Vzestup démona

XXXIV.

'Proč bych s ním měla něco mít? Nezajímá mě je mi lhostejný.'

"Opravdu? Viděla jsem tě jak jsi za ním po škole šla. Bylo to tak před týdnem. Vím to. Pořád chceš zapírat?" Řekne a škodolibě se usměje.

'Ano, šla jsem za ním. Ale jen proto že jsem potřebovala s něčím poradit.'

"Jo, poradit." Pak mi zašeptá škodolibě od ucha. "V posteli, co? Slyšela jsem vás. Jste nechutný. Dělat to s učitelem." Pak se ke mě otočí zády a zasměje se. Řeknu tiše.

"Mě to nevadí, říkej si co chceš." Položím si hlavu na lavici.

"Jo tak nevadí?" Pak se ke mě znovu otočí. "Takže ti určitě ani nevadí když to bude vědět celá škola, že ne?" Kouknu se na ní zvednu hlavu.

'Co po mě chceš?'

"Co po tobě chci? Nic. Jen se pobavit." Řekne na oko mile a nechápavě. Položím si hlavu na lavici a opět několikrát zakašlu. Ta holka mi na lavici položí papírek. Nevšímám si toho papírku.

"Být tebou tak si ho přečtu." Řekne mi potichu ta holka.

'Proč bych měla?' Kouknu se na papírek a otevřu ho. Na papírku je napsáno.

*Dnes, sama, ty a já, tělocvična, o půlnoci. Přijď včas a uděláš vše co po tobě budu chtít, bez odmlouvání. Jinak to budou vědět všichni.*

'Děje se něco Mei?'

'Opravdu si myslíš že tohle na mě platí?'

"No jak myslíš. Ale piš si, že až zítra přijdeš do školy, tak se ti všichni budou smát." Škodolibě se usměje.

'Ne nic se neděje.'

'Opravdu?'

'Opravdu.' Po skončení školy, místo toho abych si balila věci, tak mám hlavu položenou na lavici.

"Mei? Ty nejdeš?" Řekne mile Enrique, když jsou všichni ze třidy pryč. Porozhlédnu se po třídě a řeknu tiše. "Už jsou všichni pryč? Asi bych měla jít taky." Stoupnu si a jednou rukou se držím lavice. "Půjdeme taky." A pustím se lavice. Pomalím krokem se vydám ke dveřím.

"Dobře. Jsi v pořádku? Vypadáš že ti není dobře." Řekne starostlivě Enrique.

"Jsem v pořádku, jen jsem trochu rozlámaná. Budu potřebovat větší postel když u mě spí jak Inugami tak i Hina."

"Oba?" Zasměje se. "Zkusím se pozeptat Hotaru." Řekne mile. "Už promluvil, nebo něco takového?" Zavrtím hlavou.

"Ne. Jen jsem ráda že se nepopraly. Poslední dobou se mi nechtějí řešit konflikty." Dám si ruku před pusu a odkašlu si.

"Opravdu jsi v pořádku?" Zeptá se Ángelo. Řeknu tiše.

"Jsem v pořádku, je to jen kašel." Když dojdeme ven, tak se chytnu brány a udělám pár kroků do strany.

"Nejsi v pořádku." Řekne Enrique. Ángelo mě pohotově vezme do náruče. "Kde máš přenášedlo?"

"Pusť mě na zem. Jsem v pořádku"

"Kde máš to přenašedlo?" Řekne přísně Ángelo. "Vidím že nejsi v pořádku." Nadechnu se.

"PUSŤ MĚ!!!" Nechápavě se kouknu ze strany na stranu. "Proč nejsem už na zemi?"

"Tvoje moc, jako moc každého jiného je oslabená když je nemocný, nebo nefunguje vůbec. Teď budeš hodně zranitelná. Musíš být u Hotaru a vyležet se z toho." Řekne mile Ángelo. "Kde máš to přenášedlo?" Než stihnu něco říct, tak je u nás Katashi. Ángela omráčí ranou do zátylku, takže spadnu na zem. Enriqueho znehybní seknutím do jamek za kolenem a jde ke mě s vítězným úsměvem. Kouknu se na kluky a pak se dám do běhu. Jakmile se zadýchám začnu kašlat. Katashi mě rychle doběhne, vezme do náruče a utíká se mou pryč. Je jen člověk s ním si poradím. Nečekaně ho udeřím do obličeje a Katashi mě pustí na zem. Zvednu se, postavím se do bojové pozice a sem tam si odkašlu. Katashi se zamračí a tasí meč.