Vzestup démona

III.

Zvednu se vezmu si tašku z blokem a se sklopeným pohledem odcházím z mýtiny. Po chvíli tam přiletí dva muži, jeden z nich je Enrique. Oba na sebe útočí a ten druhý na Enriqua vyšle bílé světlo. Enrique letí vzduchem a několikrát narazí do země.

"Člověk? Ten mě sotva může vidět." A proto přistane na louce. "Copak? Ani mě neumíš porazit? To umřeš hodně brzo." Zasměje se šedý anděl. Enrique se ztěžka zvedne a lev do mě strká abych šla pryč. Enrique ztěžka oddechuje a vyšle na něj ohnivou kouli. On se jí však vyhne. Skloním dolů hlavu ještě víc

'Tohle se mi vymstí.' Dojdu ke stromu, seberu menší kámen a se sklopeným pohledem dojdu k nim o něco blíž abych rozeznala stíny a na toho stojícího člověka hodím kámen. Šedý anděl se mu vyhne, naštvaně roztáhne křídla a jde ke mě. Enrique se postaví přede mě. Dá jednu nohu mírně dozadu a vyšle na něj znovu ohnivou kouli.

"Angela apartarla. (Ángelo dostaň ji pryč.)" Řekne Enrique vysíleně a nemotorně se rozeběhne na toho muže. Lev chytí do zubů moje triko a táhne mě pryč.

'Určitě si vystačí sám.'  Nechám se táhnout pryč. Muž ho znovu odhodí tím světlem a Enrique se znovu zvedne. Po chvíli se mu podlomí kolena a on klekne na zem.

"Maldito. (Krucinál.)" Řekne vysíleně Enrique a znovu se postaví.

"Musíš být hodně unavený, za chvíli si odpočineš." Řekne šedý anděl posměšně, přejde k němu a chystá se poslední ránu. Lev do mě strkne abych šla dál a rozeběhne se k nim. Když je u nich, tak ho kousne do ruky a světlo zmizí. "Ty prašivej lve!" Zakřičí na něj šedý anděl a odhodí ho pryč. Zastavím se a otočím se, všimnu si že stín toho tvora v blízkosti není.

'Tohle není můj boj, ale aspoň bych měla dát tomu Španělu šanci.' Znova dojdu ke kraji mýtiny a vezmu kámen tentokrát jsem ho to trefilo do břicha.

"Cože?" Řekne překvapeně šedý anděl a podívá se na ní. "Ty mě vidíš? Ty malá..." Řekne a vyšle na mě světlo. Enrique se postaví do rány a dohodí to jeho. Odhodí ho to až za Mei. Enrique narazí zády do stromu a sykne bolestí.

"Uteč." Řekne vysíleně Enrique a ztěžka se zvedne. Pomalu obejde Mei a jde k němu. Lev proběhne okolo Enriqueho, chytí Mei za triko a znovu táhne pryč. Přitáhnu si triko k tělu a ukážu na toho Španěla. Udělám krok vzad až vidím jeho čtyři tlapy a znova ukážu na něho. Lev zavrčí, znovu mě chytne za triko a zatáhne. Enrique vyšle po muži další ohnivou kouli a muž se znovu vyhne. Vyšle na něho další světlo a to ho znovu odhodí na strom.

"Řekl jsem že zemřeš!" Řekne naštvaně a jde znovu k němu. "Skončíme to, tohle nemá konce." Zavrtí muž hlavou "Jsi beznadějný a neponaučíš se." Přijde k němu a ze světla se v jeho ruce objeví něco jako světelné kopí.

'Opravdu? Tohle nechci dělat.' Mírně zvednu hlavu, ale stále se dívám do země. Vidím stín stojícího muže, jak něco v ruce zdrží a napřahá se. Zakřičím až se můj hlas rozléhá po mýtině "PŘESTAŇ!!!!" Mužova ruka se zastavila a nešlo s ní jakkoliv pohnou. Zrychleně oddychuji, na obličeji ucítím studený pot. "Zase jsem to udělala." Řeknu si provinile pro sebe. Mírně si skousnu ret a sklopím hlavu, takže vidím jen kousek před sebe.

"Co jsi zač!" Řekne naštvaně muž a podívá se na ní. Enrique se na mě podíval a pak ztěžka vstal.

"Moje kamarádka." Řekne ztěžka Enrique a muž se snaží se pohnout. Enrique mu stěží podkopne nohy, podívá se na mě a řekne. "Myslím že by jsi měla jít, pokud tomu nechceš přihlížet." Sáhne tomu muži na hlavu.

"Ne, přestaň." Vykřikne muž a snaží se pohnout, ale nejde mu to. Otočím se zády a odcházím. Zastavím se na kraji města abych se uklidnila. Najednou ke mě přijde lev a jemně si opře hlavu o mojí nohu. Pootočím hlavu na druhou stranu a vydám se do města.

'Ať mě nechají být. Nechci aby se mě všímali.' Řeknu si.

'To nepůjde, znáš Enriqueho a viděla jsi ho, budeš teď taky jejich terčem a máš zajímavé schopnosti.' Řekne mi hlas v hlavě, který mě donutí se zastavit. Zamračím se a vydám se dál. 'Neslyšela jsi mě naposledy krásko.' Řekne jí znovu ten hlas a lev se vydal pryč. Mírně pootočím hlavu a zrychlím do kroku. Když přijdu na intr, lehnu si postel.

'Budu muset zase odejít. Nechci mít nic společného s tím Španělem a jeho mazlí... kamarádem.' Po hodince udělám to co vždy, připravím si do školy a vykoupu se... Celý den prosedím u stolu s učením. I když je už noc, stále sedím u stolu a učím se. Sice školu nemám ráda, ale není to tím, že bych neměla ráda učení, spíš spolužáky. Druhý den proběhl tak jako vždycky, jen Enrique nepřišel do školy. Po škole jdu opět zadní uličkou na intr. 'Bude lepší když budu chodit tudy.' Najednou se přede mnou objeví ten lev.

'Ahoj, nemáš nějaké obvazy a dezinfekci?' Řekne mi mile hlas v hlavě.

'Zase ten jeho mazlí... kamarád.' Pomyslím si když uvidím jeho tlapy. Ukážu aby počkal, dojdu k sobě, dám do menší igelitky nějaké obvazy a dezinfekci. 'Ještě že toho mám vždy dost.' Dojdu zpátky za jeho kamarádem a položím igelitku před něho.

'Děkuji.' Řekne, vezme igelitku a běží rychle pryč. Běží směrem kde je ta louka. Otočím se a udělám několik kroků zpět k intru, pak se zastavím a povzdychnu si.

'Nikam nepůjdeš, není to přece tvoje starost. Bude lepší když budeš dělat že neexistují. Nepotřebuješ je.' řeknu si v duchu sama sobě. Nějakou dobu tam stojím a pak se vydám za nimi. 'Přece kvůli tomu že se mu něco stalo, nepřetrhnu mojí rutinu jen tam půjdu o něco dřív.'  Přikývnu na souhlas.

Lev přiběhne na louku k Enriquemu, který leží v dost velké louži krve. Postaví se před něj a nahrbí se.

"Ne, neměň se, zvládnu to sám." Řekne Enrique, podívá se na svoje křídlo a docela hlubokou ránu na boku, ze které teče krev. "Radši jdi, nechci aby jsi se ušpinil od krve." Ángelo jen něco zavrčí a sedí dál.