Vzestup démona

XXIII.

"NECHCI!" Odpovím mu vztekle. "PŘÍŠTĚ HO ZABIJU, ALE NEJDŘÍV SE POSTARÁM O TO STARÝ PRASE." 

"O koho?" Zeptá se překvapeně? "Zase se o něco Hideharu pokoušel?" Řekne trochu naštvaně.

"KDYBY TO BYL ON TAK BY BYL UŽ MRTVÍ, ALE NEJSI DALEKO OD PRAVDY. NENECHÁM SE ABY SI SE MNOU DĚLAL CO CHCE! NENÁVIDÍM TO KDYŽ MĚ MÁ NĚKDO V HRSTI!" Lidi se na ně dívali, ale jinak nic neudělaly.

"Chápu tě, nejspíš nikdo to nemá rád. Kdo ti to udělal? Já se o něho postarám."

"Neřeknu, vše bys mi to pokazil, postarám se o něho sama."

"Dobře, nic tedy neudělám, jen mi řekni kdo to byl."

"Když nic nebudeš dělat tak je to jedno. Sama se o to dneska postarám." Pomyslím si. 'Aspoň teda doufám že se mi to povede.'

"Mohu ti alespoň pomoct?"

"Ne, nějak to zvládnu sama. Bylo by jednoduší kdyby nebyl pořád v klidu. A stejnak by to nebylo možný."

"Proč? Všechno je možné. Na všechno je odpověď, rada nebo cokoliv jiného."

"Jo, rada." Řeknu trochu otráveně. "Nepotřebuji abys byl i ty v jeho moci. A nedej bůh aby ses na to musel dívat."

"Poradil bych si, pak bych tě zachránil a jeho zabil."

"Nepotřebuji pomoc nebo abys ho zabil."

"Já vím že ne, ale žena by neměla zabíjet, to je práce mužů. Bohužel je to jen můj názor. Nechci aby se ti něco stalo."

"Tyhle stereotypy na mě neplatím. Ráda bych ho zabila, ale vím že to neudělám. Stačí když ho vytočím, zraním a ukážu mu že nejsem tak zranitelná."

"Nevím kdo to je, tak ti asi moc neporadím. Ale každý takovýhle člověk má rád když se žena brání. Udělá cokoliv proto, aby se žena bránila."

"Vnuknul jsi mi nápad." Podívám se na Enriqueho a škodolibě se usměju.

"Co? Co jsem ti poradil?"

"Jak ho aspoň na chvíli zastavit, nebo spíš zarazit. Pak budu mít možnost něco udělat."

"Ale ne všichni jsou takový. Někteří mají rádi když se žena brání, ale pokud se nebrání, tak nemusí nutně přestat."

"To je taky pravda, no za pokus nic nedám. Po chvíli tam přiběhne Ángelo.

"Co se tam stalo? Kdo to tomu klukovy udělal?" Zeptal se poplašeně.

"Já." Řeknu tiše aby můj hlas na něho neměl takový účinek.

"Aha, chápu." Řekne a jde s námi.

"Kam půjdeš teď?" Usměje se na mě Enrique.

"Nejspíš někam kde se mohu uklidnit, opravdu jsem plná vzteku. Zítra už to budu zase já."

"Umíš bojovat?" Zeptá se jí Ángelo. Vytáhnu blok z tašky.

'Copak na to vypadám? Jsem jen člověk, jediné co mi jde je učení.'

"Mohl bych tě naučit nějaké prvky sebeobrany. V boji se dobře vybije vztek."

'Já myslela že do boje vztek spíš nepatří. S mojí výškou a mojí silou nic nedokážu.'

"Ale ano. Každý dokáže bojovat. Vztek do boje patří, jen v malém množství a když ho umíš ovládat. Pokud bojuješ nekontrolovatelně a vypouštíš vztek ve velkým množství, tak nevyhraješ. Pokud ho vypouštíš v malém množství a kontroluješ se, nebo se o to alespoň snažíš, tak máš šanci na vítězství. Můžu tě nějaké bojové prvky naučit jestli chceš. V poslední době po tobě jde stále více lidí. Je dobré umět alespoň sebeobranu." Usměje se na mě.