Vzestup démona

X

Druhý den ve škole o velké přestávce.

"Opravdu chceš abych odešel z tvého života?" Zeptá se Španěl, který přišel k mojí lavici. Nezareaguji a jen se dívám mimo. "Pokud to opravdu chceš, tak odejdu, nechci ti přidělávat starosti, ale to že po tobě půjdou ostatní bytosti se nezmění." Řekne a vyjde ven ze třídy.

'Bože proč se mi to musí dít zrovna mě. Půjdu si pročistit hlavu.' Vstanu a projdu se po chodbě.

"Ahoj trpaslíku." Zavolal na mě Ichiro, který šel i s jeho partou naproti mě. "Co tu děláš? Nemáš se učit šprte?" Otočím se vydám se na druhou stranu. Ichiro zrychlil krok, došel ke mě, chytil mě znovu za tu zraněnou ruku a otočil k sobě. "Nemáš se učit? Špr-te."

"Co to děláte?" Uslyšely jsme hlas našeho nového třídního učitele. Ichiro mě pustil a všichni se na něj otočili. "Myslím že to máš na hraně s vyloučením Ichiro. Ještě jednou tě nachytám při šikaně a letíš z této školy." Řekne a Ichiro se vydá i s partou pryč. "V pořádku Mei?" Zeptá se mě. Jen se chytnu za zraněnou ruku a znova se dám do kroku. Po chvíli potkám Španěla a ten se na mě jen mile usměje. Řekne tak, abych to slyšela jen já.

"Do konce školy bych chtěl znát odpověď." A vejde do třídy na své místo. Opřu se o práh okna a zadívám se ven, několikrát povzdychnu.

"Co tě trápí?" Zeptá se Ángelo, který přišel, taky se opřel a podíval se mi do očí.

'Nic, chci zpátky svůj život.' Stále koukám z okna. 'Vypadá to že bude pršet.'

"Zpátky? To už asi bohužel nebude možné. Jsi nadpřirozená bytost a všichni po tobě půjdou. Ať se schováš kamkoli, vždy tě najdou a budou chtít za každou cenu. Co ti říkal Enrique?"

'To tě zajímat nemusí a nejsem nadpřirozená bytost.'

"Dobře, dobře, omlouvám se." Mile se na mě usměje. "Schyluje se k dalšímu boji koukám a myslím že bychom měli jít do třídy, za chvíli bude další hodina." Řekne a odejde.

'Však je ještě čas.' Když zazvoní vlezu do třídy, sednu si do lavice a položím si na ní hlavu. Po skončení všichni odchází a já jsem zase jako poslední. Tentokrát mi Ichiro nic neudělal a ani jsem ho nepotkala. Nepotkala jsem ani Ángela a Španěla. 'Je tu nějaký moc velký klid, kde je Španěl a jeho kamarád? Kde je ten nervák učitel?' Pomalu se vydám po chodbě ven.

'Nevím na co se tě Enrique ptal, ale prý chce znát odpověď. Jo a nevycházej dnes z intru.'

'Dám mu jí až ho potkám, opravdu nerada dělám věci který mi lidi řeknou, ale stejnak se musím učit.' Vyšla jsem ven a tam byl taky poměrně klid. Ichiro ani jeho parta nikde nebyla. 'Aspoň mám dneska klid.' Tentokrát jdu předním vchodem na intr. Vlezu si do pokoje a sednu si k psacímu stolu. Za dvě hodiny jsem uslyšela nějaký hluk, který se přežene z mojí strany, přes intr a míří dál. Jen se kouknu směrem kde mám okno a pak si dál všímám učení. Druhý den do školy přijde jen Ángelo, o velké přestávce ke mě přijde a řekne.

"Enrique by rád věděl odpověď. Nemůže přijít kvůli včerejším komplikacím tak se mám zeptat já." Vezmu si blok a něco do něho napíšu, otočím blok tak, aby na něho viděl.

'Nemusí zmizet, ale nehodlám byt v hradě. Budu tady a na tom si trvám.'

"Bohužel, to jestli tam budeš záleží na radě, mi s tím nic neuděláme. Ale vyřídím mu tvou odpověď." Usměje se a jde si sednout na chodbu.

