Dívka draků

Tohle a nic jiného

,,Zítra dopoledne máš v plánu si jít se mnou prohlédnout mé sídlo. Odpoledne máš v plánu posezení s dámami z mého dvora. Večer budeš odpočívat." Oznámil Sheile Koren program celého jejího dne.

To Sheila nečekala. Opravdu nečekala to, že jí tady do puntíku oznámí její program.

Nebylo to však obyčejné oznámení jako 'V tom jídle je čokoláda' nebo 'zítra budu venku.

V tomhle oznámení byla skrývá hrozba. Nejen tím, že jí vše tak nadiktoval, ale i tónem jeho mrazivého hlasu, který říkal, že ho musím poslechnout jinak si mou poslušnost dobije násilím.

,,Jistě." Usmála se na něj sladce. ,,Teď jsem však ještě pořád unavená po dlouhé cestě. Dovolíte mi tedy i s mou gardedámou vás opustit abych mohla ještě odpočívat?" Zeptala se se mile stále ještě s tím sladkým úsměvem.

,,Pokud to potřebujete." Odpověděl Koren lhostejně.

Byl rád za její slova. Byla absolutně podřízená. Nedělala žádné problémy a chovala se slušně. Až moc slušně.

Má druhou stranu on je taky přehnaný milý. Nechce totiž aby se ho jeho princeznicka ulekla a začala dělat problémy.

Takové myšlenky se Korenovi honily hlavou, zatímco se Sheila odešla.

Jen co se za ní i její gardedámou zaklaply dveře, tak jako by se najednou probudil ze své lhostejnosti.

Prudkým pohybem zvedl hlavu a přejel pohledem lidi v sále.

,,Ven." Tímto jediným slovem všem v sále řekl, že až na hlouček chlapů na jeho polovině stolu mají všichni opustit jídelní sál.

Trvalo to pár minut než se všichni ti lidé pozvedali a opustili místnost.

Hned po to, co se zaklaply dveře se Koren otočil na své chlapy a šibalsky -Sheile by připadalo že zvráceně- usmál.

,,Co na ni říkáte?" Zeptal se šibalsky.

Moc dobře věděl, že Sheila je vážně velmi hezká. Určitě hezčí než všichni čekali.

,,Pěkná." Konstatoval Alan s uznáním.

,,Jo to je. Jestli tahle holka je mladší a ošklivější sestra princezny Theresy, tak bych chtěl vidět samotnou Theresu." Poplachu Korena Swen po rameni.

,,Nečekal jsem, že to bude taková kočka." Usmál se obdivně Noah.

Ostatní jen souhlasně mručeli nebo jen přikyvovali.

S jejich reakcí byl spokojen. I on byl se Sheilou spokojen.

,,Je to ale oproti tobě úplný prcek. Kolik jí to vlastně je?" Zeptal se Wain.

Všichni u stolu se jeho poznámce uchechtli. Bylo to sice pravdivé, -Koren měl bezmála dva metry a Sheila asi jen asi sto sedmdesát centimetrů- ale všichni v místnosti věděli o Wainově slabosti na... poněkud statnější ženy. 

,,Je jí patnáct." Odpoví Koren.

,,Nemyslím že se sem hodí." Poznamená po menší odmlce Swen.

Nikdo jiný by se mu to nedovolil říct. Jen Swen. Myslela si to však většina.

,,Proč?" Zeptal se naštvaně Koren a zamračil se. V očích se mu při tom objevil nebezpečný záblesk.

Všichni u stolu zatajili dech a čekali co se neděje dít. Věděli že Korena není radno naštvat.

,,Je to princezna. Obléká a češe se podle poslední módy. Mluví spisovně. Co jsem slyšel tak je chytrá a všímavá. Také jsem si všiml, že si rychle hledá přátelé. Je taktní. Prostě miloučká, uhlazená a prostě dokonalá princezna. Ovšem zvyklá na absolutní luxus, zábavu a pohodlí hlavního města. A přiznejme si to, ty k ní jsi zatím doopravdy milý." Odpověděl bez špetky emocí.

,,Takže si myslíš, že pro ni nejsem dost dobrý?" Zeptal se Koren na kterém bylo vidět, že za chvíli vybuchne zlostí.

,,Myslím, že jsi pro ni jen moc drsný." Odpoví mu na to nehnutě Swen.

,,Tak to si bude muset zvyknout." Ušklíbne se Koren a při tom se zvedne ze židle a opustí místnost.

Nezapomene přitom prásknout dveřmi. Swen mu zkazil jeho dosavadní dobrou náladu.   

V jídelním sále si zatím Swen nenápadně oddechne. Nebylo to na něm poznat, ale bál se. Hodně se Korena bál.

Věděl sice, že tento hovor ho může stát smrt a stejně tak věděl že to Korena jen naštve a jinak se tím nebude zabívat, ale musel to říct.

Člověk by se ptal proč? Proč tolik riskoval vlastně kvůli ničemu?

Ale i na to odpověď měl.

Proč?

Protože si opravdu myslel, že má na víc než na Korena, krutého zabijáka. Ne pro důvody, které zmínuil, ale protoze v ní viděl to samé jako kdysi její matka.  Tu výjimečnost.