Vzestup démona

XIII.

"Byla tvoje matka Amaya Kusanagi ne?"  

'Ano proč?'

"Tak jsi to ty." Řekne radostně a znovu se zatočí dokola. Pak se uklidní a sedne si na židli. "Tvoje matka nám hodně pomohla, byla hrozně milá a ochotná, ale... řeknu ti to, protože jsi její dcera, tak by jsi to měla vědět. Bohužel jsme jí nestihli zachránit. Když jsme přišli, tak jsem viděla jak odchází několik lidí z organizace Dobrá křídla a jeden měl meč od krve. Pak jsem si slíbila, že jakmile nějakýho potkám, ať už ji zabil nebo ne, tak ho bez milosti zabiju." Řekne naštvaně, pak se ale usměje. "Nemáš hlad? Už je skoro večer."

'Nemám hlad.' Vezmu si z tašky několik knížek a sešitů a přenesu si je na stůl. Sednu si ke stolu 'Nemusíš se o mě tak starat, jsem zviklá být sama, neumím jednat s lidmi a ani nemám ráda oční kontakt, takže se nikomu nedívám do očí ani když mi jde o život.'

"V pořádku, to nevadí. Tady jsou všichni přátelští, tak až budeš mít hlad tak stačí vyjít ven, půjdeš pořád rovně, nikam nebudeš zahýbat a na konci chodby jsou velké dveře, tak tam půjdeš." Usměje se na mě. Ráno ti vyměním obvazy a přenesu tě ke škole a po škole taky, pak si budeš moct dělat co chceš. Nikdo ti tu nebude říkat co máš dělat. Já půjdu, mám ještě nějakou práci." Řekne a vstane.

'Dobře.' Když Hotaru zavře dveře, tak si povzdychnu a zaměřím se na učení. Jako vždy se učím dlouho do noci. Kolem druhé hodiny ráno si lehnu.

POHLED NEZNÁMÍ

Pootevřu dveře, vklouznu dovnitř a potichu za sebou zavřu dveře. Plížím se pokojem až k její posteli. Zvednu se a zvědavě se na ní podívám. Otočí hlavu na levou stranu a v klidu oddychuje. Odhrnu jí vlasy z obličeje a jemně se dotknu její tváře. Mírně se zamračí a dál spí. Stáhnu ruku z jejího obličeje a podívám se jí na rány, jemně se dotknu jejího obvazu na ruce a stále se na ní zvědavě dívám. Cukne rukou, zatváří se bolestně pak tiše řekne.

"Ne... potře... buji... pomo... ct." Usměju se, v ruce se mi objeví trochu bílé energie a znovu se dotknu její ruky. Energie vytvoří v její ruce nepříjemný tlak.

POHLED MEI

Otevřu oči a když uvidím něco stát u mé postele, tak ho hned odstrčím ho chytnu se za zraněnou ruku. Sednu si a se sklopeným pohledem koukám na zem. Ten někdo sebou cukne, rozeběhne se a schová se za postel u mých nohou. Po chvíli se odváží vykouknout a podívá se na mě. Stoupnu si a rozsvítím v pokoji, vezmu si blok.

'Kdo jsi!' Postava se znovu schová a tentokrát si rychle vleze pod postel. Vezmu si židli a otočím ji tak, abych viděla na celou místnosti a sednu si na ní. Postava trochu vykoukla a pak zase zalezla pod postel. 'Tohle bude na dlouho.' Řeknu si, vezmu si blok a napíšu. 'Vylez nic ti neudělám.' Vytrhnu stránku a hodím jí k ní. Postava pro stránku natáhne ruku a rychle ji s papírem stáhne zpátky. Přečte si to a hlavu položí na ruce tak, aby jí nebylo vidět do obličeje. Znova po ní hodím papírek. 'Vylez a řekni proč tu jsi.' Postava si znovu rychle vezme papírek, přečte a pak pomalu vyleze na levé straně postele, stále je ale skrčená a stydlivě si položí hlavu na mojí postel. Koutkem oka se na mě dívá.

Všimnu se jen její ho oblečení.

