Vzestup démona

XXI.

"Protože co?? Určitě k tomu máš nějaký ten důvod." A kouknu se mu do očí.

"Samozřejmě, ke všemu je nějaký důvod, ale nikdo o mé důvody nestojí. Chtějí abych jen poslouchal a konal, nechtějí žádné důvody nebo připomínky." Podívá se mi do očí a usměje se.

"Pak se mi divíte že se nechci k nikomu přidat. Kdybych nechtěla slyšet důvod tak se na to přece neptám."

POHLED ENRIQUE

'Sakra, přece jí nemůžu říct že ji miluju od první chvíle co jsem jí spatřil.' Pomyslím si a podívám se znovu na nebe. "Protože jsi kamarádka, proto tě chráním." Usměji se na ní. "Víš že je to poprvé co jsi se mi podívala do obličeje?"

POHLED MEI

"Ne to určitě ne..." Zapřemýšlím. "Máš pravdu, už to neudělám. Takže ty jsi anděl a co děláš tady na zemi?"

"Mě nevadí když se mi díváš do očí, mám radši přímí kontakt očí. Ano jsem anděl, ale temný a tady na zemi? Jsem tu proto že jsem u nich nechtěl být a oni nechtěli mě. Prý jsem temný anděl s dobrým srdcem." Uchechtne se "Nevím proč si to myslí, jen jsem chtěl odtamtud pryč." Usměje se.

"Temný a to zjistili jak? Taky mi nepřipadáš jako zloduch, takže nejspíš budeš mí dobré srdce. Moc sis nepomohl když jsi pod radou."

"Když jsem před 5 lety přišel na zemi tak jsem neměl kam jít, rada mi nabídla práci, tak jsem ji přijal, v ničem nic nehledám, jen jdu do toho co se mi líbí. Rada neví že jsem jim podepsal papír který jsem jim podstrčil, takže ještě měsíc a už u nich nebudu. Pokud na to nepřijdou. Pokud na to přijdou, tak mě nejspíš zabijí. No a mě tu stejně nic nedrží. Nikoho tu nemám, pro nikoho nedělám a asi to tak má být." Řekne a pousměje se.

"Nic tě tu nedrží, i když jsem na tom podobně jako ty. Nikdy bych nechtěla umřít, proto tamto používám a i když to dělám velice nerada, tak jsem schopná říct si i o pomoc. Určitě jsi dost silný dokážeš se o sebe postarat."

"Jo, dokážu. V ten první den co jsi mě viděla s křídly, jsem chtěl umřít." Usměje se. "Bylo by to vysvobození."

"Proč smrt bereš jako vysvobození? Tak proč sis to rozmyslel?"

"Protože můj život nemá budoucnost, mi neumíráme stářím. Proč jsem si to rozmyslel. Protože jsem se do někoho zamiloval." Řekl a podíval se jinam s trochu rudými tvářemi.

"Tak to máš dobrý, tak aspoň kvůli ní zůstaň na živu. Nebyla by ráda kdybys odešel teda aspoň myslím, nejsem ta pravá osoba kdo by ti měl radit. Nepůjdeš se ještě projít?" Vstanu a udělám několik kroku od něho.

"Jo, kdyby věděla že ji miluju." Řekl a vstal. "Kam chceš jít?"

"Nevím, třeba jít tam kam nás nohy zavedou?" Celý den jsme se procházeli po městě. Když už se stmívá tak zívnu a kouknu se na zapadající slunko. "Tak já půjdu ještě mě čeká učení."

"Dobře." Řekne a mile se na mě usměje. "Můžeme to třeba zase někdy zopakovat když budeš chtít."

"Dobře, aspoň nezapomenu mluvit." A přenesu se k Hotaru, když jsem u sebe v pokoji, tak tiše řeknu. "Co mám dělat teď? Spát nesmím na učit se budu až v neděli." Po chvíli ke mě do pokoje přijde Hotaru.

"Ahoj Mei, mohla by jsi se mnou prosím?" Mile a přitom starostlivě se na mě usměje. Přikývnu a vezmu si sebou blok.

'Děje se něco?'