Dívka draků

Prohlídka

Ráno se Sheila probudila v šest hodin. Stejně na tom byli i Feliciana se Sienou. Všechny na to byli zvykla z hlavního města.

Snídaně byla v osm. Takže měla ještě dost času na to, aby vše stihla.

Nejdřív si dala koupel, kterou jí Siena připravila. Potom se oblékla do zelených šatů, které jí ladily s očima a nakonec nechala Sienu, aby ji učesala. Opět podle módy z hlavního města.

Když měli toto všechno hotové zbývalo jim už je čtvrt hodina. Takže čas na to aby vyrazily.

Sheila byla nervózní. Koren jí to ti chtěl ukázat a to znamenalo, že s ním bude zdřejmě muset být celé dopoledne.

Jak to zvládne netušila, ale co mohla dělat.

Zatímco takhle přemýšlela, Feliciana jí s jistotou sobě vlastní vedla spletitými chodbami hradu Korena Mornewa. Ani si to neuvědomila a už stáli před jídelnou.

Chvíli tam jen tak stáli než si Sheila uvědomila, že Feliciana čeká na to až jí Sheila předejde a jako první vejde dovnitř.

Povzdechla si tedy a vydala se dovnitř.

Jen co tak učinila. Uklonila se svému snoubenci a poté na jeho pokyn přistoupila ke stolu a usadila se.

U stolu se na ni usmála Alice s Elenou. Sheila jim úsměv oplatila, ale pak už se mlčky věnovala jídlu.

Tímto stylem probíhala celá snídaně. Ovšem jen do té doby než se tento klid rozhodl někdo změnit. A tím nebyl nikdo jiný než Sheilin snoubenec a pán hradu lord Koren Mornew.

,,Šae, doufám že jsi připravená na prohlídku hradu." Usmál se slizce.

,,Jistě." Oplatila mu Sheila úsměv.

Už jeho slizký úsměv neřešila. Nabyla totiž názoru, že jiný neumí.

,,Tak to je dobře." Usmál se Koren samolibě. ,,Protože právě teď vyrážíme." Oznámil jí a čekal na její reakci.

Myslel si, že na něj vykulí oči a řekne něco jako, že to je nepřístojné, ale ona ne. Jen se usmála a řekla jistě. S tím se taky zvedla od stolu a následovala ho.

Koren však nebyl daleko od pravdy. Přesně to chtěla Sheila udělat. Jenže její dobré chování a smysl pro povinnost byli tak hluboce zakořeněné, že udělala to co je správné.

Koren a Sheila si společně ještě se Swenem a Alanem prošli nevelké zahrady. Poté pokračovali k pokojům Korena Mornewa a jejich budoucím společným pokojům.

Když jí je ukazoval snažila se na sobě nedat vidět žádnou reakci. Avšak nepatrné otřesení jí uniklo. Čehož si Koren hned všiml a škodolibě se usmál nad jejím zděšením.

Pak se Koren rozhodl ukázat svoji chloubu a ač se to zdálo nepochopitelné bylo to vězení.

Po této zprávě Sheila stuhla. Nejen že to bylo nevhodné, aby se dáma chodila podívat do vězení. Sheila byla nad míru vyděsená z toho že uvidí něco tak ohavného a na jejím výrazu to bylo znát.

Koren to však nemohl vidět, protože už zcházel ze schodů. Sheile tedy nezbylo nic jiného než jej následovat.

Sešli až úplně dolů. Byli tak nízko, že Sheila poznala, že se nacházejí pod zemí.

Vyděšeně se podívala na svého snoubence. Ten k ní však byl otočený zády a narozdíl od Sheily na něm bylo znát, že je ve svém živlu.

Procházeli kole malých věznic na kterých bylo vidět, že jsou velice pečlivě udělané.

Z většiny na ni koukali vězni. Někteří ji dokonce prosili ať jim pomůže. Brečeli, prosili a slibovali. Vypadali zuboženě. Vyzáblí, bledí a očivodně týraní. Ztráceli se před očima.

Sheile jich bylo strašně líto, ale nemohla nic udělat. Stačilo se jen podívat na Korenův úsměv, který zničil jakou má zvrácenou radost z jejich utrpení.

Mlčky tedy trpěla společně s vězni zatímco následovala svého snoubence dál dál mezi věznice.

Pak se však zastavili. Příčinou byli dveře. Už od pohledu Sheila poznala, že na těhle -i když se to zdá nemožné- si dali záležet ještě více než na předešlých.

Koren se na Sheilu otočil.

,,Teď uvidíš něco co v hlavním městě nenajdeš." Prohlásil se samolibým úsměvem, který se Sheile vůbec nelíbil.

Pak otevřel dveře. Přesně jak předpověděl tak to Sheile vyrazilo dech, vyděsilo a překvapilo zároveň.

Samozdřejmě to mohla čekat. Je přeci na sídle drakobijce, ale i tak s něčím takovým vůbec nepočítala.