Vzestup démona

IV.

Když dojdu na mítinku, všimnu si trávy, která byla zbarvená krví. Zamrazilo mě ale pak jsem si sedla pod strom a jen jsem poslouchala. Lev zavrčel a Enrique mu odpovídal.

"Ano bylo to nutné, jsem padlý anděl a on je pro mě hrozba. Musel jsem to udělat. Maldito (Sakra)." Řekne bolestivě, když si sáhne na ránu. "No. (Ne) Udělej to a víš co se s tebou stane když se dotkneš krve. ... Ne neuděláš to." Po chvíli marného pokusu o ošetření si rány se mu začali zavírat víčka nedostatkem krve. "Ne Ángelo... nezkoušej to se proměnit." Povzdychnu si. Něco si napíšu na blok a dojdu k nim. Kleknu si na trávu zbarvenou krví a blok položím vedle toho zvířete.

Pomohu mu, ale pak mě necháte být nic mi nedlužíte a já vám taky ne. Odtrhnu si rukáv a látkou mu vyčistím ránu. Čistou stranu látky naliji dezinfekci a přiložím jí na ránu. Vezmu obvazy a zapřemýšlím jak mu ránu zafačovat. 'Potřebuji aby seděl.' Pomyslím si a stále se koukám jen na tu ránu.

'Pomůžu ti ho posadit.' řekne Ángelo a chce stoupnout na trávu od krve. Vezmu si blok a dám si ho na klín. Jednou rukou tam napíšu.

Nemusíš, poradím si nějak sama. Pokud jsem slyšela dobře, nechce aby ses dotýkal krve. Položím si blok vedle, vstanu a dojdu do lesíka. Po chvilce se vrátím a v ruce nesu silnější klacek. Znova si kleknu ke Španělovi. Ujistím se že je rána dostatečně zakrytá. Začnu dělat do země pomocí klacku žlábek až na druhou stranu jeho zad, když je dostatečně hluboká a široká, znova ránu vydezinfikuji a obvážu mu jí. Po pár minutek je rána zafačovaná já si stoupnu, vezmu si blok a odcházím. Lev běží za mnou, předežene mě a zastoupí mi cestu.

'Počkej, děkuji že jsi mu pomohla, ale to, že s námi nechceš mít nic společného neznamená že už v tom nejsi. Půjdou po tobě. Co tvoje schopnosti? Jak jsi na tom s nimi? Umíš je ovládat? Jak často jsi je používala? Jak dlouho v tom vydržíš?' Začal se mě ptát na spoustu otázek. Obejdu ho a znova se dám do chůze. 'Stůj.' Znovu mě předběhne a zastaví ji. 'Proč nemluvíš? Tak to aspoň napiš.' Vezmu si blok a napíšu.

Prostě proto. Znova se dám do chůze.

'To není odpověď.' Řekne a znovu mi zastoupí cestu. 'Odpověz mi na moje otázky.' Znova napíšu do bloku.

Nemám důvod nechte mě.

'Tak mi odpověz.'

Nechci. Znova ho obejdu a přidám do kroku.

'Nechtěl jsem to udělat.' Řekne, rozeběhne se, zastaví se přede mnou a pak na mě skočí, takže mě povalí na zem. 'Odpověz mi na moje otázky.' Řekne trochu naštvaně. Položím hlavu na stranu a kouknu se mimo.

Není to tvoje starost tak ze mě slez a nech mě jít.

'Já se starám o všechny dobré bytosti na téhle zemi. Takže to je moje starost.' Naštvaně zavrčí. 'Takže mi to řekni.'

Kdo řekl že jsem hodná??

'Já, poznám to na lidech. Zlo a dobro má jinou vůni.' Pak znovu naštvaně zavrčí 'Řekni mi to.'

Neřeknu prostě se o mě ty a ani ten Španěl nezajímejte dělejte že neexistuji.

'To nepůjde. Během tohoto týdne se sem začnou slétávat různé bytosti a budou tě chtít. Pokud neumíš pořádně používat svou moc, tak mi tě to můžeme naučit. Mohla by jsi se naučit tou schopností bránit a pokud by ti hrozilo žádné velké nebezpečí, tak až pak bychom tě možná nechali jít. Takže mi odpověz.'

Žádné možná, nechte mě být teď hned. Proč by po mě měli jít? I kdybych ti dala za pravdu, tak si poradím sama.

'No jak myslíš. Ale až se budou ptát kdo ti to udělal, tak řekni že pes.' Řekne a kousne mě do ruky, ve které drží blok. 'Pomůže ti to lépe ovládat tvé schopnosti.' Sleze ze mě a jde za Enriquem. Vezmu si blok, napíšu tam

Nechci tvojí pomoc nikdo se ti o ní neprosil. Vytrhnu stránku, zmuchlám jí a hodím ho směrem kde šel stín toho mazlíčka. Ángelo šel dál a ani se na ní nepodíval. Otočím se a vydám se zpátky, dojdu na pokoj, vyčistím si ránu a zavážu jí. "Nechci jejich pomoc, nepotřebuju ji." Řeknu tiše, ale naštvaně. Zbytek dne proběhl v rutině. Opět jsem byla dlouho do noci vzhůru. Druhý den ve škole byly všichni, ale Enrique zase chyběl. Do hodiny najednou přišel někdo další.

"Ty jsi kdo?" Zeptal se učitel.

"Já jsem nový žák. Ángelo Yokoi."

"Aaa ano, jistě. Třído? Tohle je váš další nový spolužák, Ángelo Yokoi. Sedni si třeba tamhle." A ukáže na místo vedle Enriqueho. 

Opět koukám mimo 'Najednou je tady až moc nových lidí.' Pomyslím si. Když je učitel otočený k tabuli, tak mi na lavici přiletí papírek. Jen ho strčím do lavice, dál poslouchám co učitel vykládá a dělám si poznámky. Na lavici jí přiletí další papírek. Opět ho strčím do lavice. Tentokrát mi přiletí dva papírky. Schovám je do lavice a pořád si dělám poznámky. Přiletí tři papírky a jeden mi přistane na hlavě. Sundám si ten co mám na hlavě pak vezmu ty dva a hodím je za sebe. Přiletí čtyři a dva jí zůstanou na hlavě. Udělám to co předtím znova je hodím za sebe.

'Proč si nepřečteš ani jeden?' Zeptá se mě Ángelo. Neodpovím. Když skončí hodina, tak seberu všechny ty papírky a vyhodím je do koše. Znova si sednu na svoje místo a zadívám se z okna. 

"Hej trpaslíku, co to máš s rukou?" Zavolá na mě hlavní z party a celá jeho parta jde za mnou. Nijak nezareaguji. Kluk mě silně chytne za ruku, za to obvázané místo a otočí si mě k sobě.

"Ptal jsem se co to máš s rukou."

'Řekni mu něco? Braň se trochu.' Řekne Ángelo. Trochu se zatvářím bolestivě, když mě chytil za zraněnou ruku. Stálé jsem se koukala mimo. Kluk mě pak chytil za vlasy a donutil mě, abych se na něj podívala.

"Tak už odpověz."

'Řekni mu něco. Nebo to bude ještě horší.' Uhnu pohledem a jen mírně zavrtím hlavou.

"Ty se nás nebojíš co? Tak proč nepromluvíš? To jsi až takovej srab? Za celou dobu co jsi ve škole jsi promluvila jen třikrát. Tak už sakra něco řekni trpaslíku." Řekl a zatáhl mi za vlasy silně nahoru.