Dívka draků

Ten arogantní...

Sheila se zhluboka nadechla a zadívala se na svůj obraz do zrcadla. Vypadala dobře. Světle modrá jí vždycky slušela. Nebyla tak oslnivě krásná ani obdařená jako její sestra Theresa, ale její postava a vzhled celkově byl pěkný. Určitě byla hezčí než Thalie, pomyslela si a ušklíbla se. Hezčí než Thalie byl snad každý. Sheila ji neměla ráda a věděla, že je to vzájemné.

,,Sheila, vypadáš jako obvykle skvěle, nemusíš se tak úzkostlivě kontrolovat v zrcadle." Vtrhla do pokoje rozesmátá Cleméns.

,,Ale ano, dneska musím." Zavrtěla Sheila hlavou a s posledním pohledem na svoji maličkost se od zrcadla odvrátila.

,,Co se děje?" Zvážněla Cleméns okamžitě.

,,Chtěla bych vidět Damiena...." Pronesla Sheila poté, co se zhluboka nadechla a vyčkávala na Cleménsinu reakci.

,,Dobře, zavedu tě za ním." Odpověděla Cleméns klidně.

,,Páni, myslela jsme, že budeš reagovat úplně jinak." Podivila se Sheila a změřila si svou kamarádku zkoumavým pohledem.

,,Ale prosím tě. Já vím, že jsem se teď tady vyjevila jako docela hysterka, ale obvykle vystupuji jako klidný a vyrovnaný člověk. Stejný jakým jsem byla u vás." Zavrtěla Cleméns hlavou. ,,Navíc... někdy to přijít muselo. Určitě máš plno otázek a Damien je jediný člověk, který ti na ně může odpovědět." Dodala a povzdechla si.

,,Chápu, tak mě veď. Ať už to mám za sebou." Zasmála se Sheila.  Potom vyrazily. Cleméns Sheilu vedla chodbami vytesanými do skály. Bylo to děsivé, ale daleko víc to bylo pozoruhodné a úžasné. Jak dlouho to někomu trvalo vybudovat.  Po cestě nikoho nepotkaly a Sheila nebyla za nic vděčnější. Pořád se bála ostatních lidí nebo draků či co to bylo za bytosti. Kdo by se jí taky divil...

,,Damien má právě poradu v sále, ale za chvíli by měli končit. Chceš počkat tady, nebo se podíváme dovnitř? Nikdo si nás nevšimne." Zeptala se Cleméns a tázavě se na Sheilu podívala.  Sheila se zamyslela. Nechtěla nikoho potkat, ale na druhou stranu byla zvědavá a když Cleméns říkala, že si jich nikdo nevšimne...

,,Půjdeme dovnitř." Rozhodla se nejistě se na Cleméns usmála. Cleméns přikývla a úsměv jí oplatila. Tuhle odpověď předpokládala a doufala v ni. Znamenalo to, že Sheilina přirozená zvědavost zvítězila nad strachem. 

Tiše otevřela dveře. Byly to dveře postranní, docela vzdálené od stolu uprostřed místnosti nad kterým se sklánělo několik mužů. Jak předpokládala, všichni byly až příliš zaujati diskuzí, než aby se zajímaly o okolí. Protáhla se tedy do místnosti a naznačila Sheile, aby ji následovala. Pak za nimi neslyšně zavřela a zamířila ke křeslům v rohu místnosti, odkud mohli bez nežádoucích zvědavých pohledů v klidu počkat až jejich diskuze skončí, ať už mluvili o čemkoliv. 

Sheila však přeci jen jeden pohled zaznamenala. Samozřejmě jaký jiný než ledový pohled  černého draka, kterého tak neuváženě pustila z vězení jejího snoubence. Při pomyšlení na svého snoubence se otřásla. Lord Mornew ji děsil a její děs se zvětšil ještě víc, když teď zjistila, že by mohl zabít jako dračici i její kamarádku Cleméns. Bylo to sice absurdní, ale ona to tak cítila.

Porada za chvíli skončila. Damien počkal, než všichni odejdou a pak zamířil k dvěma dívkám sedícím v křeslech v rohu místnosti. Cleméns se zvedla, věnovala Sheile povzbudivý úsměv a vytratila se. Nechala ji v tom samotnou.

,,Sheilo, rád tě  zase vidím. Abych byl upřímný, čekal jsem, že tě tvoje zvědavost donutí vyhledat mě dřív." Usmál se na ni svým krásným úsměvem, který rozdával tak málo. Sheila se zamračila. Co si to ten arogantní člověk sakra dovoloval?