Vzestup démona

XVI.

"To už nebude možné, ví o tobě a ví o tvé schopnosti. Nepřestanou se snažit a někteří se pokusí o to co Hideharu. Ale mi tě ochráníme." Usměje se na mě Enrique.

'Nelžu, mě by jsi chyběla.' usměje se na ní a sedne si na druhou stranu vedle Mei.

'Kdo o mě ví? A co bude s Hideharou.' Ukážu to obou klukům.

"Nevím, buď mu to projde a bude tady stále, nebo sem dají někoho jiného z rady. Doufej že to bude ta druhá možnost." Řekne Enrique.

"Ví o tobě skoro všichni z nadpřirozeného světa. Proto jsi u Hotaru, tak tě nikdo hledat nebude." Usměje se Ángelo.

'Jak to že o mě nevěděli už předtím proč až teď?'

"Věděli o tobě, jen čekali až tvoje moc víc vzroste." Řekne Enrique.

'Nebo spíš až jí použiju proč mě neunesli a nečekali až se mi projeví u nich?'

"Někteří vyčkávají a pak se zmocní, jiní umí absorbovat magii a tím zbavit majitele jeho moci a tím ho i zabít."

"Je jich hodně a všichni se budou pokoušet tě získat na svou stranu. Nebudou se bát použít cokoliv." Řekne Ángelo.

"Stejně jako Hideharu. Je to jedinej z rady co je tohohle schopný."

"Jsou tam ještě dva takový."

"Fakt? Já vím pouze o něm."

"Ne, ještě tam jsou dva. Jsem tam dýl než ty, tak je už trochu znám." Ángelo se pak podíval na Hotaru, která stále klečela. "Kdy to přestane působit?" Zeptá se mě. Pootočím se na ní.

'Promiň.' Nadechnu se a řeknu. "VOLNO." Hotaru si sedne na zem, nenápadně se chytí za pravé koleno a mile se na mě usměje.

"Jsi v pořádku Mei?" Jednou kývnu, otočím se a zadívám se do dálky.

"To co mám není schopnost ale prokletí, nejraději by bylo kdybych nemluvila.' Řeknu si.

"To by jsi si neměla přát, každý má svůj osud a svůj úkol na tomhle světě." Usměje se na mě Ángelo. Zamračím se a řeknu.

"Tak poslyš svůj osud si píšu sama."

'Tak by jsi si ho měla psát tak aby jsi s ním byla spokojená.' Pomyslím si.

'Když přece jo, chci žít normálně. Vím co řekneš,  že už to nejde nebo tak něco podobného.'

'Ty čteš myšlenky? Já myslel že to umím jenom já.' Pak se zasměje. Řeknu si pro sebe.

'Už jsi mi jednou něco podobného řekl, tak proto.'

'Aaaaa, a já si myslel že nebudu jedinej.' Řekne a udělá na mě smutnej obličej. Řeknu si v duchu. 

'Víš co si myslím, ale není zábava mi číst myšlenky. Řeknu to naposledy, děkuji za pomoc, ale víckrát si o ní neřeknu.'

'Dobře, ale stejně, kdyby jsi potřebovala tak jsme tady a vždy přijdeme.' Usměje se na mě.

"Mei? Kdo ti to udělal?" Zeptá se Hotaru.

'Pokud chceš tak jí to můžu říct za tebe.'

'Nic mi neudělal kdybych neměla v puse roubík tak bych si s ním poradila sama... To je jedno příště budu a vše připravená.'

"Připravená? Na tohle se nedá připravit. Přijde to náhle a pak... Kdy se chceš vrátit zpátky?" Usměje se na mě Hotaru.

'Asi hned.' Zapnu si sako, pak se rychle postavím, otočím se zády ke kraji a zamotá se mi hlava. Začnu vidět dvojmo, vše kolem mě se začne motat. Chytnu se za hlavu, místo toho abych šla do předu, udělám krok dozadu a spadnu po zádech ze střechy. Enrique neváhá, ihned si strhne pásku, objeví se mu křídla a vrhne se ze střechy střemhlav dolů. Chytne mě a prudce zastaví ve vzduchu. Pak se pomalu rozletí nahoru.