'Rada mi je ukradená. Chtěl slyšet odpověď nic víc.' Opřu si hlavu o lavici. Začne hodina. Do třídy přijde učitel, všichni se postaví a když si sednou tak Hideharu řekne.

"Začneme, máme dějiny. Slečno Kusanagi postavte se a řekněte co víte o druhé čínsko-japonské válce. A bez bloku prosím. Jinak to bude už..." Podívá se do svého bloku. "... už 5 poznámka." Pak se podívá na mě. Stoupnu si a jen zavrtím hlavou. "Takže nevíš, nebo nechceš mluvit?" Řeknu ne moc hlasitě.

"Nevím."

"Dobrá tak mi řekněte kdy se konala válka Bošin."

"Nevím."

"Boxerské povstání."

"Nevím."

"Válka Ónin." Jen zavrtím hlavou. "Dobrá, sedněte si. Takže... pane Yokoi, řekněte nám něco o válce Ónin." Ángelo se postavil a začal říkat něco o té válce. Sednu si a dělám že si to zapisuji.

'Já to vše věděla jen jsem mu to nechtěla říkat.'

'Děláš dobře, nedělej nic co nechceš. Já jsem to jednou slíbil tak bohužel musím.' Řekne Ángelo, ale dál pokračuje ve výkladu.

'To je od nás velký rozdíl. Nebudu dělat nic co mi někdo řekne, pak si to určitě od nerváka vyslechnu. Snad mě nervák nechá v klidu odejít.' Po skončení školy se všichni vydají pryč.

"Slečno Kusanagi, nikam nechoďte a pojďte ke mě do kabinetu." Řekne a jde ze třídy ven.

'Přesně tohle jsem tušila.' Se sklopenou hlavou a povzdychem se vydám za učitelem. Když dojde do kabinetu, tak mi Hideharu řekne.

"Věděla jsi to. Že ano. Jednou tě promluvit donutím."

'No jasně.' Jen se sklopenou hlavou stojím u dveří.

"Už jsi promluvila hodně krát, tak promluv teď." Lhostejně se podívám mimo. Naštvaně ke mě přijde a bouchne do dveří. "Ty asi chceš abych tě znovu zranil." Řekne naštvaně a v ruce se mu objeví fialoví plamen. Otočím se a sáhnu po klice. Hideharu mi odstrčil ruku a zamkl kabinet. "Nikam. Pokud nechceš aby se tvojí sestře něco stalo, tak se k nám přidáš." Otočím se k němu, sednu si na zem a zkřížím ruce. "To ti nepomůže." Chytí mě za paži a vytáhne na nohy. "Budeš se u nás učit jak ovládat svojí magii a pak se k nám přidáš. Pokud ne tak osobně ublížím tvojí sestře." Vyvlíknu se mu a ušklíbnu se.

"To určitě nerváku." Sundám si tašku ze zad, vytáhnu blok a napíšu. 'Ne nerváku, nikam s tebou nepůjdu. Nehodlám dělat co mi ty nebo rada řekne. Počkám dokud mi neotevřeš.' Znova si sednu na zem. Nervák mě znovu zvedne. Dovede do křesla a tam spoutá.

"Přestaň mi říkat nervák! Pokud nechceš abych tě znovu nebo i vážněji zranil, tak půjdeš se mnou." Zvýší na mě hlas. Mám ruce volné takže můžu psát, ale jinak se nemůžu pohnout. Nedívám se mu do očí a ani se jinak nevzpírám jen napíšu.

'Viděl ses v zrcadle? Hrozně se vztekáš.'  Silně praští do opěradla křesla.

"Přestaň mě štvát! Můžu tě tu držet klidně do konce tvého života! Přestaň si se mnou hrát a dobrovolně se mnou půjdeš do hradu!" Leknu se když uhodí do křesla, ale jinak nezareaguji.

'Sám sebe štveš já nedělám nic. Máš tu pro mě postel?'

"Ne, ty zůstaneš hezky v křesle!" Řekne, otočí se a jde kus ode mě. "Co si vůbec o sobě myslí, Takhle mě nechat dělat podřadnou práci." Pak se ke mě otočí zpátky. "Tak poslyš holčičko, buď půjdeš se mnou dobrovolně, nebo to půjde po zlym."

'Tak už jsi změnit taktiku? To samé bych mohla říct já tobě proč tohle děláš? Že bys byl jen pomocník?'