Dívka draků

Pomoc

Sheila s úsměvem procházela chodbami směrem ke svému pokoji. Měla dobrou náladu. Po dobu, kdy se většinou učila Akáncijštině, byla na svém oblíbeném místě u jezera a malovala krajinu. Co víc si mohla přát?

,,Vaše výsosti!" Ozvalo se za ní. Podle hlasu Sheila hned poznala Felicianu. Zastavila se tedy a ohlédla přes rameno. Naskytl se jí tak pohled na Felicianu, rázující si to rychlým krokem ke své paní a za ní nějakou další služebnou... Torry Orielovou vzpomněla si po chvíli přemýšlení. 

,,Co se děje Feliciano?" Zeptala se stále s zářivým úsměvem na tváři. 

,,Tady Torry byla přidělena jako komorná k lady Cleméns de Lewise z Akáncie." Dala se Feliciana do vysvětlování, ale Sheila ji přerušila.

,,Lady Cleméns si s sebou nevzala vlastní komornou?" Zeptala se a na znamení překvapení  mírně pozvedla obočí.

,,Dovezla, ale jeho výsost král Theon Gregory si hostů tak považuje, že jim nabídl ještě další.  A lady Cleméns souhlasila a vybrala si Torry." Odpověděla ochotně Feliciana. Sheila jen přikývla a pobídla Felicianu, aby pokračovala.

,,Zkráceně, lady Cleméns je z Akáncie a v Akáncii je móda trochu opožděnější než u nás a ona nemá šaty novější než dva roky." Vysvětlila Feliciana rychle a pak dodala. ,,No a tady Torry..." Drkla do dívky vedle sebe. ,,...a lady Cleméns nás prosí jestli by jste jim nepomohla do večeře šaty přešít, protože v tak starých modelech je nemyslitelné, aby se lady Cleméns ukázala na večeři." Dokončila Feliciana svou řeč a prosebně se spolu s Torry podívala na Sheilu. Ani se však nemuseli namáhat. Sheila bya rozhodnutá.

,,To je vyloučené, dva roky staré šaty. " Zakroutila nevěřícně hlavou a rozešla se ke komnatě lady Cleméns. Feliciana ji následovala, ale Torry za nimi zůstala nerozhodně stát. Kam Princezna Sheila s Felicianou jdou? Znamenalo to ano nebo ne? Honilo se jí hlavou. Ze změti zmatených myšlenek ji vytrhl až hlas Feliciany.

,,Tak jdeš?" Zavolala na ni z konce chodby s úsměvem. Dokonale Torry chápala. Kdyby Sheilu neznala taky by zůstala nechápavě stát. Její slova by u většiny jiných lídí z vyšší vrstvy znamenala absolutní nezájem jenže s Sheilinou pověstí by to nedávalo smysl. A Feliciana už priceznu Sheilu znala tak dobře, že věděla že by nenechala nikoho takhle se strapnit. I přes to že by musela zrušit všechny své plány.

Do komnaty lady Cleméns vstoupila jako první Torry, aby uvedla Sheilu. Požadovala to tak dvorská etiketa.

,,Lady Cleméns... Její výsost princezna Sheila Valentýna Gregory s gardedámou." Oznámila Torry zvučným hlasem. Na to vešla Sheila a v závěsu za ní i Feliciana do komnaty.

,,Lady Cleméns, slyšela jsem, že máte problém s šatníkem." Poznamenala Sheila. Ani skutečnost že kvůli němu musí přerušit svůj klidný den jí dnes nemohlo náladu.

,,Ano to mám." Usmála se lady Cleméns vděčně. ,,A jsem vám velic e vděčná, že my s tím pomůžete. Ani ve snu by mě nenapadlo, že šaty podle poslední módy v Akáncii nebudou pro Valirii dost dobré." Dodala omluvně.

,,To je pochopitelné. Pojďme se už ale podívat co všechno tu máme." Přikývla a vydala se ke skříni, kam už stihla Torry všechny šaty uložit.

,,To bude celkem práce." Našpulila Sheila v zamyšlení rty. ,,Feliciano sežeň mi krajky, atlas, pár kamenů červeného skla a Sienu." Houkla na Felicianu aniž by spustila pohled z šatů před sebou.

,,Siena, ale právě šije šaty na ten uvítací ples Vaše výsosti." Namítla pohotově Feliciana. 

,,Ples je až za tři dny a já jí tu potřebuji je na chvíli. Teď už ale padej." Odbyla ji  hnědovláska a dál se věnovala  šatům. Feliciana se tedy bez dalších námitek vydala vše zařídit. 

,,Tak tady by to chtělo zkrátit. Tu zúžit a ty rukávy... Ty se budou muset předělat úplně celé..." Takhle to v komnatě lady Cleméns de Lewise vypadalo celé dopoledne. Sheila byla ve svém živlu. Móda byla její. Valirie byla sídlem módy hlavně díky Sheiliné babičce a matce a Sheila jejich cit podědila.

Byla tak zabraná do práce, že si ani nevšimla jak ji lady Cleméns zaujatě sleduje. Vyrušil ji až nový příchozí.

,,Zdravím." Pronesl ledabyle. Když si však uvědomil, kdo všechno je v místnosti nepatrně znejistěl. Toho si však nikdo neměl ani šanci si všimnout. ,,Vaše výsosti, omlouvám se zprvu jsem si vás nevšiml." Omluvil se spěšně. 

,,V pořádku." Usmála se Sheila. Do očí se mu však nepodívala. Dobře si pamatovala jaký na ni měli účinek.

,,Chtěl jsem jen tady lady Cleméns doprovodit na oběd." Usmál se.

,,Ale já na oběd nejdu." Odpověděla mu Cleméns lítostivě.

,,Vaše výsosti, vy byste však jít měla." Vložila se do toho jako pravá gardedáma Feliciana.

,,Ah ano, málem bych zapomněla." Povzdechla si Sheila.

,,Pak pokud mi Vaše výsost dovolí, doprovodil bych vás." Usmál se černovlásek.

,,Bude mi potěšením lorde Bertrande." Usmála se Sheila přívětivě. Ve skutečnosti si tím však tak jistá nebyla.