Vzestup démona

VIII.

"Až se zotavíte." Usměje se na mě.

'Jsem v pořádku, nic mě nebolí. Nechci tady zůstávat, musím do školy.'

"To posoudíme mi. Nejdříve si odpočiňte a pak vás někdo doprovodí ven z hradu." Řekne mile. Jako vždy koukám do země.

'Přece mě tu nemůžete držet proti mé vůli.'

"To sice ne, ale je to jen pro vaše dobro."

'Takže mohu odejít.' Nečekám na odpověď a vstanu z postele.

"Měla byste zůstat ležet, použití vaší moci v takovém měřítku, když ji ještě řádně neumíte používat na vás může nechat následky."

'Opravdu jsem v pořádku jen chci odejít.'

"Dobrá tedy, tak počkejte ještě chvíli, někdo vás dovede do hlavní síně. Mohla byste se tu ztratit." Řekne mile a začne se rozhlížet. Na ošetřovnu přijde lev a zavrčí. "Aaa Ángelo, právě v čas. Mohl byste dovést Mei zpět?" Ángelo zavrčí.

'Pojď za mnou.' 

'Španělův mazlíku nevrč na mě, vše je to vaše chyba. A vydám se za ním.'

'Nejsem jeho mazlík, jsem jeho přítel.' Neodpovím a nechám se vyvést zpět na mýtinu, všimnu si že se už rozednívá a dám se zpátky na intr. Ángelo mě doprovodí a pak beze slova rozloučení běží zpátky. Když dojdu na intr tak je slunko už na obloze, ani si nelehnu jen se osprchuji, vezmu si čisté oblečení, nasnídám se a pomalu se vydám do školy. Začala hodina a do třídy vešel nějaký nový učitel. Španěl a jeho mazlíček se na sebe podívali.

"Dobrý den, jsem váš nový třídní učitel Hideharu Akita. Váš třídní učitel musel někam naléhavě odjet.

POHLED ÁNGELO

'To je rada? Co tu ale dělá?' Řekl Ángelo Enriqueovi.

POHLED MEI

Opět se koukám z okna.

'Zase někdo nový? Poslední dobou je tu až moc živo celý pul rok nic a teď tohle?' Opřu si hlavu o lavici. 'Jako bych ten hlas někde slyšela.' Pak to nechám plavat.

"Slečno Mei, na lavici se v mých hodinách ležet nebude." Řekne učitel a všichni se na mě podívají. Zvednu hlavu a kouknu se na lavici.

'Ten nový učitel je tak otravný a jak to že zná moje jméno, je nový.'

"Začneme s výukou, první hodinu máme..." Podívá se do rozvrhu. "... japonský jazy." Podívá se po třídě. "Slečno Kusanagi, pojďte psát na tabuli." Řekne a sedne si na svou židli.

'Tohle bude hrozný den.' Vstanu a dojdu k tabuli. Vezmu si křídu a čekám až mi bude učitel říkat co mám psát.

"Napište větu. Le ni kaettara, benkyoushimasu. (Až se vrátím domů, budu se učit.) A poté ji nahlas přečtěte a přeložte." Řekne a podívá se do papírů se jmény a informacemi o celé třídě, které si sehnal. Napíšu jí a pak položím křídu na dřívko co je pod tabulí. Otočím se a se sklopenou hlavou odcházím zpět na místo. "Slečno Kusangi, neřekla jste tu větu nahlas. Vraťte se k tabuli a řekněte ji." Řekne přísně. Jen se zastavím a pak se znova dám do kroku. "Poslední varování, jinak vám budu nucen dát poznámku." Znova se zastavím, pootočím k němu hlavu, ale stále se dívám do země a sednu si zpátky do lavice. "Víte slečno, máte sice dobré známky, ale kdykoliv vás z této školy můžou vyhodit díky, špatné známce nebo postihu. Takže pokud se nevrátíte k tabuli a neřekne to, tak vám zapíšu poznámku. U mě, pokud se vám jich nahromadí 5, tak dostanete postih a s vaším přístupem to nebude trvat dlouho." Jen pokrčím rameny a zadívám se z okna. "No jak myslíte." Řekne a něco zapíše. Po skončení školy mi Hideharu řekne. "Pojďte ke mě do kanceláře." Řekne a vyjde ze třídy. Zvednu se a pomalu jdu za Hideharou. 

