Vzestup démona

XV.

Stiskne mi ňadro. Druhou rukou mě pohladí po stehně. Silně zuby stisknu roubík, začnu sebou šít. Kouknu se mu do obličeje, zatvářím se dost vyděšeně a začnu kývat hlavou ze strany na stranu. Zrychleně oddychuji a snažím se uklidnit. "Neboj se není to tak hrozné, pokud se uklidníš, tak to může být i příjemné. Tak se uklidni." Poslední větu řekne přísně a trochu se zamračí. Přiblíží se k mému uchu a jemně mě kousne do ucha, přitom mi ho žužlá. Levou rukou mi jemně stiskne vnitřní stranu stehna. Škubnu sebou až mě zabolí ucho do kterého mě kousal. Nahnu se dozadu kopnu ho do stehna. "Sakra." Řekne a sklopí hlavu, po chvíli mi silně stiskne stehno. "Tohle nedělej." Řekne naštvaně, druhou rukou mi stiskne tváře a zvedne hlavu víš. Pak mě kousne do krku. Udělám to samé, opět ho kopnu do stehna. Snažím se dostat z jeho pout. Ustoupí dozadu a pak mi dá facku. "Myslím že nejsi tak chytrá." Řekne naštvaně a nohy mi připoutá k židli. "Asi jsem to měl udělat hned na začátku." Zasměje se a znovu ke mě jde. Jediným trhnutím mi roztrhne triko a znovu mi silně stiskne ňadro. Tlumeně zakřičím a začnu sebou šít ze strany na stranu. Začnou mi stékat po tváři slzy, začnu cítit vztek, ale ne na něho, ale na sebe. "No tak, uklidni se, je ti 17, to je nejlepší čas na první sex." Usměje se a pak mi roztrhne kalhoty. "Neboj se, všechno je jednou poprvé." Řekne a druhou rukou mi zajede pod kalhotky. Vyděšeně se zarazím a jen si pro sebe zakřičím pomoc.

'Jsi v pořádku? Nebyla jsi před školou, kde jsi?'

'Potřebuji poct než zajde ještě dál.'

'Zajde dál? Kdo? Kde jsi?' Křečovitě se narovnám a podívám se na Hideharu, zavrtím hlavou.

"Ale ano. Užiješ si to." Řekne a začne mi dělat dobře.

'Mei, kde jsi.' Řekne už trochu vyděšeně.

'Nechci žádat nikoho o pomoc.'

'Co se děje Mei?' Hideharu mi po chvíli roztrhne kalhotky a stáhne si kalhoty.

"Uvolni se ano?" Škodolibě se usměje.

'Ángelo jsem v kabinetě Hidehara tohle je hodně zlí.'

'Hned jsem tam.' Řekne. Hideharu mi odpoutá nohy, stáhne víc dolů a chystá se do mě vstoupit. Najednou někdo zaklepe na dveře.

"Teď nemám čas, přijďte později."

"Pane, mám informace které jsou velice důležité, musím vám je sdělit osobně."

"Teď nemám čas Ángelo, odejdi!"

"Je mi líto pane, ale mám úkol který splním." Řekne a vyrazí dveře.

"Co si to dovoluješ!" zakřičí na něj. Ángelo se podívá na mě a pak naštvaně na Hideharua. Nahrbí se a rychle se přemění na lva. Hideharu si natáhne kalhoty a v ruce se mu objeví fialová energie v podobě meče. Ángelo po něm skočí, ale Hideharu ho zraní, Ángelo se nepřestane prát i přes to že je zraněný. Do místnosti přijde Enrique. Podívá se po místnosti a přejde ke mě. Použije oheň a uvolní mě z pout a sundá mi roubík. Sundá si sako, pomůže mi postavit se a dá mi sako na sebe.

"V pořádku?" Zeptá se mě  Enrique. Narovnám se, jednou rukou si přidržím sako a zakřičím až to rve uši, oči se mi rozzáří.

