Dívka draků

V zahradě

,,Tohle bludiště je úchvatné!" Zvolala lady Cleméns a Sheile nezbylo než s ní souhlasit. Už půl hodiny se totiž procházely uličkami z keřů jenž byly všechny zdánlivě stejné. Přesto se tu však Sheila dokázala dokonale orientovat jako nikde jinde. Už odmala to bylo jedno z jejích nejoblíbenějších míst. Zvláště proto, jak bylo lehké se zde ztratit. Když se pak potřebovala někam schovat, aby otcův nebo později i Theonův hněv nepadl na její hlavu vedly její kroky vždycky právě sem.

,,Ano to je." Přitakal jsem s úsměvem.

,,Avšak po čase se tohle procházení může zdát únavné. Nevíte lady Sheilo, kde by jsme mohli obdivovat tyto krásy z pohodlnější pozice?" Otázala se a při tom velmi taktně poukázala na své již bolavé nohy.

,,Ano, jistě, následujte mě." Usmála se Sheila a při tom odbočila na cestu jenž vedla přímo doprostřed bludiště. 

Vprostředku bludiště byla malá mýtinka s pár stromy a lavičkou ve stínu pod nimi. Bylo to sice malé, ale přesto velmi útulné místo. Přesně to pravé pro Sheilu.

,,Páni, to je krása." Vydechla Cleméns. ,,Sice je to tu trochu stísněné,ale jinak..." Dodala po chvilce. Sheila si už dřív všimla, že lady Cleméns má ráda rozhled a velké prostory. 

,,Ano, avšak mě to příjde dokonalé." Usmála se Sheila jemně. 

,,Chodíš sem často?" Zeptala se Cleméns se stejným úsměvem jaký pohrával na tváři i Sheile.  

,,Ano..." Odpověděla Sheila bezváhání a při tom zavřela oči a užívala si atmosféru tohoto místa. Nevšimla si proto Cleménsina zkoumavého pohledu.

Po chvíli však oči otevřela. Byla si vědoma, že pro její přítelkyni tohle místo nebylo tak dokonalé jako pro ni a jediný pohled na ni ji v tom utvrdil.

,,Možná by jsme se měli vrátit. Společnost se po nás už možná začala schánět a nerada bych, aby tady všichni postupně zabloudili." Usmála se mile dobře si vědoma toho, že by do labyrintu dobrovolně nevlezl. Cleměns se však jen usmála a přitakala.

,,Máte pravdu. Měli bychom se vrátit ke zbytku společnosti." Usmála se přívětivě.

Sheila se tedy zvedla z lavičky a společně se svou společnicí zamířila ven z bludiště. Šli mlčky. Nebylo co říkat, ale přesto to nebylo tíživé ticho. I přesto jak krátce se znali, bylo to jako by se znali celou věčnost. Sheila ještě nepotkala nikoho s kým by si tak rozuměla. Ani s svou sestrou si tak nerozuměla.

,,Škoda že za pár dní odjíždíme." Povzdechla si potichu lady Cleméns. Sheilu to však zarazilo.

,,Vy odjíždíte?" Zeptala se překvapeně a vyděšeně zároveň.

,,Bohužel, nemůžeme se zdržet déle. Král nás chce mít zase doma. Povinnosti volají." Pokrčila rameny a znovu si povzdechla.

,,Můj bratr Theon o tom ví?" Zeptala se tiše a nervózně čekala na odpověď.

,,Ne, máme v plánu mu to oznámit dnes." Zakroutila hlavou.

Sheila se vyděšeně podívala před sebe. Nechtěla aby její výraz lady Cleméns zpozorovala. Byla upřímně zděšená. Theon byl nadšený z návštěvy lorda Bertranda a jeho sestry lady Cleméns. Až se však dozví, že mají po ani ne čtrnácti dnech pobytu u jeho dvora v plánu odcestovat.

,,Je škoda že budete muset odjet. Theon bude jistě zklamaný." Zmohla se nakonec na odpověď.

,,To určitě ano, avšak myslím, že to nebyla poslední návštěva Valirie." Usmála se Cleméns povzbudivě. Ačkoli se to totiž Sheila snažila skrýt, pozorný pozorovatel jakým lady Cleméns byla si jejího výrazu nemohl nevšimnout. 

Tato věta pro Cleméns znamenala víc, avšak o tom Sheila neměla ani ponětí. Co nevidět to však měla poznat.