Vzestup démona

I.

'Opět ve škole kdy si ze mě všichni mí spolužáci budou dělat srandu.' Na stole kromě učení mám položený velký blok a tužku a dívám se z okna, při tom poslouchám co učitel říká.

V tom někdo zaklepe na dveře. Dveře se otevřou a dovnitř vejde 2 metrový chlap.

"Aaa, ty musíš být ten nový žák." Řekne učitel.

"Sí seňor." Pak se otočí na třídu.

"Třído, tohle je váš nový spolužák, přešel na tuto školu ze španělské university Camilo José Cela. Jmenuje se... ee too..."

"Enrique De La Cruz." Řekl ten nový, podíval se po třídě a pohledem skončil na mě.

"Ano. Takže se posaď tamhle." Ukázal na poslední lavici u dveří a Enrique se tam posadil. Učitel pokračoval ve výkladu a Enrique mě stále sledoval.

Stále jsem se dívala jinam. 'Nový žák? To není moje starost, je mi jedno jak vypadá odkud přišel, nebo proč je zrovna tady.' Po skončení školy odcházím ze třídy jako poslední a pokud co možno nenápadně. Blok držím v ruce. Před školou se okolo mě postaví kluci a dvě holky z mojí třídy.

"Ahoj trpaslíku. Už jsi se naučila mluvit?" Řekne jeden kluk a jde ke mě.

Sklopím pohled, obejdu ho a trochu zrychlím do kroku. Kluk mě chytí silně za ruku a otočí k sobě. "Hej trpaslíku, umíš odpovědět?" Vyvlíknu se mu, kouknu se na svojí ruku objevovala se mi tam modřina. Otočím se k němu zády a jdu k bráně školy. "Hej odpověz mi!" Řekne už naštvaně, dojde ke mě a znovu mě chytí za tu samou ruku.

"Proč jí nenecháš?" Řekne ten novej kluk, který se objevil za nimi. Všichni se otočí kromě toho kluka co mě drží a kluk řekne.

"Ty se do toho nepleť novej."

"Možná jsem tu novej, ale výš, mi šikanu u nás přísně trestáme. Tak nechtěj abych ztrestal i tebe."

"Opravdu? A co by jsi mi udělal?" Řekne a otočí se na něj, ale stále mě drží.

"To ihned zjistíš." Řekne a udělá k nim krok.

"My už půjdeme, čeká nás doma mamka." Řekne jedna holka a všichni kromě toho kluka co mě drží běželi pryč.

"Myslíš že se tě bojím?"

"Myslím že o mě nic nevíš." 

'Nehádejte se.' Vyvlíknu se mu a aniž bych se na ně otočila tak odejdu.

"Máš štěstí." Řekl Enrique a šel pryč.

"Co, máš strach?" Zavolal na něj kluk, ale ten novej šel dál bez nějaké reakce. Dojdu do pokoje, převleču se, vezmu si nákupní tašku, seznam a dojdu si na nákup. Jdu směrem do města. S taškou v ruce, ve kterém jsem měla nákup i blok, jsem se vydala zpátky. Koukala jsem se do země, abych se vyhnula očnímu kontaktu. Když projdu okolo někoho, tak si ani nevšimnu a jdu dál. Sednu si na nejbližší lavičku, z tašky vytáhnu blok a bagetku. Blok položím na kraj lavičky a pustím se do jedení bagetky. Někdo projde okolo mě a vypadá jako když hledá cestu zpět, zpětně se na mě podívá, ale jde dál. Všimnu si toho velkého stínu 'Jako bych ten stín už někde viděla.' Dojím bagetku, vezmu blok i tašku s nákupem a vydám se zpět na intr jdu stejným směrem jako ten stín. Stín potom někam zahne a jde dál. Pak se ale otočí a jde zase zpátky. Projde okolo mě a jde na druhou stranu. Všimnu si že stín šel doprava ode mě, něco si napíšu na blok a vydám se tím stejným směrem jako ten stín. Předběhnu ho, zastavím se a koukám se do země. Zvednu nad hlavu blok ke je napsáno 

Nevíš kde je intr? Pojď za mnou

"Děkuji, vím kde je intr, jen se tu procházím a poznávám nová místa." Pak si mě prohlídne. "Nejsi ty ta co šikanovali? Já jsem Enrique, jak se jmenuješ ty?" Se sklopenými oči se mírně ukloním a vydám se na hlavní ulici. Enrique chvíli stojí a dívá se na mě, pak se pomalu vydá za mnou. Když si myslím že zamnou není, tak zpomalím. Po nějaké době si zase sednu. Ne že bych byla unavená, ale kvůli tomu že se mi tam moc nechce. Nedaleko slyším hlasy party co mě šikanuje.

"Zítra píšeme z dějin co?" Zeptal se kluk z party.

"Jo to píšem, já se to vykašlu jako vždycky." Zasměje se a hlasy se začnou přibližovat ke mě. Zvednu se a vydám se na opačnou stranu. Jeden z party mě pak zpozoruje a ukáže na mě.

"Hej Mei, ahoj." Řekne hlavní z party a všichni za mnou běží. Doběhnou mě a jdou se mnou tam kam já. "Ještě jsi mi neodpověděla. Už jsi se naučila mluvit?" Všichni se zasmějou. Nijak nereaguji a zrychlím do kroku. Silněji stisku ucho tašky. "Co to máš v tašce?" Řekne hlavní a vezme mi tašku. Pak se všichni zastaví a on otevře tašku. "Ale, ty jsi byla nakoupit?" Řekne a vytáhne kartáček. "No ne, zubní kartáček, co tu máme dál?" Řekne a podívá se do tašky. Otočím se k němu, seberu mu mojí tašku, znova se otočím a odejdu. "A tohle nechceš? Asi si to můžu nechat viď?" Zasměje se celá parta a hlavní mi ukáže kartáček. "Už to je moje když to nechceš, díky za dárek." Zasměje se. Znova se otočím a natáhnu se pro kartáček. Kluk s ním uhne a řekne. "Ne, nechtěla jsi ho." Řekne a hodí ho klukovi v partě.

"Tady je, pojď si pro něj." Ušklíbne se kluk co mu to hodil a zamává s ním. Se sklopením pohledem se kouknu na místo odkud jsem slyšela toho druhého kluka. Pak to vzdám a otočím se k nim zády.

"Hele, co jí pořád děláte?" Řekne Enrique, který tam přišel.

"Co? Zase ty? Co tu chceš?"

"Jen jdu kolem. Co jí děláte, chci se přidat."

"Nepovídej? Ty?"

"Jo já. Ukaž mi co to máš?" Sehne se a kluk mu podá kartáček. "Hezký kartáček." Řekne a jde ke mě, sehne se a podá mi kartáče. "Tady Mei." Usměje se.

"Hej, co to děláš?" Řekne ten hlavní.

"Nechte jí být."

"A co když ne?"

"Pak poznáte hněv anděla."

"To jako že ty jsi anděl? Leda tak ve snu." Všichni se zasmějou.

Ahoj všichni. Jsem tu s novým příběhem. Jelikož se tamten moc neosvědčil tak jsem ho smazala. :( No nevadí. :) Snad se vám to zatím líbí. Budu ráda za příznivý ohlas k druhému příběhu. A hezkou dobrou noc. ;)