Dívka draků

Zlost

Sheila ležela v posteli a přemýšlela o tom, co se dnes stalo a nemohla tomu uvěřit.

Ne ani tak tomu jak je sídlo jejího snoubence velké a tmavé nebo o tom, že má tak velké vězení s tolikati vězni či že jedním z vězňů je drak.

Přemýšlela o tom, že vlastně pustila draka. Jen mu sice oddělala řetězy z úst, ale to podle Korenových slov stačilo k tomu, aby utekl a spálil při tom vše, co by se mu náhodou postavilo do cesty.

Nemohla uvěřit hlavně tomu, že si ho vůbec dovolila pustit. Koren bude stoprocentně naštvaný a nebude to trvat dlouho a spojí si drakův případný útěk s ní. Co se stane potom, na to nechtěla ani pomyslet.

Je tu sice možnost, že drak zůstane v celé a ani se nepokusí utéct, ale tomu Sheila nevěřila.

Přemýšlela nad tím opravdu dlouho, ale na žádný dobrý důvod, proč to udělala nepříšla.

Nelitovala však. Cítila, že to co udělala bylo správné.

S touto myšlenkou se odebrala do říše snů.

☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆

Když se Sheila ráno probudila, věděla, že je něco jinak. Byl to jen pocit a ona věděla proč ho má.

Celou dobu než se vydala do jídelního sálu na snídani byla trochu napjatá. Potom se však napětí nevytratilo. Naopak se ještě víc vystupňovalo a přidal se i strach z odhalení.

Do jídelního sálu přišla jako obvykle s mírným předstihem. Navzdory tomu už tam všichni byli. Všechny dámy v šatech módy minulého roku i pánové s jejich ledově nepřístupnými výrazy.

Jak si však Sheila všimla, někdo přece jen chyběl a nebyl to nikdo jiný než její snoubenec.

Všichni však vypadali stejně jako včera i den předtím. Sheila se pro sebe usmála. Nikdo nic netušil ani neřešil. Jak byla naivní když se tak strachovala.

Její náhlý klid však přerušilo prásknutí dveří. Do místnosti totiž vešel její snoubenec a jeho výraz byl mírně řečeno děsivý.

Vypadal, že v sobě jen těžko dusí vztek. Což Sheilu velmi vyděsilo. Hodně vyděsilo.

Určitě zjistil co udělala a... Co jí vlastně udělá..?

Koren si sedl ke stolu a zahájil snídani. Normálně by začal řvát po osazenstvu jídelny a dožadoval se příčiny toho, co se stalo.

Jenže teď nemohl. Byla tu jeho snoubenka a on ji v jeho zájmu nemohl vyděsit.

Ticho které nastalo po Korenově příchodu bylo rušeno jen občasným cinknutím příboru o talíř. Všichni snídali mlčky. Nikdo nechtěl promluvit, protože by tím mohl obrátit hněv svého pána proti sobě.

Ticho protnul až strohý hlas Korena.

,,Swene, Alane, jdeme." Řekl jenom.

Na to se oba zmiňovaní zvedli a následovali svého pána.   

Poté, co všichni tři opustili jídelní sál, se nálada značně uvolnili někteří ze členů osazenstva si dokonce oddechli.

Sheila si také oddychla, ale jen v duchu. Oddechnutí nahlas na veřejnosti se považovalo za velmi neslušné.   

A jelikož byla stále napjatá jak struna a pochybovala, že by dokázala polknout byť jen ještě jedno sousto, tak se zvedla a vyšla s Felicianou v závěsu na chodbu.

Když došli do Sheilina pokoje, Feliciana se na Sheilu nevěřícně podívala a řekla.

,,Z vašeho snoubence šla dnes hrůza ještě více než normálně."

,,To ano." Povzdechla si Sheila.

,,Nevíte co ho mohlo tak naštvat? Vypadal, že pukne zlostí." Pousmála se  stále s nevěřícným výrazem.

Sheila na to jen záporně zavrtěla hlavou a zhroutila se při tom do křesla.

Jistě že věděla, co Korena tak naštvalo. Svým služebným to však neřekla. Cítila že to tak bude pro všechny lepší.