Vzestup démona

XXIX.

UPOZORNĚNÍ!!!

TATO KAPITOLA NESE SEXUÁLNÍ SCÉNU.

BYLY JSTE VAROVÁNI. :)

"Vstupte." Ozve se z kabinetu. Nadechnu se a vejdu. Naoko sedí za stolem a něco si čte.

'Proč jste mu to udělali?' Naoko vzhlídne od knihy a řekne.

"Komu a co máš na mysli?"

'Ángela.'

"Aaaa, ty myslíš toho lva, tedy bývalího lva. Proč? Protože třikrát napadl člena rady. Za to je trest. Ještě něco? Pokud chceš abychom mu jí vrátili tak to se nestane. Můžeš jít."

'Ale jste toho schopný mu jí vrátit, proč nese trest on? Je to moje vina, chránil mě.'

"Ale napadl ho on, on ho napadl, on nese následky."

'Já vás taky napadala, sice pod vás nepatřím ale i tak. Přinutit aby mu to udělal jeho kamarád? Opravdu jste nechutný.'

"To už není tvá starost." Řekne, vstane a jde ke mě. "Měla by jsi odejít." O několik kroku couvnu 

'Takže není možný abych vás přinutila mu jeho moc vrátit?'

"Pokud se se mnou vyspíš, tak bych o tom mohl přemýšlet." Řekne a o krok ke mě jde.

'Proč zrovna tohle?!' 'Nechci abys o tom přemýšlel ale abys to udělal. Když mu vrátíš moc ještě dneska tak jsem schopná tamto podstoupit.' Nakovi vzrušeně zacukají koutky.

"Pokusím se přemluvit zbytek rady, pokud to podstoupíš hned, tak se budu v přemlouvání snažit víc." Odvrátím pohled a tiše řeknu.

"Budeš první z rady kterému se dobrovolně poddám, copak tě netěší že budeš můj první? Ale nejdříve něco za něco a nemám důvod couvnout, v tom jsem tvrdohlavá co řeknu to splním. Stačí když si den počkáš."

"Proč den? Já tě chci hned." Trochu mi vyhrne triko.

"TAK DOST!!" Naoko ustoupí, ale do očí se mu nedívám. "Vrať mu jeho moc a já se ti dobrovolně poddám, nebudu se jakkoliv bránit. Stačí když mu jí vrátíš a až si to ověřím tak sem za tebou dobrovolně přijdu. Naoko nadrženě zavrčí.

"No dobrá. Vyřiď mu že na něho počkám dnes o půlnoci na louce. Ať přijde sám." Řekne a jde zpět ke svému stolu. Odejdu a pousměju se.

'Snad to udělá.' Jdu zpátky do parku, Angelo a Enrique seděli na lavičce. Dojdu k nim. 'Ángelo mám pro tebe vzkaz od Naoka. Chce abys přišel o půlnoci za ním na louku, slib mi že tam za ním půjdeš.'

"Cože? Proč bych tam měl jít? Nejsem s nima a nemusím poslouchat jejich rozkazy." Řekne Ángelo, vstane a chce odejít. Chytnu ho za ruku a zastavím ho.

'Počkej. Sice máš pravdu, ale jen tam běž, nic po tobě nechce, stačí když půjdeš na tu louku.' Ángelo se na mě podívá a pak se mile usměje.

"Dobře. Ale proto že to chceš ty, ne proto že to chtějí oni."

'Děkuji. Takže dneska o půlnoci, já a Španěl na tebe počkáme tady v parku.'

"Dobře." usměje se.

'Takže mě máte na krku celou tu dobu, protože domů nejdu.' A sednu si na lavičku vedle Španěla. 'Tak co takhle se procházet?'