Vzestup démona

XXXIII.

Najednou mě ten upír pustí. Enrique mě ihned vezme do náruče a odnese ke stromu. "Přenesu tě ano?" Upír má v zádech šíp a z druhé strany jdou ty dvě elfky, které jsme potkaly na té mýtině. Přikývnu. Pak se vyděšeně kouknu na toho upíra a řeknu slabě.

"Určitě je hodně silný. Nemyslím si že si dá někdy pokoj."

"To mi taky ne." Usměje se na mě. Vezme moje věci a pak se podívá na toho kluka, který vrčí na upíra. "Chceš ho vzít s sebou?"

"Nemohu ho tady nechat, nějak se o něho postarám."

"Dobře." Odváže ho od stromu,  přitáhne ho ke mě a pak nás všechny přenese. 

     Jakmile se přeneseme, tak se kluk vyděšeně podívá okolo sebe, začne se klepat a couvat. Pokusím se o úsměv. Jak jdu k sobě do pokoje, jemně ho táhnu za sebou. Enrique jde za mnou a nese moje věci. Dojdeme ke mě do pokoje a moje věci položí k jedné židli. "Jak se cítíš? Už je to lepší?" Pustím vodítko a sednu si ke stolu, kde mám rozházené učebnice. Hlavu si položím na jednu z učebnic.

"Neměl by ses tu zdržovat, bude lepší když mu pomůžeš."

"Jo, ale ty si hlavně odpočiň." Řekne, pohladí mě po vlasech a odejde z mého pokoje.

"Myslím si že žádný odpočinek mít nebudu." Pak se kouknu na to stvoření, jak stojí v rohu místnosti. Dojdu k němu, sundám mu obojek i s vodítkem. "Tak co s tebou? Jsem zvědavá jestli má hlad nebo žízeň." Po chvíli do pokoje přijde Hotaru.

"Mei? Jsi v pořádku? Prý tě zase napadl ten upír. Měla jsem o tebe strach, kde jsi byla?" Kluk si mezitím sedne do dřepu a dá si ruce na hlavu. Dojdu si pro blok.

'Byla jsem s klukama, ale problém je tohle.' Ukážu na to stvoření.

"Cože?" Hotaru se překvapeně podívá na kluka. "Kde se tu vzal?" Klekne si k němu, ale kluk se přikrčí ještě víc a začne se klepat.

'Tak nějak mi ho Ángelo koupil. Vůbec nevím jak se k němu mám chovat, nebo jak ho mám oslovit.'

"Koupil? Kde? Očividně má strach." Hotaru ho jemně pohladila po hlavě, ale kluk po ní chňapl. Hotaru ucukla rukou a mile se na něj usmála. "Zkus ho pohladit ty." Řekla a vstala od něj.

'Koupil ho v zábavným parku. Dobře pokusím se ho pohladit.' Opatrně ho pohladím mezi uši. Kluk zastříhá ušima, přestane se klepat a jemně začne vrtět ocasem.

"Zdá se že si tě oblíbil. Viděl tě jako první? Takže ho koupil od lovce."

'Nejsem si jistá, byli jsem tam všichni tři. Neměl by mít rád takového člověka jako jsem já... Nejspíš bude mít hlad, myslím si že ho moc nekrmili.'

"Spíš vůbec. On zvířata nekrmí. Prodá je, když je neprodá tak je zabije. Nenechává si je, jinak by si mohl otevřít zoo. Něco mu přinesu." Po chvíli se vrátí a položí na zem tác s různými druhy jídla. Kluk se na ta jídla hladově podívá, přešlápne a pak se nejistě podívá na mě a Hotaru. "Jen si dej, to je pro tebe." Když se kluk do jídla hladově pustí tak se Hotaru pousměje. "Proč by tě neměl mít rád? Jsi hodná holka a psy to poznaj." Usměje se na mě.

'Nejsem hodná.'  Pousměju se. 'Je to ale i člověk, proč se nějak nebránil nebo se nepokusil o útěk?'

"Inugamiové nejsou moc dobří jako bojovníci, brání se když musí, ale jinak se snaží se všemi vycházet. Vypadá hodně mladě. A tobě musím ošetřit ránu."