsem se při té příležitosti zadíval na Magnuse, který zrovna vyšel že dveří, v náručí asi pět triček, z jejichž barev mne oči přecházely. A to jsem si myslel, že má reputace po kozačkách už hlouběji klesnout nemůže.
"Může být, nemám to úplně vyjasněné," pokrčil rameny. On se v šatně stihl také komplet převléknout. Pohled na něj mi už svým třpytem nepůsobil instantní migrénu, ale přesto byste ho na ulici určitě nepřehlédli. Trička mi položil na opěradlo gauče a zamířil k opodál stojícímu domácímu baru, kde si začal míchat drink, který po chvíli začal nabývat opravdu zajímavého odstínu.
"Čaroděje? Takže jako třeba Gandalfa?" vyzvídal zaujatě Jerry, velký fanoušek knížek od Tolkiena .
"Néé, žádný Gandalf! Spíš něco mezi Dr. Strangem a disko koulí. Portály, třpytky a tak různě..." shrnul jsem své dosavadní dojmy doufaje, že od něj stojím tak daleko, aby mě Magnus nezaslechl. Ale myslím, že to stejně slyšel. Akorát si zrovna dopřával pořádný doušek svého vytouženého koktejlu a v ten moment mu zrovna bylo tak nějak všechno jedno.