Vzestup démona

VII.

"No jak myslíš." Řekne, sundá si plášť, pod kterým má triko a kalhoty, téměř ve stejných barvách. Okolo levé ruky se mu objeví fialový plamen a v pravé ruce žluté okovy. Posunul ke mě pravou ruku a řetězy na mě vyletěly. Po chvíli na mě běžel i on sám a chystal se k útoku tou levou.

'On to doopravdy udělal, s tím jsem nepočítala. Nikdy jsem to v boji nepoužila.' Pustím blok na zem a nechám se spoutat. Muž na mě běžel, zastavil se těsně u mě, usmál se a sekl mě do ruky a nohy. Zatvářím se bolestivě ale nepodívám se na něho. K muži běžela moje sestra.

"Ty se do toho nepleť Amayo." Řekl naštvaně, ale Amaya běžela dál k němu. Když byla kousek od nich, tak muž se na ní otočil a šel jí po hlavě. "Řekl jsem nepleť se do toho!" Kouknu se na ní a hlavou naznačím, aby se vrátila zpátky, pak opět sklopím pohled. Amaya se zastaví, ale je pozdě cokoliv udělat. Kouknu se na nerváka a zakřičím.

"HEJ TY NERVÁKU. ZASTAV SE A OTOČ SE NA MĚ. NEZAPOMĚŇ SE MI PODÍVAT DO OČÍ!!!" Muž udělal přesně to co jsem mu řekla, jakmile se mi podíval do očí už mi nemohl ani odmlouvat. Díval se mi přímo na mě. "OKAMŽITĚ MĚ PUST A UDĚLEJ SI STEJNOU RÁNU JAKO JSI ZPŮSOBIL MĚ!" Opět udělal přesně to, co jsem po něm chtěla. Začnu zrychleně dýchat a po tváři mi stékal studený pot. Několikrát zavrávorám, ale ustojím to. Po malinké chviličce se mi začnou přizavírat oči, ale nedám to na sobě znát. Několik mužů z rady se na mě překvapeně podívá a jeden se spokojeně usměje. Pak mávne a k oboum. Ihned běží dvě bytosti podobní lidem, jeden vezme muže a druhý jde ke mě.

"Nebojte se, už to bude dobré, teď si půjdete odpočinout." Řekne, vezme mě jemně okolo ramen a odvádí pryč. Když procházíme okolo rady, tak ten co se spokojeně usmíval řekl.

"Odvedla jsi dobrou práci. Děkuji že jsi nám ukázala co dovedeš." A bytost mě odvedla pryč. Odvedla mě do místnosti, která byla velká, bílá, a byly tam postele, na kterých leželo jen pár bytostí. Položil mě na jedno lůžko a ihned začal s ošetřováním. Zavrtím hlavou a sednu si, rozhlédnu se kolem, pak si vzpomenu že mám blok stále u rady.

"Nebojte se, tady vám nic nehrozí. Vaše schopnost je velice zajímavá a svým způsobem i nádherná." Řekne a položí mě zpět do postele. Řeknu si.

"Jsem v pořádku, chci se vrátit domů. Ráno mám školu a nesmím jí zmeškat, jinak mě vyrazí. Ta rána se mi zahojí." Znova si sednu a dám nohy z postele.

"Jen klidně ležte. Vyléčím vám ty rány." Řekne, znovu mě položí do postele a začne s léčení. Po chvíli tam přivedou i Enriqueho.

"Mohl byste si sundat tu pásku?" Řekne další bytost a toho Španěla to udělá. Téměř ihned se mu objeví křídla, ale jedno má svěšené dolů. "Posaďte se tady, ihned vám to vyléčím." Řekne a Španěl se podívá na mě. Odvrátím pohled tak, abych neviděla tu bytost a i toho Španěla.

"Klidně se mi do ojo (očí) podívej. Já jsem proti tomuhle imunní." Usměje se na mě Španěl. Jen si odfrknu nijak jinak nezareaguji. Po několika minutách jsem vyléčená. Přijde tam jeden z rady a podá mi papír.

"Vyplň to a za chvíli přines na stůl. Budeš studovat na naší škole pro nadpřirozené bytosti. Samozřejmě že svou školu budeš také studovat. Účast je povinná." Řekne, dá mi papír a odejde. Pomyslím si.

'To určitě. Nebudu loutka nějakých starých lidí, aby se neunudili k smrti.' Stoupnu si a opět zavrávorám, položím ten papír na postel a nenápadně se o ní opřu. Pak se narovnám a chci odejít z ošetřovny.

"Tak to ne. Ještě nikam." Řekne ta bytost. "Za prvé, jste nevyplnila papír a za druhé si musíte odpočinout. Ještě nejste úplně uzdravená." Řekne, posadí mě na postel a položí. "Pokud si neodpočinete, tak vás budu muset uspat." Řekne a dá si ruce v bok. "Nebojte se, tady se vám bude líbit."

'Nejsme jejich loutky, jen nám pomáhají zlepšit své schopnosti.' Řekne Ángelo.

'To určitě, nic jim nevyplním a nebudu tady studovat. Dvě školy, copak jsem génius?'

'Nemusíš být génius, studium zde není těžké. Zvládla by jsi to.'

'Nebudu tu studovat, nechci. Už víckrát nepromluvím, chci se vrátit na kolej.'

'Pokud nebudeš rozvíjet své schopnosti, tak nebudeš schopná se bránit. Je to pro tebe jedinečná a výhodná šance jak se v tom zdokonalit.'

'Běž z mojí hlavy, nechci si to rozvíjet a ani se nepotřebuji bránit.' Ángelo ke mě pak už znovu nepromluvil a Španěl se na mě stále díval. 'Jsou tak otravný. Nebudu nic tady studovat a už vůbec ne, abych pomáhala radě. Nebudou mi říkat co mám dělat. už mě nechte být. Chci jít domů a na vše zapomenout.' Najednou tam přijde Amaya. Podá mi blok na kterém je napsáno.

Zapomněla jsi si blok. Jen přikývnu, vezmu si blok a  napíšu.

Děkuji. Amaya na tabulku napíše.

Není zač. Přijdeš sem ještě někdy?

To ti nemohu slíbit. Nebudu tady studovat. Pokud možno tak se sem nechci vrátit, snad jen abych tě jednou za čas viděla.

"Hej Am, myslím že jsem ti řekl aby jsi to šla uklidit." Řekne nějaký kluk přísně.

Hned.

"Tak ale teď."

Ano. Pak se otočí zpět na mě. Promiň musím jít. Kdyby jsi si to rozmyslela, tak bych tu studovala s tebou. Kouknu se na strop a mírně si povzdychnu.

'Nebudu tu studovat. Nehodlám dělat to, co mi řekl někdo koho neznám a je mi to úplně jedno. Budu si stát za svým ať se děje cokoliv.' Amaya pak odejde. Kluk ji chytí za rukáv a ona se mu vytrhne.

Řekla jsem ti že na mě nebudeš sahat, budu dělat co chceš, ale nebudeš na mě sahat. Měla to napsané tak, že jsem to mohla vidět i já. Pootočím hlavu a kouknu se na tabulku, pak se kouknu mimo.

'Není to moje starost.' Kluk jí dá pohlavek a Amaya nic neudělá.

"Budeš dělat to co ti řeknu." Pak jí strčil pryč a oba odešli.

'Všude je to stejné koukám, jen je v tom rozdílu že já se jich nebojím.' Pak napíšu do bloku Promiňte ale kdy můžu odejít? Vytrhnu stránku a hodím ji k bytosti.