Dívka draků

Dračí světlo

Zmohla se jen na to ho němě  sledovat. Vypadal ještě líp, než si pamatovala z paláce. Ne že by se za tu dobu, co spala nějak výrazně změnil, ale přesto... Vypadal tak nějak jinak. Tady jen v bílé košili a černých kalhotech uprostřed podobně oděnných pánů s kterýna očividně o něčem živě diskutoval, teď jako by to nebyl ten chladný, dechberoucí a tajemný šlechtic. Teď vypadal spíš jako milosrdný, správný vůdce.

 Teď očividně něco vysvětloval svým společníkům. Ti nakonec přikývli a odešli ze sálu. V tu chvíli se Damien obrátil Sheiliným směrem a jeho oči se zabodly do Sheiliných.

Sheila byla jako v tranzu. Byla uvězněná v pohledu toho muže.  Takhle to trvalo několik dlouhých vteřin než se muž odvrátil a kývl na Cleméns. Ta se usmála a beze slova opustila sál stejnou cestou jakou s Sheilou přišla.

Damien přesměroval svůj pohled opět na Sheilu, ale tentokrát se jí nezadíval do očí, nýbrž sjel pohledem celé její tělo, jako by se ujišťoval, že je v pořádku.  

,,Lady Sheilo, vítám vás u nás." Usmál se nakonec Damien, když shledal Sheilu v pořádku. Sheile ještě chvíli trvalo než se vzpamatovala, ale nakonec zareagovala způsobem pro ni typickým.

,,Zdravím lorde B. Dlouho jsme se neviděli že? Je od vás milé, že jste zorganizovali tuto hru. Mimochodem, Cleméns mi slíbila, že mi vysvětlí o co vlastně jde." Odpověděla Sheila a přitom se široce usmála.

,,Samozřejmě. Pojďte za mnou." Odpověděl Damien  a v duchu se ušklíbl nad svou sestrou, která jako obvykle nechala to nepříjemné na něm.

Společně v tichosti došli do salonku. Sheila se posadila do křesla, zatímco Damien se postavil k zrcadlu. Sheila se pro sebe pousmála. V takových případech si většinou lidé stoupají k oknu, pomyslela si a porozhlédla se po něm v místnosti. Žádné však nenašla a to ani na druhý a třetí pokus.  Zmateně se podívala zpátky na Damiena. Nechápala, jak je možné, že zde nejsou žádné okna a přece tu není tma.

,,Kde jsou okna?" Zeptala se Sheila nakonec.

,,Nejsou zde okna." Odpověděl Damien klidně.

,,Všude jsou okna." Namítla Sheila.

,,Ale tady ne." Odpověděl Damien stejným tónem.

,,Proč?" Ptala se Sheila nechápavě dál.

,,Kdyby jsme tady udělali okno, prokopali by jsme se jen do vedleší místnosti." Odpověděl Damien trpělivě znovu.

,,To není možné. Nejsou tu ani okna ani svícny, ale světla je tu jako v poledne." Pozastavila se nad touto zkutečností Sheila.

,,Používáme tu totiž dračí světlo." Odpověděl Damien znovu. Sheila se zarazila.

,,Jak jako dračí světlo?" Zeptala se nedůvěřivě s kapkou nervozity. Draci byli děsivý, nebezpeční a především zakázaní. A to platilo i pro cokoliv dalšího, co by se jich týkalo.

,,Draci umí svým ohněm vytvořit zářící kameny, které dokáží docela dobře nahradit i sluneční světlo." Po této naprosto klidné Damienově odpovědi Sheila zbledla. Jakékoliv styky s draky vyjma jejich lovu se trestalo smrtí a to téměř bez vyjímky.

,,Tto je ale... zakázané." Vykoktala ze sebe po chvíli Sheila.

,,Stejně jako je pouštět z řeťezů... Nemyslíš?" Usmál se Damien. V tu chvíli Sheila zbledla ještě víc.

,,Jak to víš?" Zeptala se Sheila vyděšeně.

,,Viděl jsem to." Usmál se Damien.

,,To není možné. Nikdo tam nebyl." Oponovala mu vyděšená Sheila.

,,Žádný člověk nebo aspoň pro tamtu chvíli." Usmál se.

,,Byla jsem tam přece jen já a ten drak..." Zamračila se Sheila.

,,No to máš pravdu." Přitakal Damien. 

Sheila se na něj už poněkolikáté zmateně podívala. Vtom si všimla jeho očí. Těch očích ve kterých se dokázala utopit. Těch očí, které jí někoho připomínaly. A v tu chvíli jí to došlo...