Dívka draků

Procházka

Postarší žena, která seděla napoti mladé princezny, již začínala být zoufalá. Jindy velmi pozorná a všímavá hnědovláska, dnes jako by se snad ani nenacházela v pokoji a její nepřítomný pohled to jen dotvrzoval.

,,Vaše výsosti, takhle už to vážně nejde. Vždyť vy mě vůbec nevnímáte." Povzdechla si žena zničeně. Konečně tím však na sebe upoutala pozornost hnědovlásky.

,,Omlouvám se lady Orphie. Už se to nestane." Sklopila Sheila pohled plný viny. Pořád musela myslet na toho vyslance z Akáncie a na jeho oči. Pocit, že je už někde viděla stále sílil, ale stále si nemohla vzpomenout kde.

,,To vidím lady." Z jejích myšlenek ji opět vyrušil hlas lady Orphie. Sheila se zastyděla. Už zase nedávala pozor. 

,,Dnešní hodinu končím. Stejně by k ničemu nebyla, jen bych si přišla o nervy. Doufám však, že zítra už budete ve své kůži, aby se s vámi dalo aspoň trochu pracovat." Pronesla k Sheilině neskonalé radosti hned potom.

,,Děkuji a slibuji, že zítra již budu v tom nejlepším pořádku." Zasmála se Sheila a při tom vyprovodila lady Orphii ke dveřím od knihovny, kde probíhají téměř všechny jejich hodiny.

Narozdíl od ní pak ale zůstala stát ve dveřích. Do jejích komnat se jí jít nechtělo. Stejně tak do některého ze salónků. Chvíli jen tak stála ve dveřích a přemýšlela. Po chvíli se však vrátila do knihovny, vzala si své věci a vydala se do zahrad. Tam ji snad nikdo otravovat nebude, pomyslela si sklesle. Už měla dost toho všeho halasu v paláci. Potřebovala si odpočinout. Sednout si a kreslit, daleko od všeho.

Procházela kolem mnoha altánků, laviček, umělých jezírek a vodotrysků. Ani u jednoho se však nezastavila. Konec její cesty byl až téměř u jednoho z rohů zahrady. Už jí zbívalo vyjít jen jeden malý kopeček a pak to uviděla. Křišťálové jezero za nímž už začínal les. Tohle místo bylo jedním z mála, které zůstalo nezměněné. A když jej Sheila přejela pohledem, chápala proč. Bylo kouzelné. O to víc tím, že se nikdo nechodil. 

Sheila se usmála. Konečně klid pomyslela si a při tom se pomalu svezla do trávy u břehu jezera. Svůj deníček si dala do klína a začala kreslit výjev před sebou. Kreslila jej už mnookrát. Nikdy ji to však neomrzelo. 

☆☆☆

,,Proboha, lady Cleméns vždyť takový střih se nosil před třemi lety." Zvolala zmučeně Torry, komorná která byla přidělená k lady Cleméns de Lewise z Akáncie. Začínala ji totiž zachvacovat panika. Nejnovější šaty, jaké si ladycleméns přivezla byly staré podle střihu starého dva roky. Na jiných dvorech by to nevadily, ale Veorion hlavní město Valisie, byl centrem módy známého světa. Odtud pocházely všechny nové módní výstřelky. Torry tohle všechno věděla, ale jak se ukázalo lady Cleméns bylo úplně jedno, co měla na sobě.

,,A co je na tom tak špatného?" Zeptala se lady Cleméns nechápavě. 

,,V takhle zastaralých šatech se nemůžete ukázat ani na večeři. Dvorní dámy by vás ukamenovaly. Obrazně řečeno samozřejmě." Odpověděla Torry trpělivě.

,,Proč? Tři roky přece nejsou tak moc." Namítla Cleméns nechápavě.

,,Protože tady jste v sídle módy. Nikde se na ni tolik nedbá jako tady. Dvorní dámy si šeptají a pohoršeně ohrnují rty i když přijdete v šatech starých půl roku. " Povzdechla si Torry. Bylo jí lady Cleméns líto. Dvorní dámy Valisijského dvora dokázaly být opravdu hodně nepříjemné.

,,To je zlý." Zamračila se Cleméns. Nechtěla hned napoprvé udělat tak příšerý dojem. ,,Nedají se nějak spravit? aby vypadaly alespoň trochu k světu?" Zeptala se s nadějí v hlase.

,,Já nevím... ušila bych vám nové, ale do večeře bych to nestihla. Mohla bych vám je zkusit přešít, ale problém je v tom, že já nevím jak. Musela bych požádat o pomoc nějakého odborníka, jenže ti mají na práci jiné věci... ale možná... Možná by tu byla jedna možnost ale..."

,,Tak už to řekni." Skočila jí Cleméns nedočkavě do řeči.

,,Mohla bych požádat o pomoc Felicianu. Ta by mi mohla pomoct a navíc je to komorná samotné princezny Sheily, takže by nám mohla pomoct dokonce i princezna Sheila." Odpověděla tedy Torry se sklopenou hlavou. Ani se na lady Cleméns nepodívala, takže si ani nevšimla jak, zbystřila, když začala mluvit o princezně Scheile.

,,Tak to je skvělé. Zkus to prosím." Usmála se lady Cleméns.