Dívka draků

Drak

Uvnitř místnosti byl drak. Byl v řetězech, které byli snad všude. I na jeho hrdle.

Vypadal slabý. To jistě způsobil jeho pobyt tady. Kdyby však slabý nebyl a postavil by se v celé své kráse byl by nádherný.

Měl velké černé šupiny pokrývající celé jeho tělo, které se na slunci lesknou a oči, měl šedé oči. Byly stejné jako ty Sheliny. Možná jen tmavší.

Oči. V tu chvíli si Sheila uvědomila, že je na ni drak celou dobu, co stojí u dveří upírá.

Jeho pohled byl dech beroucí. Přímý a hypnotizující.

V tom si však Sheila uvědomila, že jí nesleduje jen drak, ale i její snoubenec.

Neochotně tedy od draka obrátila svůj pohled a zadívala se na svého snoubence.

Periferním viděním zaznamenala, že drak udělal to samé.

,,Můžete jít." Řekl Koren. 

Sheila napřed nechápala, ale když za sebou uslyšela kroky došlo jí, že s nimi byli i Alan se Swenem.

Ti však teď odešli a ona zůstala v místnosti sama. Jen se svým snoubencem a drakem.

'Skvěle' pomyslela si Sheila. Teď nevím koho se mám bát víc'.

Po této myšlence se oklepala, protože jí bylo jasné koho se bojí více a drak to nebyl.

,,Ano, vidíš správně. Je to drak." Promluvil po chvíli kdy si Sheilu jen prohlížel.

,,Myslím že je jeden z největších jaké jsem kdy viděl. " Pousmál se samolibě.

,,Líbí se ti?" Zeptal se, když od Sheily nedostal žádné vyjádření.

,,Jistě." Řekla Sheila nejistě. ,,Je velmi velký."

Koren se jen samolibě usmál. Jeho snoubenka nevěděla co říct. To, jak si všiml, se moc často nestávalo.

,,Jak jsem řekl. Je to největší drak, jakého jsem kdy viděl. Dám ti ho po zásnubách. Můj zásnubní dárek pro tebe." Usmál se a sledoval jak moc jí tato slova rozhodila.

Zásnuby byli sice až za měsíc, ale to jak Sheila věděla zas tak dlouhá doba nebyla.

,,Až bude tvůj, tak si s ním budeš moc dělat co chceš. Můžeš ho mučit. Trhat mu končetiny. Odsuzovat šupiny. Můžeš všechno." Řekl výzývavě.

Sheila ho vyděšeně poslouchala. To že by měla dělat? Právě teď ze všeho nejvíc chtěla toho draka pustit a dál mu už neubližovat. Jenže to nemohla. Nebo snad ano?

,,Ty řetěz co má na tlamě jsou z kovu, který neroztaví ani dračí oheň. Je to jediný kus takového kovu, který vůbec existuje. Kdyby nebylo jeho nikdy by jsme ho tu neudrželi. Vše by roztavil. Ostatní řetězy jsou normální." Vysvětlil jí a otočil se k východu.

,,Teď se s ním seznam. Budu tě čekat na konci chodby." Řekl a odešel.

Koren to učinil záměrně. Ne však proto aby se Sheila seznámila s drakem jak by se na první pohled zdálo, ale proto že chtěl, aby chodbou prošla sama. Už když přicházeli si všiml, že má strach z vězňů uvnitř cel a snad ještě větší ze tmy. Aniž by si to totiž uvědomovala kontrolovala každý temný kout, co se v chodbě nacházel.

Toho si jeho zvrácená mysl všímala nejvíc. Užíval si když mohl pozorovat někoho, kdo má strach. 

Sheila se za ním dívala a poslouchala při tom jeho vzdalující se kroky. Když zahl za roh, tak se obrátila k drakovi.  

Pohladila ho po hlavě. Pak se otočila a chtěla odejít za Kořenem ať už tu tmavou chodbu má za sebou.

Něco jiného však donutilo se na draka obrátit. Došla tedy znovu k němu a podívala se na něj. To si nezaslouží. Pomyslela si a vzala řetězy do rukou.

Byl zabezpečený celkem jednoduchým mechanizmem, který Sheila po chvíli přemýšlení pochopila.

Potřebovala něco ostrého, aby s tím mohla povolit šrouby. Sáhla si tedy do vlasů a vytáhla jednu  sponu, která držela účes.

Povolila tedy příslušné šrouby a podívala se na draka. Ten ji jen pozoroval.

Pak už se ale zvedla a rychle odspěchala temnou chodbou ta Korenem.