Vzestup démona

XXX.

'Počkej o čem to mluvíš?'

'Ty víš o čem. Přinutil tě to udělat. Přinutil tě aby... jsi se s ním vyspala. Je mi to líto.' "Já chtěl být první." Zašeptá a stále mě pevně drží.

'Nic jiného jsem mu nabídnout nemohla, nechtěla jsem abys byl bez moci a taky jsem nechtěla aby umřel Španěl. Jestli mě budeš takhle držet tak mě udusíš.' Povolil stisk, ale stále mě držel.

'Bez moci bych se naučil žít a jemu bych nedovolil zemřít. Měla jsi mi to říct.'

'Nedovolily by jste mi to a bylo to mé rozhodnutí, opravdu se mi to nelíbilo, ale v duchu jsem si říkala že to dělám pro kamarády.'

'Já myslel že tví kamarádi nejsme. Ale to je teď jedno. Nelíbilo se ti to a nechtěla jsi to, to nemění nic na tom že to udělal proti tvojí vůli i když jsi řekla že to chceš. Zabiju ho za to.' Políbí mě do vlasů a pak naštvaně odejde ze třídy. Po chvíli zazvoní na hodinu. Povzdychnu si a sednu si do lavice, po chvilce přišel Naoko a začal s výkladem. Po skončení školy všichni kromě mě, Enriqueho a Naoka odešli ze třídy, najednou ale byl na chodbě slyšet křik a studenti utíkali po chodbě zpátky hlouběji do školy. Před třídou se objevil Ángelo jako bílí lev, vypadal hodně naštvaně... spíš rozzuřeně, vešel do třídy a podíval se na Naoka. Naštvaně zařval, rychle oddychoval, sklopil hlavu dolů a výhružně vrčel. Věděla jsem že to přehání. Dojdu k nim a podívám se na oba dva. Řeknu tiše.

"Promiň." Pak se zhluboka nadechnu. "HNED TOHO NECHTE!! NAKOKO PODÍVEJ SE MI DO OČÍ." "Tak, teď se nám do toho nebude plést. Naoko je pod mojí kontrolou." Pak bolestivě zakřičím "TO SI OPRAVDU MYSLÍŠ ŽE JSEM TO PODSTOUPILA ABY S TO PAK ZKAZIL?!!!!"

'Znásilnil tě. Neodpustím mu to.' Řekne naštvaně, ani se nehl a stále naštvaně vrčel.

"NE POKUD JSEM ŠLA K NĚMU DOBROVOLNĚ. MĚLI JSME DOHODU. ON TI VRÁTÍ MOC A JÁ MU DÁT SVOJE TĚLO. NIC MI NENÍ, NECHCI ABY MU KDOKOLIV ODPOUŠTĚL. KDYŽ MU UBLÍŽÍŠ TAK TO CO JSEM PODSTOUPILA NA ZÁCHRANU PŘÁTEL PŘIJDE VNIVEČ! OPRAVDU TO TAK CHCEŠ" Ángelo začne naštvaně couvat, pak zařve, otočí se a naštvaně vyběhne ven ze třídy. Řeknu tiše. "No, asi půjdeme za ním." A otočím se na Enriqueho. Enrique jen přikývne a oba pak vyjdeme ze třídy.

"Já to s ním vyřídím. Teď by měl být možná sám. Věř mi znám ho, vím co dokáže a jak se chová když je naštvanej."

"Asi máš pravdu, nejlepší bude když mě nebude nějakou dobu vidět, je to moje hloupost že se tak rozčílil. Nečekala jsem že to zjistí." Kouknu se na Enriqueho. "Ty se taky zlobíš?"

"Jsem v pohodě. Ale ano, nejradši bych ho taky zabil." Řekne a tváří se stále neutrálně. "Není to tvoje chyba, je to jeho chyba. On neměl právo něco takového po tobě chtít." Když vyjdeme před školu tak se mě zeptá. "Co budeš dělat teď?"

"Nevím, nespíš trochu popřemýšlet. Měla bych si nejspíš přehodnotit priority a co budeš dělat ta?"

"Já půjdu za Ángelem, pokusím se ho uklidnit. Pokud mě nezabije." Poslední vetu řekl potichu.

"Jestli někdo z vás umře bude vás to šeredně mrzet." Počkám až Enrique zmizí z dohledu a přenesu se k Hotaru.

"Rychle, rychle." Křičí Hotaru a běží na ošetřovnu. Za ní běží dvě holky, taky medici a vběhnou za ní.

'Nejspíš má ta holčina nějaké potíže, snad bude v pořádku. Nejsem medik, takže jí nijak nepomohu.' Dojdu k sobě do pokoje a snažím se soustředit na učení. Vůbec mi to nejde, pořad si vybavuji tváře čičiny a Španěla. Chytnu se za hlavu a řeknu. "Neměla bych se cítit provinile. Do mého pokoje se vplíží Hina, potichu se dostane za moje záda a zakryje mi oči.