'Proč tu jsi a co potřebuješ?' Dívka se posune víc ke zdi a stále má hlavu na posteli. 'Nutit tě nebudu, můžeš tedy odejít, chtěla bych znova spát.' Dívka jen zavrtí hlavou a ukáže na mě, pak na svoje tělo, přesněji na místa, kde mám rány. 'Nechci aby mi někdo pomáhal. Jsem v pořádku, nedělejte si o mě starost.' Dívka  byla ale stále skrčená. Pak někdo zaklepal a do pokoje vešla Hotaru.

"Omlouvám se Mei, neviděla jsi..." Pak spatří postavu u postele. "Hino. Co tu děláš? Neříkala jsem ti aby jsi nikoho neotravovala?" Pak se mile usměje na mě a jde k té Hině. "Omlouvám se za ní, je hodně stydlivá, je jako dítě, pořád se musí hlídat. Klidně se vyspi." Vezme Hinu za ruku a ta se schovává přede mnou. Dojdou ke dveřím. "Omlouvám se za Hinu, snad se to už nebude opakovat." Řekne a odejdou. Dokulhám ke dveřím, zhasnu světlo a uložím se do postele. Po chvilce znova usnu. Ráno ke mě do pokoje přijde Hotaru. "Mei, vstáváme, musíš do školy." Řekne mile a na židli, kterou si přistrčila k posteli položí lékárničku. Bez protestu se vzbudím a sednu si na postel. Všimnu si lékárničky.

'Čeká mě výměna obvazů.' Řeknu si.

"Tak jdeme na to?" Usměje se na mě, vezme do ruky jeden z obvazů a mile se na mě  usměje. Přikývnu a nechám si od ní vyměnit obvazy, když skončí tak napíšu na blok.

'Vynechám snídani, kdy mě můžeš přenést?'

"Ne, ne. Snídaně je pro den důležitá, měla by jsi se najíst." Řekne a dá si ruce v bok.

'Nesnídám, možná tak si dám oběd a to ještě možná.'

"No jak myslíš, nutit tě nebudu." Usměje se na mě. Tak se tedy oblíkni a půjdeme." Řekne a jde odnést lékárničku. Když odejde, tak se převleču, vezmu si batoh na záda a blok na do ruky. Vylezu za dveře a se sklopeným pohledem koukám do země. Najednou se tam objeví nějaký muž.

"Kdo jste? Nikdy jsem vás tu neviděl." Zeptá se.

'Ted tu nějakou dobu budu, Hotaru mi to nabídla.'

"Hotaru? Nejsi ty Mei? Mei Kusanagi?" Řekne překvapeně. Řeknu si.

'Proč mě každý zná?!' 'Ano jsem.'

"Tak to vás moc rád poznávám, já jsem..."

"Promiň za zdržení, můžeme jít?" Přerušila ho Hotaru. Pak se podívala na muže. "Potřebuješ něco?"

"N-ne paní, už ne."

"Dobře, tak můžeš jít."

"A-ano paní." Řekne a odejde.

"Můžeme?" Kývnu, dojdeme do té místnosti kde jsem se objevili a Hotaru nás přenese nedaleko do školy. Kulhavě se dostanu do školy, sednu si na své místo, položím si hlavu na lavici.

'Dneska určitě bude klid, včera toho bylo dost.'  Do třídy přijde Ángelo, položí si věci na lavici a jde ke mě.

"Ahoj. Prý jsi odešla tak rychle že ti Hotaru nestihla dát tohle." Řekl a položil mi na lavici nějakou věc. Věc vypadala jako joystick. Jen měla jedno velké tlačítko na jedné straně a dvě tlačítka na druhé "To je přenášedlo, je už nastavené aby tě přeneslo tam i zpátky ke škole. Když stiskneš tohle tlačítko." Ukázal na velké "Tak přivoláš Hotaru. Tohle tlačítko tě přenese zpátky k ní." Ukáže na tlačítko blíž k tomu velkému. "A tohle zase zpět ke škole." Usměje se na mě. "Prý aby jsi neměla pocit že jsi hlídaná."