Vzestup démona

XXIV.

Těsně před tím než dosáhl vrcholu, jsem pocítila svůj první orgasmus a dám to patřičně vědět. Pomyslím si.

'Ještě že to je jen sen.' Když se Daisuke zadýchaně posadí tak se na mě usměje.

"Dnes to bylo..." Nedořekne to a zatváří se bolestivě. Sklopí hlavu a chytí se za hrudník. Prostor kolem nich se začne vlnit. "Ani sen není dokonalí." Řekne a vstane. Kdyby se nechytil postele, tak spadl na zem. "Budu to muset příště domyslet." Zasměje se a pak znovu zkroutí obličej bolestí. "Tak zatím." Řekne, luskne prsty a já se probudím. Začíná pomalu svítat. Sednu si na naštvaně řeknu.

"To se ještě uvidí." Opět se umyji a odejdu do školy, sednu si do lavice a naštvaně se podívám z okna. 'Jednou vyhraji, vymyslím něco lepšího než smrt.' Do hodiny přijde Daisuke a mile se usmívá, teda alespoň se o to snaží. Všechny hodiny proběhnou téměř v klidu. Ichiro se mě straní, ale naštvaně se na mě dívá. Má znovu obvázanou hlavu a ostatní z party vypadají že se mě spíš bojí. Na konci poslední hodiny řekne Daisuke.

"Slečno Kusanagi, přijděte po zvonění ke mě do kabinetu." Po chvíli zazvoní a Daisuke odejde ze třídy. Pomyslím si.

'Proč bych měla? Nic jsem neudělala.' Vezmu si tašku a chci odejít že třídy. Mezi dveřmi mě zastaví Ichiro s naštvaným výrazem.

"Co seš do hajzlu zač? Nějaká zrůda?" Jeho parta je velký kus ode mě za Ichirem a dívají se na mě docela vyděšeně. Přikývnu, napíšu do bloku.

'Jsem tak mě nech být.'

"Tak to zapakuj zrůdo. Udělej znovu to co předtím."

'Neudělám, ustup chci jít domů.'

"Až mi to znovu ukážeš." Řekne a silně mě chytí za paži. Zavrtím hlavou, vyvlíknu se mu.

'Nebudu to dělat znova.'

"Přinutím tě to udělat znovu. Chci to vidět." Řekne, znovu mě chytne za paži a políbí. Ángelo ho chytí zezadu za límec, strhne dozadu a dá mu pěstí do obličeje až spadne na zem.

"Co si to dovoluješ! Řekla že nechce tak ji nech být."

"Nepleť se do toho. Přece nebudeš chránit tu zrůdu." Ángelo ho zvedne a dá mu další pěstí do obličeje.

"Ona není žádná zrůda! Ještě jednou to o ní řekneš, nebo někdo z tvojí party a zabiju vás." Pak jde ke mě. "V pořádku?" Zeptá se mile.

'Mei? Přijď ke mě do kabinetu.' Otřu si pusu.

'Nechci abys mu ubližoval, už tak je dost potlučenej.' Pomyslím si. 'Nejdu nic jsem neudělala. Půjdu domu.' Otočím se a obejdu ze třídy.

"Dobře, doprovodím tě." Řekne a naštvaně se podívá na Ichira. 'To ne, ale chci ti něco dát. Tak přijď.' Řeknu si.

'Nic od tebe nechci. Kde je zase ten Španěl?'

"Má nějakou práci, musel jít." Usměje se.

'Pokud vím, tak to je tvoje věc kterou jsi si u mě nechala.' Řeknu si.

'Jestli myslíš tamto, tak si jí klidně nech, nejsem tak hloupá abych za tebou přišla nebo se k tobě jakkoliv přiblížila.'

'Jenom klid. Dám ti jí a ty můžeš zase jít.' Povzdychnu si.

'Musím se ještě někde stavit sejdeme se venku.'

"Dobře." Řekne a trochu se zamračí. Pak se dívá jak odcházím. Když dojdu ke kabinetu, tak zaklepu a ustoupím o krok dozadu.