Vzestup démona

XXXV.

Řeknu mírně naštvaně.

"S ním děláš si srandu? Nenávidím ho stejně tak jak jemu podobné.

"Pane Yui?" Řekne klidně Naoko, který stojí mezi dveřmi. Ichiro sebou trochu škubne a trhaně se otočí. Když uvidí Naoka tak mi pustí vlasy. "Víte že už je hodina a vy stále nejste na svém místě?" Ichiro si ihned sedne na svoje místo. "Dejte mi prosím žákovskou pane Yui." Ichiro mu jí neochotně donese. Když mu do žákovský napíše poznámku, tak si sedne zpátky do lavice. "A po škole ke mě do kabinetu."

"Trhni si." Řekne potichu.

"Říkal jste něco?"

"Jo. Trhněte si. Nebudu dělat to co vy chcete." Řekne naštvaně.

"Pokud nepřijdete po škole, tak váš trest bude ještě horší."

"Nejsem váš otrok."

"No jak myslíte. Slečno Kusanagi vy ke mě taky přijďte, ale zítra po škole." Řekne a začne s výkladem.

'To určitě dobrovolně k němu nikdy nepůjdu. Ted se nemohu bránit.' Po skončení školy jen sedím na židli.

"Mei? Půjdeme?" Řekne Ángelo a mile se na mě usměje. Přikývn.

"Ale o mě by ses neměl starat, vypadá to že Enrique má zraněnou nohu, celý den chodí jinak než normálně."

"Jo má, jak ho včera zranil ten upír."

"Já jsem v pohodě. Teď jsi důležitá hlavně ty." Usměje se Enrique.

"Jsem jen nastydlá, nic víc. Dokud nemám horečku tak to je dobrý."

"Ano, pokud nemáš horečku. Měla by jsi si to nechat vyléčit dřív než to zajde dál." Vstanu a pomalu jdu před klukama.

'Zima.' Mírně se zachvěju, chytnu se parapetu a zastavím se.

"Vidíš, nejsi v pořádku. Přenesu tě k Hotaru a řeknu ať tě vyléčí." Řekne Ángelo a jde ke mě.

"Jsem v pořádku, jen mi je chladno. Enrique zastav ho." A podívám se na něho prosebně. "Řekni mu že mi nic není."

"Myslím že Ángelo má pravdu. Tvé zdraví je na prvním místě. Hotaru ví co ti pomůže a takhle můžeš být zdravá rychleji." Řekne Enrique ale Ángela zastaví. "Tak tě tam odnesu já." Usměje se na mě.

"Chtěla jsem spíš abys ho zastavil, ne se k němu přidal." Pousměju se, pustím se parapetu a udělám krok. Podlomí se mi nohy a já spadnu obličejem na zem řeknu. "Au." Ángelo ke mě ihned přiběhne, pomůže mi na nohy a pak mě vezme do náruče.

"Jdeme ven a pak tě přeneseme." Řekne mile a jdeme na dvůr školy.

"Jen se mi podlomily nohy, jsem v pořádku, opravdu pusť mě."

"Když myslíš." Řekne a postaví mě na zem.

"Děkuji." Řeknu, udělám několik kroku a znova spadnu na zem. "Au." Proč nedávám ruce před sebe?"

"Vidíš." Řekne a znovu mě vezme do náruče.

"Jen jsem nebyla připravená. Tentokrát se mi to povede... ..." Řeknu tiše. "Dnes je taková zima."

"Vyndej přenášedlo a já tě přenesu." Řekne mile Ángelo.

"Není třeba."

"No dobře. Tak já tě nechám." Řekne a postaví mě na zem.

'Chovají se ke mě jak k malé... i když na tom něco bude.' Popojdu několik kroků, málem jsem zase ztratila rovnováhu, ale ustála jsem to. Řeknu chraplavě. "Jupí nespadla jsem." Pak se otočím na kluky a usměju se. Zamotá se mi hlava a já spadnu na záda. Dám ruce do široka. "Já se od stud nehnu. Dobře vyhráli jste, není mi dobře, ale i když budu u Hotaru tak ležet nebudu."