'Zajímalo by mě co po mě chce.' Vejdou do jeho kabinetu a Hidahara se posadí za stůl.

"Teď jsme mimo lidi. Donutím tě promluvit, jsi jedna z nás a budeš poslouchat radu ať chceš nebo ne. Udělám ti ze školy ještě větší peklo než jsi měla doteď. Netrvalo dlouho a tvůj třídní skončil u nás. Neboj se nic jsme mu neudělaly, jen u nás bude do konce školního roku. Pokud půjdeš ze školy dřív tak u nás bude méně času. Jak jsem řekl, budeš u nás ať chceš nebo ne. Můžeš jít a užij si den." Řekne a škodolibě se usměje.

'Opravdu si myslíš že mě takhle donutíš abych vás poslouchala? To určitě, to se nikdy nestane. Stejnak ani nevím jak třídní vypadá a ani si nepamatuji jeho jméno takže máš smůlu vztekloune.' Chytnu se kliky a mírně k němu pootočím hlavu tak by viděl jen moji pusu a znechuceně se zatvářím. Hideharu se na mě naštvaně podívá a já pak odejdu. Před školou ke mě přijde Ichiro se svoují partou a řekne.

"Co jsi dělala u něj v kabinetě trpaslíku? Máš průšvih?" Řekne posměšně. Obejdu je a vyjdu ze školního pozemku. Ichiro mě doběhne, chytí mě znovu za tu zraněnou ruku a otočí k sobě. "Odpověz mi." Řekne naštvaně. Vyvlíknu se mu, slabě syknu bolestí a znova ho obejdu. Ichiro mě ale znovu chytí za ruku, tak abych se mu nemohla vykroutit, otočí k sobě a zvedne mi hlavu tak, aby mi viděl do obličeje. "Co jsi tam dělala." Uhnu pohledem. Stiskne mě ještě silněji a zatáhne za vlasy. "Odpověz!"

"Nech ji být, když jí to je nepříjemné." Řekne v klidu Ángelo který stojí opodál.

"Ty se do toho nepleť."

"Ale ano budu, je to moje spolužačka a kamarádka. Tak jí budu bránit." Ángelo k nám pomalu jde a pak Ichira chytí silně za ruku, která mě držela za vlasy. Ichiro je pustí. Ángelo chytí jeho druhou ruku a to samá se opakuje. Ichiro mě pustí a Ángelo ho s milým úsměvem silně odstrčí, až klopýtne několik kroků zpátky. Ichiro se na něj rozeběhne a míří mu na hlavu pěstí. Ángelo odstrčí jeho ruku, otočí ho k sobě zády a pak mu opět silně strčí do zad. Ichiro spadne překvapeně na zem a Ángelo se mnou odchází.

"Tohle není naposledy, vrátím ti to!" Zakřičí na něj.

'Neměl se do toho plést, nikdo ho o pomoc nežádal. Nejsem jeho kamarádka. Neznám ho, nevím jak vypadá a je mi to i jedno.' Zrychlím do kroku abych byla před ním.

"Možná že pro tebe není kamarád, ale já tě jako kamarádku beru." Řekne a nechá mě abych byla před ním.

'Nebereš, nic jsem pro tebe neudělala a ani mě neznáš, takže nejsme kamarádi.' Po škole jdu rovnou na mýtinu. Lehnu na břicho pod strom. Hlavu zabořím do trávy a po chvilce tvrdě usnu.