"Jsi v pořádku?" Řekne a přivře bolestí jedno oko. Jen přikývnu a položím si hlavu na jeho hruď a zavřu oči a pak tiše řeknu.

"Ne aby sis něco myslel, jen se mi takhle nemotá hlava." Pousměje se ale nic neřekne. Když mě donese zpět na střechu a posadí mě ke zídce, tak klopýtne dozadu, ale ustojí to. Chytí se za jedno rameno a křídla se mu třesou.

"Ještě jsi to neovládl?" Zeptal se Ángelo. Enrique jen zavrtěl hlavou.

"Přeneste ji zpět k Hotaru."

"Dobře." Ángelo pak přejde k Hotaru.

"Tak co noha, můžeme vyrazit?"

"Noha? Máš blbí řeči, jo můžeme. Pomoz mi vstát." Ángelo jí pomůže vstát a Hotaru s Ángelovou pomocí dokulhá ke mě. Posadí ji na zem ke mě a klekne si k nám. Chytí mě a Hotaru za ruku, Hotaru chytí mě za druhou ruku a pak nás oba přenese. Ángelo mě vezme a odnese do mého pokoje. Pro Hotaru ihned přijde jeden člen ze spolku. Ángelo mě položí do postele a zeptá se.

"Potřebuješ ještě něco?" Usměje se na ní.

'Jo aby se zem přestala točit.'

"To je normální, je to..." Nedořekne to protože najednou do pokoje přijde Hina, jakmile uvidí Ángela, tak sklopí pohled. Pak ukáže na mě. Ángelo jen přikývne a Hina jde pomalu ke mě. "Motá se jí hlava." Řekne Ángelo a Hina jde na druhou stranu postele. Pomalu si vleze ke mě, klekne si na postel, v ruce se jí objeví bílá koule, kterou přiloží na moje čelo. Znovu ucítím nepříjemný tlak. Zavrtím hlavou.

'Řekni jí že jsem v pořádku, stačí když se vyspím.'

 "Prý jí stačí když se vyspí." Řekne Ángelo. Hina jen zavrtí hlavou a dál se mě snaží vyléčit. Sednu si a hned se mi hlava zamotá ještě víc, oběma rukami se za ní chytnu. Hina přestane s léčením a sklopí hlavu.

"Omlouvá se ti." Řekne Ángelo a Hina se schová vedle postele. Pomyslím si.

'To není její chyba ale moje, neměla jsem tak prudce vstát.' Pomalu si lehnu zpět na postel.

"Nemusíš se omlouvat, nedává ti to za vinu... Opravdu, prý je to v pořádku." Najednou někdo zaklepe a vejde ten kluk co jsem ho potkala ráno na chodbě.

"Neviděli jste Hinu?" Pak zpozoruje bílá ouška za postelí. "Co tady zase provedla za neplechu."

"Jen chtěla vyléčit Mei, motá se jí hlava."

"Hino, víš že není nejlepší si cvičit schopnosti na lidech." Přejde k Hině, vezme jí za paži, pošle jí ke dveřím. "Omlouvám se za ní. Snaží se pomáhat, ale spíš víc uškodí než pomůže." Řekne a jde ke dveřím.

"Hina používá těžkou léčivou magii, proto je pro ní obtížné někomu pomoct." Řekne Ángelo. Kluk pak přejde ke mě, ruku jí dá na hlavu, jeho ruka se mu rozzáří bílou energií a po chvíli mě přestane bolet hlava.

"Omlouvám se za ní." Řekne a oba odejdou.

"Jak ti je?" Řekne starostlivě Ángelo.

"Už o dost líp." Řeknu si. "A proč ta péče?"

"Jaká péče? Jen se ptám." Podívá se mimo.