Vzestup démona

XIX.

Nevšímám si ho a dál si čtu. Po chvilce zívnu, vstanu a řeknu si.

"Půjdu se projít po chodbě abych se řádně probudila." A odejdu z knihovny. Kluk se na mě ospale podívá, zívne si, vstane a nepozorovaně jde za mnou. 'Mám pocit jako by mě někdo sledoval.' Pak jen pokrčím rameny a jdu dál.

POHLED KLUK Z KNIHOVNY

Jdu stále za ní. Pak vezmu z kapsy papírek, něco na něj napíšu, zmuchlám ho a hodím. Pomocí své oranžové magie ho nechám letět a pak ho nechá dopadnout k nohám Mei. Na papírku je napsáno.

Sleduji tě už dlouhou dobu, měj se přede mnou na pozoru.

Schovám se do jedné třídy, aby mě neviděla.

POHLED MEI

Otočím se za sebe, ale nikdo tam nebyl. Řeknu si.

'No jasně.' A zalezu do svojí třídy. Po chvíli tam začnou chodit další z mojí třídy.

"Co tak brzo trpaslíku?" Zeptá se posměšně Ichiro, který právě přišel.

'Už zase?' Řeknu si, jen se kouknu z okna.

"Hej na něco se tě ptám. Odpověz mi." Řekne a bouchne mi do lavice. Nevšímám si ho. Silně mě chytí za rameno, otočí na sebe a zlostně se na mě podívá.

"Odpověz mi." Stále se dívám do země, zavrtím hlavou do nesouhlasu. Chytí mě za vlasy a trhne hlavou dozadu. "Dívej se na mě!" Podívá se mi do obličeje a pak naštvaně řekne. "Odpověz mi!" Otočím se k němu čelem a uhodím ho do břicha, když mě pustí tak si stoupnu. "Ale, poslední dobou jsi nějaká až moc bojovná." Řekne, znovu mě posadí do židle a chce mi dát facku.

POHLED KLUK Z KNIHOVNY

Vše to pozoruji z jiné třídy pomocí zrcadel a začnu se soustředit. Ichiro se narovná a jeho hnědé oči dostanou světlejší nádech. Pak se otočí na kluky a řekne.

"Nechte ji být, nestojí nám za to abychom jí šikanovali." Ostatní z party se na něj překvapeně dívají, po chvíli si sednou zase zpátky do lavice. Ichiro se otočí čelem proti zdi, pak se rozeběhne a prudce do ní narazí. Spadne na zem a teče mu krev z hlavy. Ichiro chvíli nereaguje. Když se zase vrátí do normálu tak vstane. "Co sakra dělám na zemi?" Pak si sáhne na hlavu. "Proč mi sakra teče krev?" Otočí se a i s partou odejde ze třídy. Zrcadla zmizí a kluk se jen pousměje.

POHLED MEI

'Ať to byl kdokoliv, tak jsem nepotřebovala pomoc.' Řeknu si a položím si hlavu na lavici. 'Měla jsem to prostě nechat být.' Do třídy přijde po chvíli i Enrique a Ángelo.

"Ahoj Mei." Zavolá na mě Ángelo a Enrique jen zvedne ruku, sedne si do lavice a otevře si knihu. "Jak se máš Mei?" Usměje se Ángelo a jde k mojí lavici.

'Tak nějak normálně.' Řeknu si. 'Proč se ptáš?'

"Jen tak, nemůžu se zeptat kamarádky jak se má?" usměje se na mě. 'Jo a dej si pozor ve škole je další spolek který po tobě půjde.' "Co budeš dělat dnes po škole? Nechtěla by jsi jít někam? Třeba... do kina?"

'Do kina? Ne dík nechci, proč bych taky měla. No jasně čím víc tím líp.'

"Jen tak. Aby jsi se odreagovala." Usměje se. "Nemůžeš být pořád jenom zavřená. No tak, pojď aspoň jednou."