Dívka draků

Přání

,,Neměla by jste tu takhle postávat v noci." Ozvalo se vedle Sheily, když kroky utichly. ,,Něco by se vám mohlo stát."

,,Proč myslíte?" Zeptala se Sheila po chvíli ticha. 

,,Krásná, mladá dívka, sama, na terase na kterou nikdo nechodí..." Odtušil muž za Sheilou a při tom se k Sheile přiblížil natolik až Sheila ucítila jeho dech na svém krku.

,,Nejsem sama." Pousmála se Sheila a při tom se stále dívala do dáli před sebou. 

,,Přesto... Jste v noci na terase na níž nikdo nechodí a navíc s mužem o němž nevíte jaké má úmysly." Oponoval stále hlas za Sheilou. Tentokrát však onen hlas nezněl tak klidně jak na něj byla zvyklá. Tentokrát se v něm nacházel i téměř nepostřehnutelný mrazivý podtón. A Sheilu z něj zamrazilo tak mocně až jí naskákala husí kůže.

,,Co tím naznačujete?" Optala se tedy Sheila nejistě a při tom se otočila na osobu za jejími zády. Což se záhy ukázalo jako špatný nápad, protože nejen že si Sheila uvědomila jak blízko onoho muže se nachází, také byla ihned lapena do jeho modrých očí. Když nad tím tak Sheila přemýšlela, ještě neviděla nikoho, kdo by měl tak krásné modré oči. Jejich barva jí připomínala barvu lasturkovou zátoku při západu slunce. Tak tmavé a hluboké...

,,Vůbec nic..." Přerušil muž tok Sheiliných myšlenek. Jinak by Sheila snad o jeho oceánsky modrých očích rozjímala donekonečna. 

,,Něco jste tím myslet musel." Poznamenala Sheila jež se konečně vzpamatovala. Pohled z jeho očí však nespustila.

,,Možná máte pravdu..." Odtušil s pokrčením ramen a při tom se k Sheile sklonil. V tu chvíli se Sheila doopravdy vzpamatovala. Bylo to jako procitnutí. Jako blesk z čistého nebe si uvědomila, že to kde je, s kým tam je a co tam dělá není vůbec v pořádku a ona by měla urychleně zmizet.

,, Určitě mám pravdu." Odpověděla poněkud stroze a skusila se protáhnout kolem muže naproti sobě. Něco  jí to však znemožnilo. Aniž by si to uvědomila, tak se zábradlí kolem jejího těla chytily dvě silné paže. Sheila se zamračila. Neměla strach ale bylo jí to nepříjemné.Na tohle přece neměl právo!

,,Lorde B..." Začala ale někdo jí skočil do řeči.

,,Myslím že pro v tuto chvíli by možná bylo lepší Damian. Nemyslíš Sheilo?" Poznamenal v otázce. Sheila v tom však žádnou otázku neslyšela.

,,Očividně to není na mě." Poznamenala s mírným zamračením. ,,To však nic nemění na tom, že bych si přála vrátit se do svého pokoje." Dodala po chvíli přemýšlení.

,,Tak běžte." Odtušil Damian. Pobavenou jiskřičku v jeho očích tentokrát nešlo přehlédnout.

,,Nemůžu, bráníte mi v tom." Odpověděla Sheila naštvaně. Utahoval si z ní.

,,Možná..." Odpověděl jí Damien znovu s nevinným úsměvem.

,,Tak přestaňte a puste mě už konečně." Vyjela na něj Sheila naštvaně.

,,Dobře." Usmál se Damien. ,,Ale budu za to něco chtít." Dodal a při tom se zákeřně usmál.

,,A co by jsi si představoval?" Zeptala se Sheila otráveně. Ani se nezkoušela bránit. Věděla, že by to bylo stejně zbytečné.

,,Co třeba kouzelný polibek od kouzelné princezny?" Usmál se Damian a sklonil se k Sheiliným rtům. 

Sheila v tu chvíli oněměla. Tohle prohlášení jí vyrazilo dech. Zprvu si proto ani neuvědomovala, že ji doopravdy hodlá políbit. Došlo jí to až v momentě, kdy ucítila jeho rty na svých.

Z toho důvodu Sheila znovu jako by zamrzla. Byl to pro ni nový a neuvěřitelně kouzelný pocit. po několika vteřinách se však vzpamatovala. Odtáhla se. Věnovala Damienovi vyjevený pohled a protáhla se kolem jeho paže a přeběhla zpátky do bezpečí paláce.