Vzestup démona

XXII.

'Tak to je správně a běž si odpočinout, já půjdu k sobě musím se kouknout na učení.' Pousměju se a dojdu k sobě. Hina si vleze na skříň, schoulí se do klubíčka a usne. Když jsem u sebe v pokoji, tak se pustím do učení. Kolem jedenácté mi začne padat hlava, malátně vstanu a dojdu si pro čisté oblečení a pak do koupelny. Osprchovala jsem se ledovou vodou, oblékla jsem se, dojdu k posteli, lehnu si, řeknu ospale. "Jen na chvilku zavřu oči." Přemohla mě únava a já usnu tvrdým spánkem.

Když jsem se probudila tak Daisuke odříkával nějakou báseň, pak se na mě usmál.

"Ahoj, zlatíčko, tak jsme se znovu potkali. Já umím být trpělivý." Řekl, vstal a šel ke mě. Vstanu a rychle s lezu z postele.

"Já usnula." Řeknu naštvaně. "Příště musím vydržet déle."

"Ani lidské tělo nevydrží nespat dlouho zlatíčko. To by jsi musela být upír aby jsi nemusela spát." Dojde ke mě a zvedne mi hlavu. Mile se na mě usměje. "Tak kde jsme to skončili minule."

"Nikde!" Řeknu nahlas a vztekle, uhodím ho do břicha a když se sehnul dostal další ránu do zad, obejdu ho, takže mu stojím za zády. Daisuke zakašle a pak se narovná.

"Ale no tak, nesmíš si to tak brát." Řekne a otočí se ke mě. "Je to jen sen, nikdy se tohle doopravdy nestalo. Ve snu je možné všechno." Luskne prsty a prostředí se změní na nekonečnou louku beze stromů. "Vidíš je to jen sen. Můj sen, kde si s tebou můžu dělat co chci." Usměje se na mě a jde znovu ke mě. Otočím se a dám se do běhu. Pomyslím si. 'Sice je to tvůj sen, ale určitě se nebudu chovat jak ty chceš.'

"Myslím že budeš, neutečeš daleko." Zasměje se. Běžela jsem nějakou dobu a louka nebrala konce. Daisuke luskl prsty a ze země vyšli kořeny a šlahouny rostlin, které mi začaly strhávat oblečení a snažili se mě spoutat.

"Prase jedno." Řeknu si pro sebe a začnu si ze sebe sundávat šlahouny rostlin. Zastavím se rychle se otočím. Běžím směrem k Daisukemu šlahouny mě přestanou pronásledovat, těsně u něho opět změním směr.

"Myslíš si že utečeš? Tahle louka je nekonečná, běhej si jak dlouho chceš." Zasměje se a šlahoun mi chytí nohu, takže spadnu na zem. Daisuke ke mě jde. Převalím se na záda, sednu si a snažím se přetrhnout šlahouny okolo kotníků. Zlostně se na něho koukám. Šlahouny mi chytí ruce a začnou mi je táhnout nahoru. Daisuke ke mě přijde a usměje se na mě. "Říkala jsi něco o tom že se nebudeš chovat jak já chci?" Překročí mě a zůstane nade mnou. Nahne se nade mě a usměje se. "To si piš že budeš dělat co já chci."

"To určitě!" Řeknu vztekle a silně kousnu ho do stehna mezitím co jsem byla zakouslá jsem si pomyslela. 'Budu se bránit jak jen to půjde perverzáku. však ty jednou uděláš chybu a tvůj sen převezmu já.' Daisuke tiše vykřikne bolestí, chytí mě silně za vlasy a já ho pustím.

"Nevěř si tolik ano?" Řekne a strčí mě dozadu, takže spadnu na záda. Šlahouny mě připoutají k zemi a Daisuke se usměje. "Teď jsi moje."

"Nikdy jsem si nevěřila, ale díky tobě se to změní a tvoje nikdy nebudu." Kouknu se mu do očí. "Nezmocníš se mě podruhé, určitě ne." Začnu sebou šít abych se uvolnila. "Proč se ani o kousek nepovolí?!" Řeknu si pro sebe vztekle.

"Myslím že zmocním." Řekne a usměje se. "Asi už nemá cenu déle otálet." Usměje se a svlékne se.

"Tak rychle? Tohle přece nemůžeš udělat znova, jednou to stačilo. Proč mě takhle trápíš? Je to pro tebe jen zábava mě tímhle způsobem mučit?"

"Ne, tímhle způsobem se tě snažím přinutit přidat se k nám. A taky mi to přináší uspokojení." Zsměje se a klekne si vedle mě. Pohladí mě mezi prsy, po bříšku a vnikne do mě dvěma prsty. Napnu tělo a mezi zuby mu odpovím.