Jmenuji se Mei a jsem středoškolačka, která se dozvěděla že má nějaké schopnosti a poslání vybrat nového démona do vlády pekla. Vše se dozvíte v mém příběhu. Přeji příjemné čtení... Abych nezapomněla... :) Tento příběh je od 15+. Bavte se.
'N-nevím... jsem v nějaké staré budově... je tu docela zima, ale jsem v pořádku... Neboj se o mě.' Řekne znovu vysíleně. Pomyslím si.
'Nebojím se o tebe, jen šílí Španěl. Co ti udělal? Nejsi moc zraněný?'
'Neboj se... jsem v pořádku. Asi, se ozvu později... jsem... unavenej. ... Snaž se přežít.' Řekne mile a vyčerpaně.
'Já žiji jen si nemohu odpočinout a nic nevidím.' Když se mi povede vstát tak se vydám hlouběji do parku. Zajímalo by mě kde teď jsem ten park je velký zabolí mě hrozně hlava a oči pálí o něco víc. Znova si sednu a opřu se o další strom. 'Takhle mě dřív nebo později někdo najde.' Po chvíli uslyší kroky.
"Ahoj." Řekne jí známí hlas Keijiho. "Vypadáš hrozně. Pojď pomůžu ti." Řekne a pomůže mi vstát.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Podlomí se mi nohy slabě zavrtím hlavou. Keiji mě vezme do náruče a řekne. "Neboj se, u nás ti budeš dobře." Pak ucítím poryv větru a hluk. Po chvíli mě položí do postele. "Odpočiň si. Jo a odtud se nedostaneš." Řekne a odejde, zamkne dveře. Vysíleně se pokusím sednout, ale spadnu znova do postele, řeknu slabě.
"Ale ano dostanu, hned jak budu vidět." Něco se mi začne plazit po nohách a postupuje to až na moje břicho, kde se zastaví a tiše syčí. Zamrazí mě a řeknu si. "Není to to co si myslím že ne?!" Rukou to odstrčím a tělem i proběhne husí kůže. Had se vrátí zpátky na moje břicho a stočí se do klubíčka. Zatnu zuby a opět ho odstrčím, vysíleně si sednu na postel a pak z ní slezu. Jdu podél zdi, dojdu k rohu a tam spadnu. Pokrčím nohy a chytnu si je. Had se ke mě znovu připlazí, obmotá se mi okolo nohou a jemně stiskne. Mírně zvednu hlavu a opřu si jí o zeď. Zajímalo by mě kde to jsem a jak se od tud mám dostat.
'Ale, oni tě dostali? Asi si pro tebe přijdu.' Řekne Daisuke mile a trochu naštvaně. Pomyslím si.
'Ty jsi poslední člověk kterého bych chtěla vidět, až budu moct a nechci tvojí pomoc.' Pak ucítím znovu poryv větru a v pokoji se objeví Daisuke.
"Ale no tak, nebuď taková." Řekne Daisuke, zabije hada a vezme mě do náruče. "Tak, teď půjdeme ke mě." Řekne a usměje se na mě. Pomyslím si.
'Nejsem žádná hračka co se může jen tak půjčovat. I když nevidím použiju poslední sílu co mám.' Nadechnu se a s bolestí zakřičím. "HNED MĚ PUSŤ!" Daisuke to udělá a já spadnu na zem. Chytnu se za hlavu a bolestí vykřiknu. "IKDYŽ NEVIDÍM STÁLE V SOBĚ MÁM TROCHU SIL!" Sednu si. "HNED ODEJDI!!"
"No jak myslíš, já ti chtěl pomoct." Řekl uraženě a zmizel. Doplazím se k posteli a lehnu si, vše se se mnou motá a nakonec omdlím. Probudím se opět v té místnosti, ale tentokrát s připoutanýma rukama nad hlavou k posteli.