"HIDEHARU AKITO INED TOHO NECH!" Hidehara hned přestane bojovat. "OTOČ SE NA MĚ A PODÍVEJ SE MI DO OČÍ!" Kolem mě se začne objevovat světle zelená mlha. Když se mi podívá do očí tak ho mlha hned obklopí a rozpíná se po místnosti. Vztekle dám ruce v pěst a i tak se na něho podívám. "KLEKNI!!!" Kopnu ho do obličeje a on spadne úplně snadno. Začnu mu vztekle šlapat do obličeje.

"Mei. Klid, takhle ho zabiješ." Řekne v klidu Enrique, položí mi ruce na ramena a otočí k sobě. "Tohle nechceš, věř mi." Pak si mě k sobě přitiskne. Zatnu zuby a odstrčím ho.

"NECHTE MĚ!!" Tentokrát mu šlapu na hrudník mlha kolem mě začne houstnout a dostává sytější barvu. "NIKDO MĚ NEBUDE VLASTNIT, NELZE MĚ PŘINUTIT BOLESTÍ, PONÍŽENÍ A NEBO VYHROŽOVÁNÍM, SLYŠÍŠ TY VZTEKLEJ POMOCNÍKU?!!" Ángelo se přemění zpátky a podívá se na mě. Není schopný ničeho. Enrique mě znovu otočí k sobě, klekne si a znovu řekne.

"Mei, no tak, uklidni se. Tohle neměl dělat, nikdo to nemá dělat, ale tohle opravdu nic nevyřeší. Nic ti neudělal, to je dobře. Zkusil to, ale zavolala jsi nás včas. Tak jenom klid ano?" Řekne a přitiskne mě znovu k sobě.

"JEMU TO JEN TAK PROJDE?? TY ZRANĚNÍ MI UDĚLAL ON MÁLEM MĚ ZABIL, MÁLEM MĚ ZNÁSILNIL A CO KDYŽ SE MU JEDNOU NĚCO Z TOHO POVEDE??"

"Nic se mu... z toho nepovede." Řekne vysíleně Ángelo. "Jsme s tebou. Vždy nás můžeš... zavolat... a mi ti přijdeme... na pomoc." Řekne a ztěžka se zvedne. Klopýtne, ale ustojí to. "Mei..." Nedořekne to a vysíleně omdlí. Odstoupím od Enriqueho, dojdu k tašce, vezmu to zařízení a přivolám Hotaru. Uklidím to zpět do tašky, dám si jí na záda a odejdu z místnosti, jdu na střechu. Kleknu si a nahlas zakřičím. Sednu si na nohy a nechám ruce volně podél těla. Po chvíli se u mě objeví Hotaru a mile se usmívá, když mě ale spatří, tak jak jsem, tak se na mě podívá překvapeně a trochu vyděšeně a ihned ke mě klekne.

"Co se stalo Mei?" Řekne a dotkne se mých nohou.

"NECH MĚ!" Vezmu si sako, obléknu se a vysíleně dojdu k hraně střechy, sednu si ke kraji. Hotaru dál klečí a dívá se na zem.

"Co se stalo Mei?" Zeptá se znovu se slzami v očích.

"NIC JEN MĚ NECH BÝT!" Dívám se ze střechy dolů. Pomyslím si. 'Co by se stalo kdybych skočila?' Pak jen zavrtím hlavou řeknu si. "Zažeň ty myšlenky nic se tím nevyřeší." Hotaru se otočila na mě, stále klečela a jen mě tiše pozorovala. V duchu si řeknu. 'Nikdy jsem nevěděla jako moc je to tu vysoko, na střeše jsem ještě nikdy nebyla.'

'Nechceš nic udělat že ne?'

"Je tu hezky viď?" Řekne Enrique a sedne si kousek ode mě.

'Myslíš skočit? Nebudu lhát že mě to nenapadlo.' Vytáhnu blok z tašky a napíšu. 'Je tu klid už to znova nepoužiji i kdyby mi šlo o život.'

"Snad nebudeš muset." Usměje se na mě Enrique a pak se podívá do dálky.

'Pokud bys to udělala tak by jsi nám chyběla.' Řekne a po chvíli tam přijde i Ángelo. Řeknu.

'Si lháři.' A uhnu pohledem na opačnou stranu než sedí Enrique. 'Takže se vrátím ke svému starému já.'