Vzestup démona

II.

Nepodívám se na něho, jen si vezmu kartáček, dám ho do tašky a jdu dál po cestě dál on nich. Po chvilce zahnu do menší uličky. Po chvilce chůze se dostanu za barák intru. Věděla jsem že ten Enrigue šel za mnou, u intru se na mě otočí.

"Ty nejdeš?" Usměje se na mě. Zvednu nad hlavu blok.

Děkuji. Pak ustoupím o krok dozadu.

"To je samozřejmé. Jsi bastante (krásná)." Řekne, otevře dveře a ustoupí, abych mohla projít. Usměje se a řekne. "Introduzca (prosím vejdi)."

Nerozumím ti.

"Omlouvám se, některá slovíčka neznám. Ty neumíš mluvit?" Zeptá se a usměje se. Dám blok dolů a vejdu na intr. Dojdu do pokoje, uklidím si nákup, dojdu se vykoupat a pak spát. Brzo ráno vyjdu z pokoje a jdu hlavním vchodem ven. Daleko hlavního vchodu, když všichni ještě spí jsem uviděla stín. Klekne se na jedno koleno a po chvíli se mu objeví velká černá křídla.

"Ach, konečně na chvíli volný." Řekne nahlas, ale ne tolik, aby to všichni slyšeli. Jeho stín dosáhl až ke mě. Enrique zamává párkrát křídly a řekne. "Dlouho jsme neletěli, mohli bychom se konečně proletět." Všimnu si jeho stínu a se strachem udělám krok dozadu. Pomyslím si

'Co je zač.... nebudu se do ničeho míchat.' Zavrtím hlavou 'No tak odleť a neohlížej se.' Jen tiše stojím se sklopenou hlavou. Enrique se chystá odletět, pak se ale na přímí, pomalu se otočí a překvapeně se na mě podívá

'Sakra. Teď to nezamluvím.' Pomyslí si. Rychle se rozeběhne a odlétne pryč.  Když zmizí jeho stín, tak se v klidu vydám na procházku. Kolem poledni se dostanu na mýtinu, co je v lesíku za městem. Tam si lehnu na záda a zadívám se na nebe. Pomyslím si

'Tady mě nikdo nenajde.'  Vysoko nad hlavou mi proletí něco velkého s křídly, ale nevšimne si mě to a letí dál. Převrátím se na břicho a hlavu položím do trávy. Po chvilce podřimuji. Po půl hodině něco přistane daleko ode mě. Pomyslím si 'Co to bylo? Něco velkého přistálo nedaleko.' Vstanu, pomalu se otočím zády k tomu velkému cosi a potichu odcházím. Přede mnou se objeví bílí lev a dívá se na mě. Pak začne tiše vrčet. Když uvidím velké bílé tlapy, tak se zarazím otočím se a pomalými kroky jdu od toho zvířete. 

Lev zařve, předběhne mě a postaví se opět přede mě. Pak si lehne a začne nahlas vrnět. Řeknu si 'Nech mě být, upozorňuješ na mě.' Znova se otočím a přidám do kroku. Lev vstane, znovu mě předběhne a přiblíží se ke mě na krok. Udělám krok vzad a znova se otočím. Řeknu si 'No ták. Nech mě a běž si po svém.'  Lev mě ale znovu předběhne a znovu si stoupne přede mě. Dojde až ke mě a hřívou se mi dotkne obličeje. Najednou uslyším jak Enrique zavolá.

"Angela estás aquí. Dónde has estado? He estado buscando por todas partes. (Ángelo tady jsi. Kde jsi byl? Hledal jsem tě všude.)" Pak si asi všimne mě, stáhne křídla a couvne o krok dozadu. Lev byl stále u mě. Cítila jsem jeho hřívu na obličeji měl jí jako samet. Když uslyším jeho hlas, tak se otočím a rychlím krokem se vydám pryč. "M-Mei." Zavolá za mnou Enrique a lev mě znovu zastaví. Zastavím se, zaraženě se podívám na zem, ale neotočím se. Pomyslím si.

