XXVIII.

7 0 0
                                    

"No jak myslíš." Pustí mě, poodstoupí a stáhne si kalhoty.

'To vydržím, nenechám ho aby si vzal něco tak nebezpečného.' Makoto ke mě přišel. Donutil mě si lehnout na zem a posunul mě tak, abych měla pokrčené nohy.

"Použij to." Řekne znovu. Zrychleně dýchám a chytnu se trávy. Když se Makoto chystá do mě vstoupit, tak ho najednou srazí na zem vedle mě modrý paprsek a Makoto zůstane v bezvědomí. Muži okolo kruhu přestanou odříkávat a kruh přestane svítit. Ode dveří k nám jde postava zahalená v modrém světle a s bílými křídly. Vyšle ke mě modrý paprsek, který se mi obalí okolo nohou a zničí okovy. Postava omráčí všechny okolo kruhu, jde ke mě, vezme mě do náruče a zmizí se mnou neznámo kam. Po chvíli se objevím v nějaké místnosti, která byla celá bílá a prosvětlená. Postava přestane zářit modrým světlem a já jí už vidím zřetelně. Položí mě na postel a mile se na mě usměje.

Hned si sednu a podívám se na ní, ale ne do obličeje

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Hned si sednu a podívám se na ní, ale ne do obličeje. Podívám se po místnosti, vstanu a dojdu ke stolu, v šuplíku najdu papír a na stole je položená tužka.

'Co jsi zač a co po mě chceš?'

"Neboj se, nic ti neudělám. Zachránila jsem tě. Jsi Mei že? Já jsem Haki. Jsem anděl a jsi v našem království. Tady se ti nic nestane."

'Takže to jsi byla ty? Jak víš kdo jsem a proč jsi mě zachránila?'

"My andělé víme o všech lidech na zemi, jen pomáháme těm dobrým a snažíme se převést na cestu dobra ty kdo jsou na straně zla. Zachránila jsem tě proto, protože jsem anděl čistoty. Nikdo v tu chvíli nebyl v tom doupěti zla aby tě zachránil, proto jsem tě zachránila já. Pokouší se o tebe mocnosti zla, měla by jsi se na chvíli stranit lidského světa." Řekne mile

'Já nejsem na žádné cestě a ani na ničí straně. Vím že mě chce zlo nechci zahodit svůj život.'

"Pak se tě ale může zmocnit zlo."

'To vím. Ale je to můj svět a když je nemám ráda a lezou mi na nervy tak tam mám pár lidí kteří jsou se mnou.'

"Dobrá, já tě tedy nebudu nutit, odpočiň si a pak tě vezmu zpátky do tvé ho světa." Usměje se na mě. Po chvíli přijde do pokoje další anděl. Haki se na něj podívá, usměje se a řekne. "Díky zlato." Přejde k němu, muž odejde a Haki mi podá mojí tašku. "Tady. Našli jsme jí." Usměje se na mě.

'Přesně tu jsem tam hledala.' Vezmu si jí od ní,  hned se kouknu jestli je v ní vše, pak si sednu na postel a napíšu do bloku. 'Je tam vše naštěstí.'

"To jsem ráda. Tak já tě tedy nechám si odpočinout." Usměje se na mě a jde ke dveřím. Přikývnu a lehnu si do postele.

'Budu potřebovat kalhoty jinak bych se nemohla vrátit.'

"Jistě, s tím počítám." Řekne a odejde.

'Jsou milí, je to jak to říct... příjemný.' Po chvilce usnu. Ráno přijde Haki a jemně mě probudí.

Vzestup démonaWhere stories live. Discover now