Vzestup démona

XXXI.

"Hotaru ti to nechala odhalené?" Řekl a ukázal na krvácející ránu na krku. Sáhnu si na ránu a pak se podívám na zkrvavené prsty.

'Ten upír mě přepadl, kousl mě do toho samého místa, ale pak se rozkašlala a já utekla.'

'Napadl? Kde? Teď?' "Musíš na ošetřovnu." Řekne, vezme mě za ruku a vede pryč ze třídy.

'Nic to není, stačí to jen zalepit.'

'Já vím.' Dovede mě na ošetřovnu. Posadí mě na postel a přinese z lékárničky dezinfekci, čtvercovou vatu a náplast. Odhrne mi opatrně vlasy z ramene. Vydezinfikuje a zalepí. Pak se na chvíli zarazí, jemně mě pohladí po tváři a řekne. "Tohle jsem chtěl udělat od první chvíle co jsem tě spatřil v tom parku." Řekne a políbí mě.

'Hee?? Ángelo počkej co to děláš?'

'Co myslíš.' Řekne a polibek prohloubí. Odstrčím ho a mírně se zamračím.

'Měli bychom se vrátit do třídy, bude zvonit.' Slezu z postele a odejdu z ošetřovny.

'Ee too, jo.' Dojdeme do třídy a sedneme si na svoje místa. 'O-omlouvám se.' Řekne a provinile se dívá na svou lavici.

     Všechny hodiny proběhnou v klidu a jako vždy odcházím ze třídy jako poslední. Když jsem u vrat, tak se rozhlédnu kolem sebe.

'Zajímalo by mě kde jsou kluci.'

'Jsme tady. Neboj se.' Řekne Ángelo a oba se objeví za mnou.

'Jen jsem se rozhodla se držet v blízkosti vás, tak si začněte na mě zvykat.' Otočím se a pousměju se.

"Jsme rádi ve tvé blízkosti. Co budeme dělat?"

'Jedinou zábavu co znám, je učení. Takže nevim, něco vymyslete.'

"Půjdeme se odreagovat." Řekne Enrique a vydá se pryč.

"Už zase?" Řekne Ángelo, chytí mě za ruku a jde za ním. "Enrique obvykle nezná jinou zábavu než boj, tak jsem zvědav kam nás dovede."

     Po půl hodině dojdeme do části města, kde je slyšet hudba a je tam hodně živo. Enrique se zastaví před zábavním parkem, otočí se k nám čelem a řekne.

"No, tak co?"

"Tak to jsem nečekal. Ty se umíš taky bavit?" Zasměje se Ángelo. "Co ty na to Mei? Půjdeme se bavit?" Usměje se na mě.

'Páni tohle jsem nečekala, ono tu něco podobného je? Půjdeme se tedy bavit.'

"Je to jen velice dobře skryté. Jo půjdeme." Usměje se na mě Enrique a vejdeme do zábavního parku. Enrique zaplatí vstup a jako první se nám vyskytne pohled na horskou dráhu. "Tak co? Na co chceš jít první?" Zarazím se a napíšu.

'Na tohle určitě ne.' Zatvářím se rozhodně. 'Co takhle na to jí pomalu? Třeba něco méně násilného?' Rozhlédnu se po parku. 'Něco tu přece být musí.... ha' Opět něco napíšu. 'Půjdeme na kolotoč.' A ukážu směrem na pomalu se točící kolotoč.

"Dobře." Řeknou oba najednou.

"Ale chvíli tu s ní počkej." Řekl Ángelo a odešel ke střelnici.

"Kam jdeš?" Řekl Enrique, ale Ángelo už byl pryč. Po chvíli přišel a nesl dvě velké červené růže.

"To je pro tebe." Řekl, natáhl ke mě ruku s růžemi a usmál se na mě.