'Proč mě prostě nenechal odejít? Vlastně jsem nic neviděla, tak proč?' Enrique vykročí vpřed a jde ke mě.

"Mei? Vím že jsi mě viděla. Jsi první člověk který mě viděl. Snažil jsem se aby mě nikdo neviděl, ale asi se mi to nepovedlo. Proč se na mě nepodíváš?" Řekne a stojí dva metry za mnou. Sednu si na zem, abych se mi pohodlně psalo pak blok zvednu na hlavu.

Nic jsem neviděla.

"Vím že ano, tak se na mě podívej pořádně." Řekne a zamračí se.

Nemám důvod, prostě mě nech být.

"Já klidně, ale Ángelo tě asi nenechá."

Tak si ho odvolej.

"Jsme kamarádi, není to můj mazlíček." Pak se postaví přede mě. "Podívej se na mě." Řekne znovu. Otočím se k němu zády, pak něco na píšu na blok. Dám ho nad hlavu a tu stránku kam jsem mu odpověděla otočím na něho.

Prostě mě nechte oba dva.

"Angela ir. (Ángelo jdeme.)" Řekne Enrique, lev běží pryč, on vzlítne a letí pryč. Pomyslím si

'Proč si mě vůbec všiml.' Odejdu z mýtiny a dojdu do města. Nějakou dobu se potuluji a k večeru se vracím zpět. 'Nejspíš půjdu zadem.' Řeknu si. V tu chvíli co jsem přišla k intru, tak Enrique zrovna přistál. Jeho křídla zmizela. Enrique pootočil hlavu, pousmál se a pak šel na intr. 'Proč na něho mám takovou smůlu?' Řeknu si pro sebe. Vejdu na intr, ve svém pokoji se pustím do učení, abych měla volnou neděli. Vstanu o něco později, opláchnu se a vydám se na svoje místo. 'Dneska by mohl být hezký den.' Řeknu si. Když tam přijdu, tak Enrique sedí pod stromem a něco si čte, vedle něj leží Ángelo a podřimuje. Když jsem blíž u nich, tak se na mě podívá, vstane a jde ke mě. 'Mám divný pocit,jako že mi něco zkazí den.' Pomyslím si. Když spatřím tlapy bílého stvoření, tak si neslyšně povzdychnu 'No jasně.' Řeknu si. Otočím se a udělám několik kroků od nich, sednu si zády k nim. Neuvědomím si že udělám stejnou rutinu. Lehnu si na břicho a čelo položím do trávy. Lev si lehne ke mě a svojí hlavu položí na moje záda. 'Proč mě tak trestají, určitě si ten Španěl užívá pohled na mě a divně se usmívá.' Pomyslím si. Nejspíš jsem měla pravdu. Lev zvedne hlavu, posune se a položí si jí z mojí hlavě. Cítila jsem ve vlasech jeho dech. Chytnu se za vlasy a pošoupnu se dál od něho řeknu si 'Ten je tak otravný.' Lev zůstane na místě a jen trochu naštvaně zavrčí. Enrique najednou vstane, zavře knihu a řekne.

"Angela ir, tenemos un trabajo. (Ángelo jdeme, máme práci.)" Lev se zvedne, strčí do mě čumákem a pak běží pryč, stejně jako Enrique.

'Konečně klid.' Řeknu si. jako vždy si na chvilku zdřímnu. Z dálky je slyšet nějaký hluk, ale velice vzdálený. Zní to jako by někdo s někým bojoval. Kouknu se tím směrem. 'Opravdu nebudu mít klid. nebudu se do ničeho míchat, stejnak z toho nic nevzejde.' Řeknu si a znova si položím hlavu na trávu. Najednou ke mě přiběhne ten lev, šťouchne mi do ramene a zavrčí. Zamávám rukou jako aby odešel. Uslyším hluk, který je stále blíž a lev do mě stále strká čumákem.